29 NSCR 86/2024 – Nejvyšší soud

MSPH 92 INS 8667/2020 29 NSČR 86/2024-A-134 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců, JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka M. J., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 92 INS 8667/2020, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ MUSCAT Palace s. r. o., se sídlem v Praze 9, Fryčovická 458, PSČ 199 00, identifikační číslo osoby 17325404, a 2/ Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, jako insolvenčního správce společnosti DUGI STAV, s. r. o., identifikační číslo osoby 29248019, zastoupeného JUDr. Zbyňkem Jirouškem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Táborská 65/29, PSČ 140 00, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Janem Zemánkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Krakovská 1392/7, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2023, č. j. MSPH 92 INS 8667/2020, 2 VSPH 808/2021-A-122, t a k t o: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 2. června 2021, č. j. MSPH 92 INS 8667/2020-A-74, Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) [mimo jiné] zjistil úpadek dlužníka (M. J.) [bod I. výroku], prohlásil konkurs na jeho majetek, projednávaný jako nepatrný (bod II. výroku), rozhodl, že předběžný insolvenční správce (ALFA insolvenční v. o. s.) se stává insolvenčním správcem s plnou působností (bod III. výroku), a určil, že příslušnost insolvenčního soudu je založena ustanovením čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015, o insolvenčním řízení (bod XIV. výroku). 2. Insolvenční soud – vycházeje zejména z ustanovení § 3, § 133 odst. 1, § 136 odst. 1 a 2, § 148 odst. 1, § 314, § 316, § 390 odst. 1 a § 427 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), z ustanovení § 420 odst. 1, § 421 odst. 2 a § 609 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a z ustanovení § 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl (mimo jiné) k závěru, že dlužník je v úpadku ve formě předlužení. 3. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. října 2021, č. j. MSPH 92 INS 8667/2020, 2 VSPH 808/2021-A-93, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v napadených bodech I., II., III. a XIV. výroku. 4. Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. října 2021 k dovolání dlužníka usnesením ze dne 31. července 2023, sen. zn. 29 NSČR 81/2022. 5. Nejvyšší soud přisvědčil dovolateli, že o jeho úpadku ve formě platební neschopnosti nebylo možné přijmout spolehlivý závěr, neboť se odvolací soud nevypořádal dostatečně (zejména) s tvrzením o existenci a dobytnosti jeho pohledávek za třetími osobami. Odvolací soud zároveň neučinil žádnou úvahu, zda je další dlužníkem tvrzený majetek likvidní a jaká je jeho hodnota (z čeho usoudil, že jde o hodnotu „převážně zanedbatelnou“); jeho rozhodnutí tak neobstálo požadavkům na odůvodnění zformulovaným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2019, sen. zn. 29 NSČR 191/2017. 6. V novém odvolacím řízení Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. října 2023, č. j. MSPH 92 INS 8667/2020, 2 VSPH 808/2021-A-122, opět potvrdil usnesení insolvenčního soudu v napadených bodech I., II., III. a XIV. výroku. 7. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 3 odst. 1 písm. a/ a b/ a odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí opakovaně k závěru, že na rozdíl od insolvenčního soudu neshledal u dlužníka úpadek ve formě předlužení, a dále se zabýval se tím, zda dlužník vyvrátil domněnku platební neschopnosti, neboť měl za osvědčené pohledávky věřitelů více než 3 měsíce po splatnosti ve výši zhruba 600 000 Kč. Ohledně pohledávek dlužníka za třetími osobami uzavřel, že z předložených listin nelze učinit závěr ani o jejich existenci, ani o jejich dobytnosti. Hodnota nemovitého majetku (spoluvlastnického podílu k pozemku) činí toliko 1 000 Kč, u akcií a obchodních podílů dlužník uvedl, že částka 601 000 Kč podle seznamu majetku představuje částku „nominální“, nikoliv tržní, přičemž tento majetek nelze využít k úhradě splatných závazků [viz též zpráva insolvenčního správce o činnosti (B-46)]. Vozidlo zn. Mercedes-Benz již bylo zpeněženo za částku 100 000 Kč, další vozidlo zn. Mercedes-Benz Viano dlužník měl prodat již před zahájením insolvenčního řízení a hodnota více než 20 let starého motocyklu je zanedbatelná. Jediný další likvidní majetek dlužníka tak tvořily zůstatky na účtech 54 000 Kč. 8. Odvolací soud proto uzavřel, že dlužník v rozhodné době disponoval (toliko) finančním majetkem v celkové výši 54 000 Kč tvořeným zůstatky na bankovních účtech a dále bez obtíží zpeněžitelným majetkem (jen) ve výši 101 000 Kč. Dlužník tak nevyvrátil domněnku platební neschopnosti, když neprokázal, že byl schopen uhradit splatné závazky věřitelů ve výši zhruba 600 000 Kč. 9. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, a to výslovně v celém jeho rozsahu. Přípustnost dovolání dovolatel vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od (konkrétně označené) rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, popřípadě jde o otázky neřešené. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 10. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel zejména zpochybňuje závěr odvolacího soudu ohledně existence a likvidity jeho pohledávek za třetími osobami, který považuje za nesprávný, jelikož „odporuje ekonomické realitě“; míní přitom, že existují nástroje ke zpeněžení pohledávek, i když nejsou doposud splatné. Ohledně dalšího svého majetku dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že jeho aktiva „ignoroval“; namítá rovněž, že se odvolací soud neřídil vyšetřovací zásadou a jeho rozhodnutí bylo překvapivé, protože jej měl ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že předloženými důkazy nemá domněnku platební neschopnosti za vyvrácenou. Rozhodnutí má dlužník také za nepředvídatelné, neboť odvolací soud ho neseznámil se svým odlišným právním názorem oproti názoru insolvenčního soudu. 11. Druhý insolvenční navrhovatel (Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., jako insolvenční správce společnosti DUGI STAV, s. r. o.) navrhuje dovolání odmítnout, popřípadě zamítnout. 12. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu. 13. S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (6. dubna 2020) se v insolvenčním řízení a ve sporech jím vyvolaných uplatní (a to i pro účely posouzení přípustnosti dovolání v této věci) i v době od 1. října 2024 insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 252/2024 Sb.]. 14. Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání. 15. Nejvyšší soud předesílá, že při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, dovolací soud vychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“), a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sb. rozh. obč. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 46/2020, uveřejněného pod číslem 42/2023 Sb. rozh. obč.). 16. Uvedené se týká zejména námitky dlužníka, že odvolací soud považoval jeho pohledávky za třetími osobami za nelikvidní, ačkoliv o jejich existenci není pochyb (odvolací soud neměl za osvědčenou ani existenci pohledávek), a že odvolací soud „ignoroval“ ostatní jeho aktiva (odvolací soud se podrobně a jednotlivě vyjadřoval ke každé položce dlužníkova majetku). K nemožnosti úspěšně napadnout samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) s