3 Tdo 1558/2006 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1558/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g,265b/1l Datum rozhodnutí:10. 1. 2007 Spisová značka:3 Tdo 1558/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.1558.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1558/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. ledna 2007 o dovolání podaném I. S., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci sp. zn. 31 To 133/2006 ze dne 17. 5. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 4 T 381/2005, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 4 T 381/2005 ze dne 9. 2. 2006 byla dovolatelka uznána vinnou trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. e) trestního zákona (dále jen tr. zák.), kterého se dopustila i spoluobviněná L. G., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byla dovolatelka odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, který jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. V předmětné věci podala I. S. (stejně jako spoluobviněná G.) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením sp. zn. 31 To 133/2006 ze dne 17. 5. 2006 tak, že podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) obě podaná odvolání zamítl. Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podala I. S. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označila ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že soudy z jinak správně provedených důkazů vyvodily nesprávné závěry. Poukázala na to, že jediné, co prokazovalo její vinu, je osamocená výpověď poškozeného L. Ž., jde tak vlastně o tvrzení proti tvrzení a za takové situace měly být takto vzniklé pochybnosti soudem vyloženy v její prospěch. Soudy se také za daných okolností nezabývaly věrohodností výpovědí směřujících proti ní a poukázala na ustálenou judikaturu Ústavního soudu České republiky, v jejímž rámci tento v obdobných případech klade zvýšené nároky na vedené dokazování. Předmětný skutek byl nesprávně právně kvalifikován i proto, že v okamžiku, kdy k němu mělo dojít, tak poškozený nebyl v postavení svědka, znalce nebo tlumočníka a nebyly tak naplněny ani formální znaky trestného činu vydírání podle § 235 odst. 2 písm. e) tr. zák. Konečně má za to, že uvedeným postupem soudů byla porušena její ústavně zaručená práva na soudní a jinou právní ochranu, právo na spravedlivý proces, zásada presumpce neviny i zásada, jež zaručuje, že příslušnost ke kterékoliv etnické menšině nesmí být nikomu na újmu. Navrhla proto, aby dovolací soud zrušil citované usnesení soudu odvolacího „a poté sám rozhodl tak, že mě zprostí obžaloby“. K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že námitky dovolatelky směřují do učiněných skutkových zjištění s odkazem na porušení ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., které však nelze podřadit pod zvolené dovolací důvody a to ani z hlediska dovolacího důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když navíc v posuzované věci nejde ani o rozpor (a již vůbec ne extrémní) mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů. V této souvislosti poukázal na svědeckou výpověď poškozeného a fakt, že ani obviněné nepopřely návštěvu pivnice, kde poškozený pracuje, i na výpověď utajovaného svědka. K námitce absence formálních znaků užité kvalifikované skutkové podstaty předmětného trestného činu potom státní zástupce uvedl, že smyslem zvýšené ochrany každého svědka v materiálním smyslu je potřeba zajistit, aby nikdy nebyl vystaven útokům uvedeným v § 235 odst. 1 tr. zák., pokud tyto útoky jakkoli souvisejí s výkonem povinnosti svědka v trestním řízení. V tomto směru jednání pachatele (jeho úmysl odradit jej od řádného plnění jeho povinnosti plynoucí z trestního řádu – tzv. materiální postavení svědka) je na místě (za splnění oné materiální podmínky), jednání pachatele právně kvalifikovat jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zák., a to bez ohledu na to, zda svědek již byl či nebyl formálně předvolán k podání svědecké výpovědi nebo zda v konkrétní věci nakonec došlo ke sdělení obvinění. S ohledem na soudy popsaný konkrétní způsob a formu vydírání (jednání obviněných vyvolalo v poškozeném strach z uskutečnění užitých výhrůžek) tak v dané věci byly splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. Uvedeným způsobem tak došlo k naplnění nejen formálních, nýbrž i materiálních znaků skutkové podstaty trestného činu, kterým byla dovolatelka uznána vinnou. Takto vznesenou námitku má státní zástupce s poukazem na uvedené za zjevně neopodstatněnou. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak uvedl, že v posuzované věci odvolací soud řádně jednal, podaná odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl a nelze tak přisvědčit argumentaci dovolatelky v tom, že by jí vznesené námitky představovaly vadu spočívající v nesplnění procesních podmínek stanovených zákonem odvolacímu soudu k vydání jeho rozhodnutí. S ohledem na závěr učiněný ve vztahu k dovolacím námitkám učiněným s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., považuje státní zástupce za zjevně neopodstatněnou i její námitku učiněnou s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to i v jeho druhé alternativě. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je potom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzované věci by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (níže). V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatelka nam