3 Tdo 1094/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1094/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 12. 2025 Spisová značka:3 Tdo 1094/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.1094.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Týrání svěřené osoby Dokazování Hodnocení důkazů Důvody dovolání Dotčené předpisy:§ 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku § 2 odst. 5,6 tr. ř. § 265b odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:9. 2. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 954/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1094/2025-593 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2025 o dovolání, které podala obviněná L. Š. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2025, č. j. 10 To 203/2025-538, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 131/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné L. Š. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře (dále též jen „okresní soud“) ze dne 22. 4. 2025, č. j. 6 T 131/2024-493, byla obviněná L. Š. (dále také jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění soudu dopustila tak, že (převzato z výroku rozsudku okresního soudu) nejméně od poloviny roku 2020 do 16. 5. 2023 zejména psychicky týrala nezletilé dcery AAAAA (pseudonym), narozenou XY, a BBBBB (pseudonym), narozenou XY, a to tím způsobem, že na ně i za drobné prohřešky a nedostatky při plnění zadaných úkolů v návalu vzteku křičela, vulgárně jim nadávala a ponižovala je, přičemž užívala výrazy, že se neměly narodit, že nejsou požehnané, protože vznikly ze sexu před svatbou, nezletilé AAAAA odebírala doma chovaná zvířata, ke kterým měla nezletilá citový vztah, a zamykala jí je do sklepa či vyhrožovala jejich vyhozením z okna, nezletilým dcerám zakazovala chodit ven a stýkat se s vrstevníky, od 30.11.2020 je odmítala posílat do školy, požádala o individuální vzdělávací plány a v domácím režimu se vzdělávaly, a to nezletilá BBBBB do 31. 1. 2022 a nezletilá AAAAA až do 31. 8. 2023, čímž je izolovala proti jejich vůli od spolužáků, nezletilou AAAAA nejméně jednou za dva týdny trestala fyzicky rovněž za drobné prohřešky, a to vařečkou, fackami do různých částí těla, lžící či páskem, škrtila ji či kopala a v důsledku tohoto jednání zvažovala nezletilá AAAAA spáchání sebevraždy a svěřila se internetové poradně dětského serveru Alík.cz s tím, že se neúspěšně pokusila o sebevraždu, že je na dně a že potřebuje pomoci, že už to doma nevydrží, a následně byla na základě předběžného opatření Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 19. 5. 2023, č. j. 7Nc 4801/2023 – 17, odevzdána do péče babičky A. Š. a poté jí i svěřena do péče rozsudkem ze dne 12. 10. 2023, sp. zn. 0P 75/2023, a nezletilá BBBBB se dne 19. 5. 2022 pokusila o sebevraždu požitím většího množství léků s následnou hospitalizací v Oblastní nemocnicí Kolín a.s., kde jí byla po propuštění dne 23. 5. 2022 doporučena následná ambulantní psychiatrická péče, kterou jí obviněná nezajistila a nezletilá AAAAA pak vyhledala psychologickou pomoc v CKI Povídej v Kutné Hoře, kterou využívala. 2. Za to byla obviněná odsouzena podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 2 roky, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené nezl. BBBBB a AAAAA odkázány s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Následné odvolání obviněné proti tomuto rozsudku (proti výroku o vině i trestu) Krajský soud v Praze (dále také jen „krajský soud“) usnesením ze dne 15. 7. 2025, č. j. 10 To 203/2025-538, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Předmětné rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná L. Š. dovoláním, jež formálně opřela o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a „zejména o porušení zásady in dubio pro reo“. 5. V odůvodnění nejprve odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 679/2019 (pozn.: jde o usnesení ze dne 17. 7. 