3 Tdo 210/2019 – Nejvyšší soud

3 Tdo 210/2019-151 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 4. 2019 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného D. K., nar. XY, bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 9 To 322/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 1 T 163/2017, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 9 To 322/2018. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Plzni přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 25. 7. 2018, č. j. 1 T 163/2017-111, byl obviněný D. K. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil ve výroku o vině popsaným skutkem, a byl odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Proti citovanému rozsudku (již druhému v pořadí) Okresního soudu v Klatovech podal obviněný odvolání, s tím, že nesouhlasí se svým odsouzením, když namítl nedostatek svého zavinění. O jeho odvolání rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 9 To 322/2018, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil celý rozsudek a sám podle § 226 písm. b) tr. ř. obviněného zprostil návrhu na potrestání Okresního státního zastupitelství v Klatovech sp. zn. ZK 226/2017 ze dne 11. 10. 2017, podle kterého měl dne 29. 9. 2017 v době kolem 10.35 hodin řídit nákladní automobil značky Fiat Ducato, RZ: XY, po silnici č. 186 ve XY, části XY, okres Klatovy, ve směru na XY, a automobil řídil přesto, že rozhodnutím Městského úřadu Rokycany ze dne 23. 3. 2017, zn. MeRo/460/OD/17, které nabylo právní moci dne 16. 5. 2017, má uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu šesti měsíců, počínaje právní mocí rozhodnutí, přičemž věděl o tom, že rozhodnutím Městského úřadu Rokycany mu byl tento zákaz činnosti uložen, proti rozhodnutí si prostřednictvím svého zmocněnce podal odvolání, ale ač si musel být vědom, že v případě zamítnutí odvolání mu je řízení motorových vozidel zakázáno, do 29. 9. 2017 nezjišťoval, jak bylo odvolání vyřízeno, a to ani dotazem na svého zmocněnce, kterému bylo rozhodnutí doručeno, tudíž mohl vědět, že již může mít trest zákazu činnosti uložen, a pro případ, že má trest zákazu činnosti uložen, byl srozuměn s tím, že tento zákaz porušuje, čímž měl spáchat přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 9 To 322/2018, podal nejvyšší státní zástupce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že nejprve rekapituloval průběh řízení a poté s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 498/2013, 7 Tdo 202/2012, 7 Tdo 923/2017 a Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 1854/12 uzavřel, v čem spatřuje srozumění obviněného. To podle něj spočívá v tom, že v případě nepřímého úmyslu, dolus eventualis stačí i nižší míra zavinění, kde i smíření je srozuměním. Obviněný v dané věci spáchal přestupek, za který je obligatorně nutno ukládat zákaz činnosti od 6 měsíců do 1 roku. Po pěti měsících od rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak nelze tvrdit, že by šlo o pravou lhostejnost, jež zakládá pouze nedbalostní formu zavinění. Jeho odvolání pouze opakovalo předchozí argumenty. V takto dlouhé době obviněný vůbec nezjišťoval a neřešil výsledek svého odvolání, byl minimálně smířen s negativním rozhodnutím, tedy s jeho zamítnutím a uložením sankce zákazu činnosti. Toto smíření není lhostejností, ale vyžaduje i projev vůle – zde smíření s potvrzením rozhodnutí a uložením sankce. Obviněný zde věděl, že je rozhodováno o jeho odvolání a aniž si zjistil od svého zmocněnce výsledek, tak řídil motorové vozidlo a jednal tak úmyslně. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř., za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř., zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 To 162/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále vyslovil souhlas s učiněním rozhodnutí v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. S projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného rozhodnutí. Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému, který jej obdržel dne 17. 1. 2019. Ke dni rozhodnutí dovolací soud neobdržel vyjádření obviněného k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání nejvyššího státního zástupce a práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). Vlastní posouzení dovolání Vzhledem ke skutečnosti, že charakter dovolací argumentace nezaložil podmínky pro rozhodnutí o odmítnutí dovolání způsobem upraveným v ust. § 265i odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející podle § 265i odst. 3 tr. ř. a shledal, že podané dovolání je důvodné. Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo „maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že a) vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána …“. V dané věci je základem skutkových zjištění, že dne 29. 9. 2017 v době kolem 10.35 hodin řídil obviněný nákladní automobil značky Fiat Ducato, RZ: XY, po silnici č. 186 ve XY, části XY, okres Klatovy, ve směru na XY. To ostatně není nikým zpochybňováno. Další částí skutku je existence rozhodnutí Městského úřadu Rokycany ze dne 23. 3. 2017, zn. MeRo/460/OD/17, které nabylo právní moci dne 16. 5. 2017, a uložení sankce zákaz