3 Tdo 1218/2021 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1218/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 2. 2022 Spisová značka:3 Tdo 1218/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.1218.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Spolupachatelství Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1 tr. zákoníku § 240 odst. 3 tr. zákoníku § 23 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 6. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1580/22 III.ÚS 1624/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1218/2021-4146 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 2. 2022 o dovoláních, která podali obviněný P. T., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a obviněný R. J., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 7. 2021, sp. zn. 3 To 90/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 7/2018, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněných P. T. a R. J. odmítají. O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 4 T 7/2018, byli obvinění P. T. a R. J. pod body A. I. a) a II. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem zkrácení dane, poplatku a jiné podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016 ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že A. společně se spoluobviněným Š. M. v období nejméně od měsíce února 2012 do dubna 2013 v Plzni příp. i na jiných místech, v úmyslu zkrátit stát na dani z přidané hodnoty u daňového subjektu S. neoprávněným uplatněním odpočtu daně na vstupu (všichni obvinění) a předstíráním vývozu zboží do zahraničí (obvinění P. T. a R. J.), I. a) P. T. zčásti sám v období od měsíce února 2012 do 10. 4. 2012 v postavení společníka a jednatele společnosti S. a zčásti společně s R. J. v období od 11. 4. 2012 do měsíce března 2013 v postavení společníka obchodní společnosti S., kdy v období od 11. 4. 2012 po dohodě s R. J. i nadále jednal za tuto obchodní společnost, vydával a přebíral daňové doklady a nechával je zaúčtovat v účetní a daňové evidenci obchodní společnosti S., R. J. v období od 10. 4. 2012 do měsíce března 2013 v postavení jednatele obchodní společnosti S., společně s P. T. vydával a přebíral daňové doklady a nechával je zaúčtovat v účetní a daňové evidenci obchodní společnosti S., kdy po jejich vzájemné dohodě P. T. jménem obchodní společnosti S. jednal a podepisoval daňová přiznání k DPH od 11. 4. 2012 až do měsíce června 2013, v úmyslu snížit daňovou povinnost obchodní společnosti S., faktury specifikované níže pod bodem A. I. b) týkající se spoluobviněného Š. M. vystavené obchodní společností V. za prodej zboží v celkové ceně 65.109.375,16 Kč s DPH, základ daně ve výši 54.451.790,10 Kč a DPH ve výši 10.657.585,03 Kč, k jehož dodání nikdy nedošlo, přijali a nechali zaúčtovat do daňové a účetní evidence obchodní společnosti S. a na základě těchto faktur při podání daňového přiznání k dani z přidané hodnoty (DPH) za zdaňovací období měsíců únor 2012 až březen 2013, které podepsal P. T., neoprávněně, v rozporu s ustanovením § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, uplatnili jménem obchodní společnosti S. nárok na odpočet DPH na vstupu u přijatého zdanitelného plnění od obchodní společnosti V. ve výši 10.657.585,03 Kč za zdaňovací období od února 2012 do března 2013, kdy daňová povinnost obchodní společnosti S. k DPH měla být nejméně 10.657.585,03 Kč, II. obžalovaný P. T. zčásti sám v období od měsíce února 2012 do 10. 4. 2012 v postavení společníka a jednatele společnosti S. a zčásti společně s R. J. v období od 11. 4. 2012 do měsíce března 2013 v postavení společníka obchodní společnosti S., kdy v období od 11. 4. 2012 po dohodě s R. J. i nadále jednal za tuto obchodní společnost, vydával a přebíral daňové doklady a nechával je zaúčtovat v účetní a daňové evidenci obchodní společnosti S., obžalovaný R. J. v období od 10. 4. 2012 do měsíce března 2013 v postavení jednatele obchodní společnosti S., společně s P. T. vydával a přebíral daňové doklady a nechával je zaúčtovat v účetní a daňové evidenci obchodní společnosti S., kdy po jejich vzájemné dohodě P. T. jménem obchodní společnosti S. jednal a podepisoval daňová přiznání k DPH od 11. 