2019), z něhož odcitovala část odůvodnění a následně (bez zjevné návaznosti na dané rozhodnutí, resp. citovaný text) reklamovala, že v jejím případě bylo podle skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně za týrání považováno i to, že se poškozené nezl. AAAAA a BBBBB vzdělávaly doma, že je ona měla izolovat od spolužáků. Zároveň zde bylo uvedeno i to, že měla děti nepřiměřeně fyzicky trestat. „Nicméně právní kvalifikace uvedeného skutku neodpovídá provedeným důkazům, resp. provedené důkazy nesvědčí o tom, že by například zmiňovaná domácí výuka byla týráním svěřené osoby. Dle názoru obhajoby bylo namístě jednotlivá v rozsudku popsaná dílčí jednání prokazovat a provedené důkazy pak hodnotit“. Dovolatelka je přesvědčena, že usvědčující důkazy proti ní nejsou takového rázu, aby její vina byla prokázána zcela jednoznačně, nade vši pochybnost. Vyjádřila přesvědčení, že napadené rozhodnutí krajského soudu i jemu předcházející rozhodnutí soudu okresního jsou založena na jednostranné a selektivní interpretaci důkazů, které byly všechny použity v její neprospěch, ačkoli sama navrhovala důkazy, které by prokázaly její nevinu. Soud se ovšem opřel především o svědeckou výpověď nezl. AAAAA. Ta však byla podle názoru obviněné a jejího obhájce značně zpochybnitelná, opakovaně nekonzistentní, např. se střídaly popisy incidentů. Byla též rozporná s výpovědí její sestry BBBBB, která jasně vypověděla, že nešlo o systematické týrání, nýbrž o konflikty běžné v každé domácnosti v období puberty, a že tyto nevnímala jako chování trestně postižitelné. Také výpověď nezl. AAAAA vznikla v situaci emočního vypětí v době jejího dospívání. Věrohodnost této klíčové výpovědi je zpochybněna výpovědí manžela dovolatelky, který jasně uvedl, že k žádnému týrání nedocházelo a tresty byly výchovné a přiměřené. Dovolatelka má dlouhodobou praxi v oblasti pedagogiky, nikdy proti ní nebyla vedena žádná řízení pro zanedbání péče. Jiný výchovný přístup, který byl zmiňován ve zprávě školy, nemůže zakládat její trestní odpovědnost. 6. Zmíněná domácí výuka nemůže svědčit o její vině. Tato forma výuky probíhala v souladu se zákonem a se souhlasem školy, děti pravidelně skládaly přezkoušení, měly volnočasové aktivity a kontakt s okolím. K domácí výuce dovolatelka přistoupila v zájmu ochrany zdraví dětí v době pandemie Covid-19, nikoli za účelem jejich „uvěznění“. Soudy si měly uvědomit složitost situace v době pandemie a měly to zohlednit při svém hodnocení. Existuje mnoho případů, kdy rodiče v době pandemie odmítali pouštět své děti do školy a tyto raději vzdělávali doma. 7. V rámci hodnocení důkazů soud zcela nepochopitelně opomenul alternativní výklady událostí, které vyplývají ze svědeckých výpovědí nezl. BBBBB, Z. Š. a dalších svědků, např. že údajné týrání mohlo být přehnaně interpretováno dítětem v krizi. Soud rovněž odmítl provést důkazy navržené dovolatelkou, které by potvrzovaly její nevinu a měly by pro věc zásadní význam, a to především výslech pracovníka Modré linky T. G. ohledně ověření, jakým způsobem se dostal k identitě nezl. AAAAA a zda skutečně odpovídala sama. Dále nebyl proveden ani výslech A. G. – neteře dovolatelky, která mohla vypovědět ohledně motivace D. B. (přítel A. G.) dovolatelce uškodit. K těmto dvěma osobám se obviněná opakovaně vyjadřovala tak, že mohou stát za podnětem k trestnímu řízení a manipulací nezl. AAAAA. Obhajoba má za to, že bylo doloženo, že tyto osoby měly s dovolatelkou konflikty a existovala snaha o poškození její pověsti. Jejich přímé spojení s nezl. AAAAA sice dovolatelka prokázat nemůže, avšak jeví se jí jako velice zvláštní, že v době, kdy byla v Izraeli a komunikovala jak s dětmi, tak se svým manželem, vše probíhalo zcela v pořádku, a bezprostředně po jejím návratu nastala u nezl. AAAAA taková změna, která vyústila až v její svěření do péče babičky. 8. „Obecné soudy“, zejména soud odvolací, se dále nevypořádaly s námitkou porušení zásady in dubio pro reo. Obviněná poukazovala na celou řadu nejasností, které se soudu nepodařilo spolehlivě vysvětlit a v usnesení překlenout. Jedná se o otázku interpretace důkazů, která byla čistě jednostranná a selektivní. Výpověď hlavní svědkyně nezl. AAAAA byla přijata bez přiměřené míry kritiky a bez reflexe možné ovlivnitelnosti, motivace, případné manipulace i vývojových psychologických aspektů. Dovolatelka využila svého práva prokázat svo