Z rozhodnutí: Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice L. Ž., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 41 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 1, o dovolání věřitele č. 1 hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, PSČ …
KSHK 41 INS XY 29 NSČR 82/2016-P1-18
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice L. Ž., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 41 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 1, o dovolání věřitele č. 1 hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, PSČ 110 01, identifikační číslo osoby 00064581, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. září 2015, č. j. KSHK 41 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. září 2015, č. j. KSHK 41 INS XY, 3 VSPH XY, se mění takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. září 2014, č. j. KSHK 41 INS XY, se mění tak, že přihláška pohledávky věřitele č. 1 hlavního města Prahy se v rozsahu týkajícím se částky 1.000 Kč, představující paušální částku nákladů řízení o přestupcích, neodmítá.
O d ů v o d n ě n í:
[1] Usnesením ze dne 29. září 2014, č. j. KSHK 41 INS XY, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Odmítl přihlášku pohledávky č. 1 věřitele č. 1 hlavního města Prahy (dále jen „věřitel č. 1“) ve výši 11.000 Kč (bod I. výroku).
2/ Určil, že právní mocí tohoto rozhodnutí končí v rozsahu dané přihlášky účast věřitele č. 1 v insolvenčním řízení (bod II. výroku).
[2] Insolvenční soud vyšel z toho, že věřitel č. 1 přihlásil podáním doručeným insolvenčnímu soudu 23. května 2014 do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice (L. Ž.) vykonatelnou pohledávku ve výši 11.000 Kč „z titulu neuhrazené pokuty za dopravní přestupek“, uložené rozhodnutím ze dne 21. ledna 2011, č. j. MHMP XY.
[3] Na tomto základě insolvenční soud - vycházeje z ustanovení § 170 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – uzavřel [odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2012, sp. zn. KSPL 56 INS XY, 1 VSPH XY (jde o usnesení uveřejněné pod číslem 44/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 44/2013“)], že předmětná pohledávka je vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení.
[4] K odvolání věřitele č. 1 (jež se týkalo pouze částky 1.000 Kč) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. září 2015, č. j. KSHK 41 INS XY, 3 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
[5] Odvolací soud vyšel v rovině právní z ustanovení § 170 insolvenčního zákona, z ustanovení § 79 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, z ustanovení § 79 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a z ustanovení § 2 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Ve skutkové rovině pak vyšel z toho (na základě obsahu spisu), že věřitel č. 1 přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku z titulu spáchaného přestupku uloženou rozhodnutím (z ledna 2011) podle zákona „č. 360/2000 Sb., o provozu na veřejných komunikacích“ [správně jde o zákon „č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu)“], a podle přestupkového zákona ve správním řízení podle správního řádu ve výši 10.000 Kč. Zároveň přihlásil i pohledávku z titulu nákladů řízení jako příslušenství [stanovenou dle § 1 odst. 1 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 231/1996 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přestupcích (dále jen „vyhláška o paušální částce“)], jež se vybírá podle daňového řádu.
[6] Na výše uvedeném základě pak odvolací soud uzavřel, že ustanovení § 2 odst. 5 věty poslední daňového řádu na projednávanou věc nedopadá, neboť rozhodnutí (o přestupku) nebylo vydáno v daňovém řízení, nýbrž v řízení správním. Není proto žádného důvodu dovozovat, že náklady správního řízení ve výši 1.000 Kč nesledují osud jistiny ve výši 10.000 Kč. Naopak je třeba tyto náklady kvalifikovat jako příslušenství pohledávky, a to (s ohledem na dobu vzniku před 1. lednem 2014) ve smyslu § 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), jako náklady spojené s uplatněním pohledávky. Náklady řízení vzniklé v souvislosti s rozhodnutím o přestupku jsou příslušenstvím mimosmluvní sankce, sdílí její osud, a proto je nelze v insolvenčním řízení uspokojit, stejně jako jistinu (pokutu uloženou ve správním řízení). Insolvenční soud proto správně odmítl přihlášku pohledávky jako celek, s odkazem na R 44/2013.
[7] Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 1 dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky režimu pohledávky tvořené náklady správního řízení dle § 79 odst. 1 zákona o přestupcích a § 79 odst. 5 správního řádu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud „přiznal právní nárok na uspokojení nákladů správního řízení“ v insolvenčním řízení a aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[8] Dovolatel uvádí, že předmětnou část pohledávky nelze podřadit žádné z pohledávek taxativně vypočtených v ustanovení § 170 insolvenčního zákona. Nejde o mimosmluvní sankci, ani o její příslušenství, ale o zákonnou částku nákladů řízení, pevně určenou zákonem (dle § 79 odst. 1 zákona o přestupcích a § 79 odst. 5 správního řádu) a vypočtenou dle § 1 odst. 1 vyhlášky o paušální částce“, která vznikla před zahájením insolvenčního řízení na základě správního rozhodnutí. Na podporu tohoto závěru poukazuje na rozhodnutí (jiných) insolvenčních soudů ve skutkově obdobných věcech, jež takovou pohledávku uznaly.
[9] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[10] Dovolání v dané věci je přípustné podle § 237 o. s. ř., když v posouzení otázky dovoláním předestřené jde o věc dovolacím soudem vyřešenou (po podání dovolání v této věci) jinak, než ji řešil odvolací soud (srov. odkaz v odstavci [34] odůvodnění).
[11] Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
[12] Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
[13] Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona, zákona o přestupcích a vyhlášky o paušální částce:
§ 170 (insolvenčního zákona)
V insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak,
a/ úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí,
b/ úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku,
c/ pohledávky věřitelů z darovacích smluv,
d/ mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka, s výjimkou penále za nezaplacení daní, poplatků, a jiných obdobných peněžitých plnění, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla před rozhodnutím o úpadku,
e/ smluvní pokuty, pokud právo na jejich uplatnění vzniklo až po rozhodnutí o úpadku,
f/ náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení.
§ 79 (zákona o přestupcích)
Náhrada nákladů řízení
(1) Občanovi, který byl uznán vinným z přestupku, jakož i navrhovateli, bylo-li řízení zahájené na jeho návrh zastaveno podle § 76 odst. 1 písm. a/, b/, c/ nebo j/, se uloží povinnost nahradit státu náklady spojené s projednáváním přestupku. Náklady řízení se hradí paušální částkou, kterou stanoví ministerstvo vnitra České republiky v dohodě s ministerstvem financí České republiky zvláštním právním předpisem.
(2) Povinnost nahradit náklady řízení nelze uložit v blokovém řízení (§ 84) ani v řízení příkazním (§ 87).
(3) Z důvodů zvláštního zřetele hodných lze od uložení povinnosti nahradit náklady řízení podle odstavce 1 zcela nebo zčásti upustit.
(4) Náhrada nákladů řízení je příjmem obce, jejíž orgán rozhodl o přestupku v prvním stupni. Náhrada nákladů řízení o přestupku, který vedl jiný správní orgán České republiky, je příjmem státního rozpočtu této r