4. 2012 až do měsíce června 2013, v úmyslu snížit daňovou povinnost obchodní společnosti S., v rozporu s ustanovením § 26 odst. 4 a § 28 odst. 1 písm. c) zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, vystavili nebo nechali vystavit a nechali zaúčtovat faktury – daňové doklady o dodání zboží do Bulharska obchodní společnosti K. E., VAT: XY, se sídlem XY registrované k DPH v Bulharsku, a neoprávněně, v rozporu s ustanovením § 64 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, uplatnili nárok na odpočet DPH při podání daňového přiznání u deklarovaného dodání zboží do jiného členského státu EU ve výši 816.177,79 Kč, ačkoli k vývozu zboží mimo území České republiky nedošlo, kdy se jednalo o faktury vystavené od 26. 3. 2012 do 25. 4. 2013 na prodej uhlí podrobně specifikované ve výroku o vině, a dále fakturu č. 12042 ze dne 18. 4. 2012, pokl. doklad z 18. 4. 2012, cena 524.000,00 Kč, sazba daně 20%, DPH 87.350,80 Kč, za prodej přídavného zařízení na stroje Fuchs 340, čímž došlo ke zkrácení DPH v jednotlivých zdaňovacích obdobích od března 2012 do dubna 2013 o celkem 816.177, 79 Kč, kdy daňová povinnost k DPH měla být nejméně 816.177,79 Kč, čímž jednáním popsaným pod body A. I. a), A. II. P. T. zkrátil daň z přidané hodnoty o nejméně 11.473.762,82 Kč, R. J. zkrátil daň z přidané hodnoty o nejméně 10.895.950,79 Kč, a jednáním popsaným pod bodem A. I. b) Š. M. umožnil P. T., R. J. u daňového subjektu S. zkrátit daň o nejméně 10.657.585,03 Kč. Za to byli obvinění P. T. a R. J. shodně odsouzeni podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků, pro jehož výkon byli podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl oběma obviněným uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu právnické osoby a člena kolektivního statutárního orgánu právnické osoby na dobu 5 (pěti) roků. Výše zmíněným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného Š. M. za jednání pod bodem A. I. b) a zproštění obžaloby spoluobviněného M. M. pro jednání popsané v části C. výroku rozsudku. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Česká republika, zastoupena Finančním úřadem pro Plzeňský kraj, Územní pracoviště v Plzni, nám. Českých bratří 8, 306 16 Plzeň, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení občanskoprávní. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 4 T 7/2018, podali obvinění P. T. a R. J. a spoluobviněný Š. M. odvolání směřující do všech jeho výroků. Poškozená Česká republika, zastoupena Finančním úřadem pro Plzeňský kraj podala odvolání do výroku o náhradě škody. Odvolání podal i státní zástupce, a to v neprospěch obviněných P. T. a R. J. do výroku o trestu a výroku o náhradě škody. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 7. 2021, sp. zn. 3 To 90/2020, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání spoluobviněného Š. M. napadený rozsudek ve vztahu k tomuto obviněnému v celém rozsahu [bod I. b) výroku o vině] a podle § 258 odst. 1 písm. f) tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce a poškozené ve výroku o náhradě škody, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o vině a trestu spoluobviněného Š. M. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným P. T. a R. J. uložena povinnost nahradit poškozené České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Plzeňský kraj, Hálkova 14, 305 72 Plzeň, způsobenou škodu, a to P. T. samostatně ve výši 643.947,53 Kč, a oběma obviněným společně a nerozdílně ve výši 9.580.018 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Česká republika, zastoupená Finančním úřadem pro Plzeňský kraj, Hálkova 14, 305 72 Plzeň odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněných P. T. a R. J. byla zamítnuta podle § 256 tr. ř. jako neopodstatněná. II. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 7. 2021, sp. zn. 3To 90/2020, podali obviněný P. T. (č. l. 4115 – 4117) a obviněný R. J. (č. l. 4120 – 4124) dovolání. Obviněný P. T. uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), neboť má za to, že napadn