3 Tdo 263/2017 — Nejvyšší soud

3 Tdo 263/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 4. 2017 Spisová značka:3 Tdo 263/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.263.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o postoupení Násilí proti úřední osobě Dotčené předpisy:§ 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. § 263 odst. 7 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 7. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 263/2017-27 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2017 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného M. R., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 3 To 358/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 76/2016, takto: Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se ruší usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 3 To 358/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Ostravě, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 1 T 76/2016, byl obviněný M. R. uznán vinným přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Uvedeného přečinu se podle tohoto soudu dopustil tím, že: dne 5. 9. 2015 kolem 13:25 hodin v O., okr. F.-M., na Lysé hoře na pěšině v Národní přírodní rezervaci Mazák, s vědomím, že se nachází v této přírodní rezervaci a nesmí přes tuto přecházet, když byl o tom téhož dne při stoupání na Lysou horu spraven strážci přírody, poté co jej při sestupování z Lysé hory strážce přírody S. R., viditelně označený logem Chráněné krajinné oblasti Beskydy a nápisem Stráž přírody na levém rukávu a státním znakem České republiky s nápisem Ochrana přírody a krajiny České republiky připevněným na hrudi oblečené bundy, vyzval při výkonu kontroly dodržování předpisů o ochraně přírody a krajiny k zastavení, na výzvu nereagoval, a když kolem S. R. procházel, v úmyslu nepodrobit se kontrole, nejprve S. R. odstrčil ramenem na M. Š., poté jej osočil, že M. Š. napadl, a následně jedenkrát udeřil pěstí proti hlavě S. R., který úder svou pravou rukou vykryl, načež se po krátkém přetlačování vytrhl z úchopu S. R., který se jej v souladu se svým zákonným oprávněním dle § 81 odst. 7 písm. d) zákona o ochraně přírody, snažil zadržet, a z místa společně s M. Š. utekli. Za uvedený přečin Okresní soudu ve Frýdku-Místku uložil obviněnému podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon uloženého trestu u obviněného podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle § 67 odst. 2 písm. b), § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku obviněnému uložil peněžitý trest ve výši 40 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činila 400 Kč, tedy celkem ve výši 16.000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, obviněnému stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíce. Proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 1 T 76/2016, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině a uložených trestech. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě rozhodnutím ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 3 To 358/2016, tak, že podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle § 222 odst. 2 tr. ř. trestní věc obviněného, pro skutek spočívající v tom, že: dne 5. 9. 2015 kolem 13:25 hodin v O., okr. F.-M., na Lysé hoře na pěšině v Národní přírodní rezervaci Mazák, s vědomím, že se nachází v této přírodní rezervaci a nesmí přes tuto přecházet, když byl o tom téhož dne při stoupání na Lysou horu spraven strážci přírody, poté co jej při sestupování z Lysé hory strážce přírody S. R., viditelně označený logem Chráněné krajinné oblasti Beskydy a nápisem Stráž přírody na levém rukávu a státním znakem České republiky s nápisem Ochrana přírody a krajiny České republiky připevněným na hrudi oblečené bundy, vyzval při výkonu kontroly dodržování předpisů o ochraně přírody a krajiny k zastavení, na výzvu nereagoval, a když kolem S. R. procházel, v úmyslu nepodrobit se kontrole, nejprve S. R. odstrčil ramenem na M. Š., poté jej osočil, že M. Š. napadl, a následně jedenkrát udeřil pěstí proti hlavě S. R., který úder svou pravou rukou vykryl, načež se po krátkém přetlačování vytrhl z úchopu S. R., který s jej v souladu se svým zákonným oprávněním dle § 81 odst. 7 písm. d) zákona o ochraně přírody, snažil zadržet, a z místa společně s M. Š. utekli, postoupil k projednání a rozhodnutí Městskému úřadu ve Frýdlantu nad Ostravicí, neboť žalovaný skutek by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek. Proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 3 To 358/2016, podal nejvyšší státní zástupce (dále jen dovolatel) dovolání v neprospěch obviněného z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), f) tr. ř. Dovolatel rekapituluje dosavadní průběh řízení, uvádí, že soud druhého stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že proti sobě stály dvě skupiny výpovědí, na jedné straně výpovědi poškozeného S. R. a jeho přítelkyně V. B. a na druhé straně výpovědi obviněného a svědka M. Š. Podle soudu druhého stupně je třeba vyhodnotit okolnosti zastavení obviněného poškozeným, když tento připustil, že neměl na prokazování svojí příslušnosti k stráži přírody čas, takže v tomto kontextu je třeba hodnotit výpověď obviněného a fotodokumentaci pořízenou při konfliktu (viz č. l. 23), ze které není zřejmé, že by poškozený měl na sobě jakékoliv označení stráže přírody a že by byl oblečen do stejnokroje stráže přírody. Uvedenou skutečnost je třeba podle soudu druhého stupně hodnotit ve prospěch obviněného, stejně tak skutečnost, že obviněný nesplnil povinnost vyplývající z ustanovení § 81a písm. a) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů, když neprokázal svojí totožnost. Zároveň poukazuje na neexistenci jakéhokoliv tabulky či zábrany zakazující vstup do přírodní rezervace Mazák. Podle soudu druhého stupně nebylo tedy prokázáno, že by obviněný užil násilí vůči poškozenému v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby. Podle dovolatele nelze závěry soudu druhého stupně akceptovat. Rozebírá, jaký přečin byl ve skutku, kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem soudu prvního stupně, spatřován. Zdůrazňuje, že soud prvního stupně při provádění důkazů a jejich hodnocení dodržel ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., kdy své závěry velmi pečlivě a přesvědčivým způsobem odůvodnil. Soud druhého stupně přesto zásadním způsobem změnil hodnocení klíčových důkazů a dospěl k opačným skutkovým závěrům týkajících se posouzení předmětného děje, přičemž tak učinil v rámci veřejného zasedání, při kterém konstatoval toliko rejstřík trestu obviněného a výpis z databáze CESO. Takovým postupem si ovšem soud druhého stupně nemohl vytvořit podklad pro vyvození opačných skutkových závěrů, než ke kterým dospěl soud prvního stupně. Naznačeným postupem došlo k porušení ustanovení § 263 odst. 7 tr. ř., jenž stanoví základní podmínky, za kterých může soud druhého stupně změnit či doplnit skutkové závěry soudu prvního stupně. Soud druhého stupně neprovedl v rámci odvolacího řízení žádné nové pro věc podstatné důkazy, ani takové důkazy nezopakoval, ale toliko přehodnotil stěžejní důkazy provedené před soudem prvního stupně, čímž porušil zásadu bezprostřednosti. Tímto postupem naplnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku, neboť skutková zjištění a na ně navazující právní závěry soudu prvního stupně se dostaly do extrémního rozporu. Dovolatel dále namítá, že soud druhého stupně zejména dostatečným způsobem neodůvodnil, proč jednostranně vycházel z výpovědí obviněného a svědka M. Š., a naopak nezohlednil výpovědi poškozeného a svědkyně V. B., když nelze pominout, že jejich výpovědi i do jisté míry podporuje i výpověď samotného svědka M. Š. Pokud je poukazováno soudem na skutečnost, že nebyla řádně označena rozdvojující se lesní cesta, tak nebylo přihlédnuto k obsahu výpovědi poškozeného a svědkyně V. B., kteří vypověděli, že obviněného a svědka M. Š. kontrolovali téhož dne na stejném místě při cestě na Lysou horu, přičemž jim sdělili, že se jedná o přírodní rezervaci a že se přes toto místo nesmí procházet. Přesto obvi