29 NSCR 30/2024 – Nejvyšší soud

MSPH 77 INS 7272/2023 29 NSČR 30/2024-A-80 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka 3. Princova a. s., se sídlem v Praze 5, Pecháčkova 1244/7, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 25717707, zastoupeného Mgr. Helenou Peychlovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 1047/17, PSČ 110 00, o insolvenčním návrhu věřitele SPEED RENT, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 60722436, zastoupeného Mgr. Danem Modlitbou, advokátem, se sídlem v Praze 6, K Horoměřicům 584/10, PSČ 165 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 77 INS 7272/2023, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. prosince 2023, č. j. MSPH 77 INS 7272/2023, 4 VSPH 1241/2023-A-52, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 1. listopadu 2023, č. j. MSPH 77 INS 7272/2023-A-32, odmítl insolvenční návrh věřitele (SPEED RENT, s. r. o.) [bod I. výroku], rozhodl o vrácení zálohy na náklady insolvenčního řízení věřiteli [bod II. výroku], o nákladech insolvenčního řízení mezi dlužníkem (3. Princova a. s.) a věřitelem (bod III. výroku) a vyzval věřitele, aby insolvenčnímu soudu sdělil číslo účtu, na který mu má být vrácená záloha převedena (bod IV. výroku). 2. Insolvenční soud – cituje ustanovení § 97 odst. 1 a 8, § 103 odst. 1 a 2, § 105 odst. 1 a § 128 odst. 2 a 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 30. září 2024, a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – uvedl, že pohledávky tvrzené v insolvenčním návrhu věřitele nelze ztotožnit s pohledávkami uvedenými ve zprávě auditora (Grant Thornton Audit s. r. o.) ze dne 5. května 2023 a v jejím doplnění ze dne 31. července 2023 (dále jen „zpráva auditora“). Uzavřel tak, že věřitel nepředložil řádné potvrzení podle ustanovení § 105 odst. 1 insolvenčního zákona. 3. K odvolání věřitele Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. prosince 2023, č. j. MSPH 77 INS 7272/2023, 4 VSPH 1241/2023-A-52, změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že se insolvenční návrh věřitele neodmítá. 4. Odvolací soud – cituje (mimo jiné) ustanovení § 97, § 100a, § 103, § 105 odst. 1, § 108 odst. 1, § 128a a § 133 insolvenčního zákona a ustanovení § 42 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – po doplnění dokazování dospěl oproti insolvenčnímu soudu k závěru, že insolvenční návrh věřitele vady nemá a je tak projednatelný. Na rozdíl od insolvenčního soudu neměl odvolací soud pochybnosti o tom, že lze ztotožnit pohledávky ve zprávě auditora s pohledávkami uvedenými v insolvenčním návrhu. Auditor je zákonem určenou osobou oprávněnou ověřit pohledávky. Předložená zpráva auditora představuje potvrzení ve smyslu ustanovení § 105 odst. 1 insolvenčního zákona a splňuje veškeré (zákonem) stanovené náležitosti. Nadto dodal, že se nezabýval námitkami dlužníka napadajícími zprávu auditora, jelikož ve fázi předběžného posouzení insolvenčního návrhu insolvenční soud nezkoumá jeho věcnou správnost. 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od (v dovolání uvedené) ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně jde o otázku dovolacím soudem neřešenou. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení insolvenčního soudu potvrzuje. 6. Konkrétně dovolatel (podle obsahu dovolání) předestřel otázku, zda zpráva auditora splňuje všechny náležitosti podle ustanovení § 105 odst. 1 insolvenčního zákona a je potvrzením ve smyslu tohoto ustanovení. 7. Dovolatel v mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje, že smyslem potvrzení je, aby odborně způsobilá osoba ověřila, že insolvenční navrhovatel účtuje o tvrzené pohledávce. Dovozuje, že k tomu musí mít auditor přístup k účetnictví věřitele a přezkoumávat jej, jinak se nejedná o potvrzení podle ustanovení § 105 odst. 1 insolvenčního zákona. Podotýká, že v projednávané věci auditor účetní spisy neměl a vycházel výlučně z podkladů věřitele. 