Z rozhodnutí: Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, se sídlem v Praze 5, Na Hutmance 300/7, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 00033243, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 96 INS 714/2009, o zproštění a odvolání z funkce insolven…
MSPH 96 INS 714/2009
29 NSČR 81/2024-B-3321
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, se sídlem v Praze 5, Na Hutmance 300/7, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 00033243, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 96 INS 714/2009, o zproštění a odvolání z funkce insolvenčního správce a o odvolání věřitelského výboru, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Libuší Krafft, advokátkou, se sídlem v Praze 7, U Studánky 326/26, PSČ 170 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. května 2024, č. j. MSPH 96 INS 714/2009, 4 VSPH 16/2024-B-3290, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením ze dne 9. listopadu 2023, č. j. MSPH 96 INS 714/2009-B-3273, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zamítl návrh dlužníka (Pražského stavebního bytového družstva), aby zprostil funkce insolvenčního správce dlužníka (JUDr. Tomáše Pelikána) [bod I. výroku].
[2] Zamítl návrh dlužníka, aby insolvenčního správce dlužníka odvolal z funkce (bod II. výroku).
[3] Zamítl návrh dlužníka, aby odvolal z funkce členy věřitelského výboru (bod III. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z § 31, § 32, § 36, § 58, § 59 odst. 2, § 60 odst. 1 a § 63 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k následujícím závěrům:
3. Opakované návrhy dlužníka na odvolání nebo zproštění insolvenčního správce z funkce a odvolání členů věřitelského výboru obsahují de facto totožnou argumentaci, přičemž dlužník nedoložil podklady, jimiž by prokázal pravdivost svých tvrzení.
4. Pochybení insolvenčního správce insolvenční soud neshledal.
5. Porušení nebo zanedbání povinností nebo porušení povinností chránit společný zájem věřitelů neshledal insolvenční soud ani u členů věřitelského výboru nebo u jeho předsedy.
6. Důvod odvolat insolvenčního správce z funkce nebo jej funkce zprostit neshledal insolvenční soud ani na základě námitky, že insolvenční správce nesplňuje podmínku bezúhonnosti pro výkon funkce podle § 7 písm. d/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, neboť byl statutárním orgánem KARDANEX a. s. v likvidaci (dále jen „společnost K“), o jejímž úpadku bylo rozhodnuto 4. června 2020, a že byl vyškrtnut ze seznamu insolvenčních správců, protože nemá povolení k výkonu činnosti insolvenčního správce podle § 3 zákona o insolvenčních správcích, přičemž po vyškrtnutí Ministerstvo spravedlnosti nevykonává dohled nad jeho činností.
7. Insolvenčnímu správci zaniklo právo vykonávat funkci k 31. prosince 2009 podle § 40 odst. 2 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 677/2011, uveřejněného pod číslem 60/2014 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 60/2014“) [rozsudek je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu], vyplývá, že tato skutečnost není sama o sobě důvodem k tomu, aby byl insolvenční správce odvolán z funkce, nebo aby byl zproštěn výkonu funkce.
8. Insolvenční řízení v dané věci je de facto (po zpeněžení majetkové podstaty) u konce a insolvenční správce byl ponechán ve funkci více než 10 let, takže by se nejevilo účelným odvolat jej v této fázi řízení z funkce nebo jej funkce zprostit.
9. Insolvenční správce aktuálně vskutku nesplňuje podmínku bezúhonnosti (§ 6 odst. 1 písm. d/ zákona o insolvenčních správcích), neboť v době od 30. listopadu 2011 do 26. června 2015 a v době od 30. května 2018 byl členem představenstva společnosti K, o jejímž úpadku bylo rozhodnuto 4. června 2020. Konkurs na majetek společnosti K byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení dne 30. března 2023. Za situace, kdy insolvenčnímu správci zaniklo právo vykonávat funkci ke dni 31. prosince 2009, takže Ministerstvo spravedlnosti nemohlo zahájit správní řízení o případném zrušení povolení, má insolvenční soud za to, že není naplněna podmínka pro odvolání insolvenčního správce z funkce podle insolvenčního zákona.
10. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. května 2024, č. j. MSPH 96 INS 714/2009, 4 VSPH 16/2024-B-3290, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
11. Odvolací soud – vycházeje rovněž z § 31, § 32, § 36, § 58, § 59 odst. 2, § 60 odst. 1 a § 63 odst. 3 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:
12. Ze správných skutkových zjištění insolvenčního soudu plyne, že v daném případě nebyly dány důvody pro odvolání insolvenčního správce z funkce nebo pro jeho zproštění. Ve shodě s insolvenčním soudem má i odvolací soud za to, že činnost správce netrpí závažnými nedostatky, ani nebylo shledáno, že by insolvenční správce nepostupoval při výkonu funkce s odbornou péčí.
13. Rovněž nebyla shledána podjatost členů věřitelského výboru, ani nebyly shledány nedostatky v jejich činnosti.
14. Správný je i závěr insolvenčního soudu, že pouhý zánik oprávnění vykonávat funkci insolvenčního správce podle § 40 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích nebo nesplnění podmínky bezúhonnosti podle § 6 odst. 1 písm. d/ zákona o insolvenčních správcích nejsou v dané věci skutečnostmi, pro něž by bylo nezbytné odvolat insolvenčního správce z funkce; ostatně dlužník ani není osobou oprávněnou k podání návrhu na odvolání insolvenčního správce (§ 31 odst. 1 insolvenčního zákona).
15. Odvolací soud se se závěry insolvenčního soudu ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odkazuje.
II. Dovolání a vyjádření k němu
16. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené usnesení závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny. Konkrétně jde o následující otázky:
[1] Může insolvenční soud odmítnout zprostit (funkce) nebo odvolat (z funkce) insolvenčního správce, který nesplňuje podmínku bezúhonnosti?
[2] Může insolvenční správce poté, co pozbyl oprávnění používat datovou schránku typu „OVM“ (osoba veřejné moci), nadále působit jako insolvenční správce a používat datovou schránku, jež není typu „OVM“, která neumožňuje bezplatnou elektronickou komunikaci s účastníky insolvenčního řízení?
[3] Je obcházením zákona o insolvenčních správcích, je-li insolvenčnímu správci vyškrtnutému ze seznamu insolvenčních správců pro nesplnění podmínek výkonu funkce umožněno nadále vykonávat funkci bez složení odborné zkoušky, bez patřičného povolení Ministerstva spravedlnosti a zejména bez zákonem předpokládaného dohledu Ministerstva spravedlnosti?
17. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
18. Insolvenční správce dlužníka ve vyjádření má rozhodnutí obou soudů za věcně správná.
III. Přípustnost dovolání
19. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
20. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání, maje na zřeteli, že v dané věci může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., přičemž pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.
21. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (17. dubna 2009) se uplatní v insolvenčním řízením vedeném na majetek dlužníka i v době od 1. června 2019 insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony]. Insolvenční zákon v tomto (rozhodném) znění se uplatní i při zkoumání přípustnosti dovolání.
22. Dovolatel podal dovolání proti usnesení odvolacího soudu; jiné rozlišení co do rozsahu, v jakém rozhodnutí odvolacího soudu napadá (§ 241b odst. 3 o. s. ř.), jeho dovolání neobsahuje, ačkoliv (jediný) výrok napadeného usnesení potvrzuje usnesení insolvenčního soudu jako celek, tedy ve všech třech jeho výro