3 Tdo 1110/2013 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1110/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 12. 2013 Spisová značka:3 Tdo 1110/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.1110.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 2. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 11.2.2014I.ÚS 535/14JUDr. Kateřina Šimáčkováodmítnuto5.2.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1110/2013-83 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2013 o dovolání, které podal obviněný JUDr. M. D., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 55 To 16/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 144/2011, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného JUDr. M. D. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 6 T 144/2011, byl obviněný JUDr. M. D. uznán vinným jednak trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), kterého se dopustil jednáním popsaným podrobně pod bodem I. výroku o vině, jednak třemi trestnými činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterých se dopustil jednáním popsaným pod body II., III. a IV. výroku o vině, dále trestným činem porušování služebních povinností podle § 288a odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem V. výroku o vině, a trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem VI. výroku o vině. Za to byl odsouzen podle § 160 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve státní správě a bezpečnostních sborech na dobu 10 (deseti) let. Současně byl obviněný JUDr. M. D. podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin zkreslování údajů o hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1, věta druhá zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010 (dále jen „tr. zákoník“), neboť nebylo prokázáno, že se skutek stal. Dále bylo rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu obviněných Bc. M. V., a npor. Ing. M. K. Rozsudkem byl dále zproštěn obžaloby npor. J. Š. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený – Ministerstvo vnitra České republiky, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 6 T 144/2011, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce odvolání. Odvolání podali také obžalovaní Bc. M. V. a npor. Ing. M. K., stejně jako státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, a to v neprospěch obviněných npor. J. Š. a npor. Ing. M. K. a obviněného JUDr. M. D. O odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozsudkem ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 55 To 16/2012, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem I., V. a VI. ve vztahu k obviněnému JUDr. M. D. a v celém rozsahu ve vztahu k obviněným Bc. M. V. a npor. Ing. M. K., a podle § 259 odst. 1 tr. ř. v rozsahu zrušení vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Podle § 258 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného JUDr. M. D. i ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému JUDr. M. D. podle § 158 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. za tři trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele, které zůstaly ve výroku o vině pod body II., III. a IV. nedotčeny, uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Současně byl obviněnému podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve státní správě a bezpečnostních sborech na dobu 5 (pěti) let. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněných JUDr. M. D. a npor. J. Š. zamítnuto. Uvedených tří trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. se obviněný dopustil dle skutkových zjištění tím, že: „obžalovaný plk. JUDr. M. D. jako příslušník Policie ČR v L., P., v průběhu měsíce ledna 2009 jako vedoucí Územního odboru vnější služby L. uložil svému bývalému podřízenému npor. Bc. M. V., vedoucímu Dopravního inspektorátu, aby zajistil, že přestupce M. S., náměstek hejtmana L. kraje pro resort dopravy, který dne 31. 12. 2008 v A., při jízdě se svým vozidlem překročil nejvyšší povolenou rychlost o 49 km/h a dopustil se tak přestupku, o čemž M. S. obžalovaného JUDr. M. D. prostřednictvím SMS okamžitě informoval, nebude projednáván ve správním řízení a obžalovaný Bc. M. V. na základě tohoto pokynu instruoval své podřízené a záznam ze zařízení na měření rychlosti motorových vozidel (tzv. radaru) nechal založit mezi nečitelné, a to vše s cílem umožnit M. S., aby se vyhnul postihu ve správním řízení, ačkoli oba věděli, že M. S. se přestupku dopustil, záznam z měření je způsobilý pro identifikaci přestupce a že obžalovaný plk. JUDr. M. D. není k takovému pokynu vůči npor. Bc. M. V. oprávněn, a dále obžalovaný Bc. M. V. instruoval své podřízené, kteří se na měření rychlosti podíleli, aby o tom mlčeli, přičemž jednali v rozporu s ust. § 45 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů“ (skutek pod bodem II.); „JUDr. M. D. jako ředitel Okresního ředitelství Policie ČR L. na Okresním ředitelství Policie ČR, P., L. v průběhu měsíc září a říjen 2008 uložil npor. Ing. M. K., vedoucímu Oddělení obecné kriminality SKPV, provést šetření ke zjištění totožnosti uživatelů účastnických telefonních čísel, kdy byl srozuměn s tím, že tak npor. Ing. M. K. musí učinit pod falešnou legendou a npor. Ing. M. K. opakovanými úkony - dožádáními č.j.8-15/2008-0RLI/SKPV a č. j. 8-16/2008-0RLI­SKPV a lustracemi v databázích Policie ČR - zjišťoval zneužívaje svých zákonných oprávnění na Útvaru zvláštních činností SKPV osobní údaje za účelem zjištění totožnosti uživatelů účastnických telefonních čísel pod falešnou legendou údajného zjišťování pachatelů krádeží motorových vozidel na L. a zjištěné údaje předával obžalovanému plk. JUDr. M. D., ačkoli oba věděli, že se jedná o soukromou záležitost a že zjištěné údaje budou užity k soukromým účelům a že budou předány dalším neoprávněným osobám, což obžalovaný JUDr. M. D. učinil a získané údaje následně sdělil podnikateli T. P., když tyto osobní údaje shromažďovala Policie ČR ve svých informačních systémech na základě ustanovení § 42g a násl. zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, v tehdy platném znění, přičemž obžalovaní tímto jednáním porušili mj. Závazný pokyn policejního prezidenta č. 55/2007, kterým se stanoví některé bližší podmínky a postupy pro zpracování osobních údajů při plnění úkolů Policie České republiky (o ochraně osobních údajů) a ustanovení § 42k a § 52 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, v tehdy platném znění“ (skutek pod bodem III.); „jako ředitel Okresního ředitelství Policie ČR L. dne 28. 11. 2008 v době od 13,32 do 13,59 hodin během cesty z J. n. N. do L. na telefonický pokyn od tehdejšího poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky R. D., aby zjistil, zda je proti M. S., vedeno nějaké nově zahájené trestní stíhání, kdo případ otevřel a kdo ho zpracovává, neboť tuto informaci potřebuje okamžitě pro politickou činnost v souvislosti s volbou hejtmana, jeho zástupců a Rady L. kraje, a poté obžalovaný JUDr. M. D. telefonicky požádal J. Š., vedoucího Oddělení hospodářské kriminality SKPV, který mu sdělil, že kromě trestního stíhání pod č.j. ORLI-3661/TČ-80-2007 jiné řízení vedeno není, a JUDr. M. D. na Okresním ředitelství Policie ČR L., P., L. tuto informaci posléze dále ověřil v databázích Policie ČR a telefonicky R. D. sdělil, přičemž tímto jednáním porušil ustanovení § 42k a § 52 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, v tehdy platném znění, a Závazný pokyn po