8. Dovolatel je dále toho názoru, že nezbytnou náležitostí potvrzení auditora podle § 105 odst. 1 insolvenčního zákona je, aby bylo možné ztotožnit pohledávky uvedené v potvrzení s pohledávkami uvedenými v insolvenčním návrhu. Shodu pohledávek je přitom třeba hodnotit „objektivně“. V projednávané věci se přitom objevují rozpory mezi pohledávkami v insolvenčním návrhu a ve zprávě auditora, rozpory ostatně připustil i auditor. Nadto upozornil, že věřitel doložil v insolvenčním návrhu toliko zálohové faktury. Z povahy věci je tak vyloučeno, aby tvrzené splatné pohledávky byly evidovány v účetnictví věřitele. 9. Dovolatel dále namítal, že je nutné doložit aktivní legitimaci věřitele ke dni podání návrhu. V projednávané věci však byly pohledávky „vykázány“ až ke dni 28. července 2023, insolvenční návrh byl však podán již dne 9. května 2023, věřitel tak nebyl aktivně legitimován. 10. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 11. Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání. 12. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. září 2022, sen. zn. 29 NSČR 130/2020, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 79/2023 (dále jen „R 79/2023“), uzavřel, že potvrzení podle ustanovení § 105 odst. 1 insolvenčního zákona musí jednoznačně vypovídat o řádné evidenci pohledávky za dlužníkem v účetnictví insolvenčního navrhovatele. Účelem potvrzení naopak není potvrzovat existenci a právní důvod pohledávky či termín její splatnosti (což insolvenční soud hodnotí až při posouzení důvodnosti insolvenčního návrhu). Insolvenční zákon stanoví, že vyžadované potvrzení musí být vypracováno osobou k tomu odborně způsobilou (auditorem, daňovým poradcem či soudním znalcem), která bude po přezkoumání účetnictví insolvenčního navrhovatele schopna učinit závěr, zda o své tvrzené pohledávce za dlužníkem řádně účtuje. Úkolem insolvenčního soudu při hodnocení, zda insolvenční navrhovatel svůj insolvenční návrh doložil řádnou přílohou dle § 105 odst. 1 insolvenčního zákona, tak bude především posoudit, zda je potvrzení vystaveno k tomu zákonem určenou osobou, zda se týká pohledávky, z níž insolvenční navrhovatel podle insolvenčního návrhu dovozuje svou aktivní věcnou legitimaci, a zda potvrzení po obsahové stránce vyhovuje náležitostem plynoucím z § 105 odst. 1 insolvenčního zákona. Naopak insolvenční soud nemůže hodnotit věcnou správnost potvrzení (nemá na to odborné předpoklady). 13. Jinak řečeno, podle ustálené judikatury je smyslem a účelem ustanovení § 105 odst. 1 insolvenčního zákona (toliko) identifikovat již na začátku insolvenčního řízení případy, kdy insolvenční navrhovatel není schopen kvalifikovaným způsobem doložit pohledávku, z níž odvozuje svou věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu. Uvedené ustanovení tak přispívá k ochraně před šikanózními insolvenčními návrhy, které insolvenční řízení zneužívají jako nástroj konkurenčního boje. Potvrzení auditora, že insolvenční navrhovatel o pohledávce účtuje, je v tomto smyslu toliko „prvotním“ osvědčením, že neuplatňuje pohledávku domnělou či fiktivní [jde o posouzení formálních náležitostí (projednatelnosti) insolvenčního návrhu a jeho příloh]. Potvrzení, že insolvenční navrhovatel o pohledávce účtuje, přitom samo o sobě nepostačuje k doložení, že je skutečně (hmotněprávním) věřitelem uplatňované pohledávky (i pohledávka, o níž je řádně účtováno, nemusí existovat) a že jde o pohledávku splatnou; věcná legitimace insolvenčního navrhovatele je zkoumána až při meritorním rozhodování o insolvenčním návrhu. K tomu opět srov. důvody R 79/2023. 14. V poměrech projednávané věci Nejvyšší soud nemá pochybnosti o tom, že odvolací soud řádně posoudil otázky, jejichž zkoumání vyžaduje ustanovení § 105 odst. 1 insolvenčního zákona a v souladu s R 79/2023 zhodnotil, zda bylo potvrzení vypracováno oprávněnou osobou a zda se týká pohledávek, od nichž věřitel dovozuje svoji aktivní legitimaci. Odvolací soud mimo jiné odkázal v odst. 22 odůvodnění na doplňující zprávu auditora ze dne 31. července 2023 (A-23), jejíž závěr v tomto směru splňuje požadavky vytýčené zmiňovanou ustálenou rozhodovací praxí; věcnou správnost potvrzení přitom soudy nejsou oprávněny přezkoumávat a výhrady dovolatele ke kvalitě tohoto potvrze