3 Tdo 210/2019 — Nejvyšší soud

3 Tdo 210/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 4. 2019 Spisová značka:3 Tdo 210/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.210.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Srozumění Úmysl nepřímý Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku § 15 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 7. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 210/2019-151 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 4. 2019 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného D. K., nar. XY, bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 9 To 322/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 1 T 163/2017, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 9 To 322/2018. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Plzni přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 25. 7. 2018, č. j. 1 T 163/2017-111, byl obviněný D. K. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil ve výroku o vině popsaným skutkem, a byl odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Proti citovanému rozsudku (již druhému v pořadí) Okresního soudu v Klatovech podal obviněný odvolání, s tím, že nesouhlasí se svým odsouzením, když namítl nedostatek svého zavinění. O jeho odvolání rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 9 To 322/2018, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil celý rozsudek a sám podle § 226 písm. b) tr. ř. obviněného zprostil návrhu na potrestání Okresního státního zastupitelství v Klatovech sp. zn. ZK 226/2017 ze dne 11. 10. 2017, podle kterého měl dne 29. 9. 2017 v době kolem 10.35 hodin řídit nákladní automobil značky Fiat Ducato, RZ: XY, po silnici č. 186 ve XY, části XY, okres Klatovy, ve směru na XY, a automobil řídil přesto, že rozhodnutím Městského úřadu Rokycany ze dne 23. 3. 2017, zn. MeRo/460/OD/17, které nabylo právní moci dne 16. 5. 2017, má uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu šesti měsíců, počínaje právní mocí rozhodnutí, přičemž věděl o tom, že rozhodnutím Městského úřadu Rokycany mu byl tento zákaz činnosti uložen, proti rozhodnutí si prostřednictvím svého zmocněnce podal odvolání, ale ač si musel být vědom, že v případě zamítnutí odvolání mu je řízení motorových vozidel zakázáno, do 29. 9. 2017 nezjišťoval, jak bylo odvolání vyřízeno, a to ani dotazem na svého zmocněnce, kterému bylo rozhodnutí doručeno, tudíž mohl vědět, že již může mít trest zákazu činnosti uložen, a pro případ, že má trest zákazu činnosti uložen, byl srozuměn s tím, že tento zákaz porušuje, čímž měl spáchat přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 9 To 322/2018, podal nejvyšší státní zástupce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že nejprve rekapituloval průběh řízení a poté s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 498/2013, 7 Tdo 202/2012, 7 Tdo 923/2017 a Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 1854/12 uzavřel, v čem spatřuje srozumění obviněného. To podle něj spočívá v tom, že v případě nepřímého úmyslu, dolus eventualis stačí i nižší míra zavinění, kde i smíření je srozuměním. Obviněný v dané věci spáchal přestupek, za který je obligatorně nutno ukládat zákaz činnosti od 6 měsíců do 1 roku. Po pěti měsících od rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak nelze tvrdit, že by šlo o pravou lhostejnost, jež zakládá pouze nedbalostní formu zavinění. Jeho odvolání pouze opakovalo předchozí argumenty. V takto dlouhé době obviněný vůbec nezjišťoval a neřešil výsledek svého odvolání, byl minimálně smířen s negativním rozhodnutím, tedy s jeho zamítnutím a uložením sankce zákazu činnosti. Toto smíření není lhostejností, ale vyžaduje i projev vůle – zde smíření s potvrzením rozhodnutí a uložením sankce. Obviněný zde věděl, že je rozhodováno o jeho odvolání a aniž si zjistil od svého zmocněnce výsledek, tak řídil motorové vozidlo a jednal tak úmyslně. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř., za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř., zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 To 162/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále vyslovil souhlas s učiněním rozhodnutí v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. S projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného rozhodnutí. Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému, který jej obdržel dne 17. 1. 2019. Ke dni rozhodnutí dovolací soud neobdržel vyjádření obviněného k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání nejvyššího státního zástupce a práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). Vlastní posouzení dovolání Vzhledem ke skutečnosti, že charakter dovolací argumentace nezaložil podmínky pro rozhodnutí o odmítnutí dovolání způsobem upraveným v ust. § 265i odst. 1 tr