3 Tdo 1438/2017 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1438/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 11. 2017 Spisová značka:3 Tdo 1438/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.1438.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Pohlavní zneužití (zneužívání) Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:12. 2. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 19.1.2018II.ÚS 243/18JUDr. Ludvík Davidodmítnuto6.3.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1438/2017-21 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 11. 2017 o dovolání podaném R. S. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 3 To 189/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 32/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 3. 2017, sp. zn. 2 T 32/2016, byl R. S. (dále jen obviněný) uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), čehož se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v době, kdy jako partner matky nezletilé „XXXXX“*) (nezletilé poškozené), žil s nezletilou poškozenou ve společné domácnosti a podílel se na její výchově, v zájmu vlastního sexuálního uspokojení: jednak pod záminkou, že musí zkontrolovat hygienu nezletilé, vyhledával ji v koupelně, když se myla a sahal jí do rozkroku, a to v domě ve Š., ul. P. dvakrát až třikrát v období kolem 8 let věku nezletilé poškozené v průběhu roku 2012 až do října 2012 a dále znovu jednou v novém společném bydlišti D., okr. P. v době od ledna 2014 do června 2014, jednak ve dvou případech dvakrát v novém společném bydlišti D., okr. P. v době od prosince 2012 do ledna 2014 a v jednom případě v dalším novém společném bydlišti D., okr. P. v době od ledna 2014 do června 2014 si přilehl k nezletilé poškozené v posteli, svlékl jí pyžamové kalhoty a svým obnaženým penisem se třel o její hýždě, a takto si počínal přesto, že věděl, že nezletilá poškozená ještě nedosáhla věku 15-ti let. Za uvedený zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, přičemž mu výkon takto uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 3 To 189/2017, tak, že je podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné zamítl. Proti výše uvedenému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí. Obviněný v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předně namítl, že se soudy nesprávně vypořádaly s naplněním objektivní a subjektivní stránky skutkové podstaty zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku. V podrobnostech následně rozvedl, proč v projednávané trestní věci nelze dovodit, že by poškozená byla svěřena jeho dozoru anebo že by mohl zneužít její závislosti, jak vyžaduje § 187 odst. 2 tr. zákoníku. V rozhodném období přitom s matkou poškozené nevedl společnou domácnost, z čehož by mohly vyplývat jeho oprávnění a povinnosti vůči poškozené. Své námitky odůvodnil s odkazem na ustanovení § 885 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, které pojednává o péči o dítě v rodinné domácnosti, stejně jako odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2010, sp. zn. 6 Tdo 666/2010. Právě s ohledem na skutečnost, že s poškozenou a její matkou nevedl společnou domácnost, obviněný argumentoval, že vůči poškozené nedisponoval takovým postavením, aby se mohl dopustit jemu přisuzovanému zločinu podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Respektive poukázal, že vedení společné domácnosti je zásadním hlediskem pro naplnění všech obligatorních znaků dané skutkové podstaty. V podrobnostech rovněž připomenul vývoj vzájemného vztahu s matkou poškozené a poukázal na jednotlivá období, kdy se nestýkali. Nadto namítl, že soudy rezignovaly na navrhované doplnění dokazování, zejména stran výslechu osob, které se mohly vyjádřit k období během přerušení soužití mezi obviněným a matkou poškozené. Ostatní svědci, kteří vyslechnuti byli, přitom o rozhodných okolnostech nemohli mít dostatečné povědomí. Kategoricky nadto odmítl, že by se vůbec dopustil jemu přisuzovaného jednání, avšak s ohledem na podstatu dovolacího řízení již blíže nerozporoval jednotlivé skutkové okolnosti. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. K takto podanému dovolání se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství do dnešního dne nevyjádřil, ačkoliv postup zaručující mu takovou možnost byl v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. zachován. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat. Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování. S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že obdobné námitky jako v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. V podstatných bodech tak jde o opakování obhajoby, kterou reflektovaly již soudy prvního a druhého stupně. Dále je namístě připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat zpravidla jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněného přitom částečně směřovaly do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům vytýkal nesprávné hodnocení důkazů (zejména svědeckých výpovědí a jejich potenciál přispět k objasnění charakteru soužití obviněného s poškozenou, potažmo její matkou) a současně prosazoval vlastní hodnocení důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci. Soudy prvního i druhého stupně přitom ve svých rozhodnutích důsledně rozvedly jednotlivé důkazy, jež byly ve věci provedeny, jasně uvedly, které z nich