3 Tdo 547/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 547/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 8. 2025 Spisová značka:3 Tdo 547/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.547.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Obhájce Obhajoba Svědek Dotčené předpisy:§ 171 odst. 1 tr. zákoníku § 175 odst. 1 tr. zákoníku § 175 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku § 23 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:17. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 547/2025-1364 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. B. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 8 To 235/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 192/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného J. B. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. 2 T 192/2023, byl J. B. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) pod bodem 1) výroku o vinně uznán společně se spoluobviněnými N. H. a L. S. vinným jednak přečinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a jednak zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že: „dne 13. 7. 2023 kolem 06:30 hodin v Praze XY, ul. XY, vstoupili do bytu poškozeného L. K., nar. XY, kde jej krátce poté obžalovaný B. opakovaně udeřil do obličeje, poté poškozený předal obžalované H. na její výzvu svůj mobilní telefon zn. iPhone 12 Pro Max, načež si obžalovaná prohlédla zprávy a fotografie v tomto telefonu uložené a poté si telefon ponechala ve své dispozici, následně obžalovaná poškozeného obvinila, že poškodil vozidlo zn. BMW X6 se slovenskou registrační značkou XY (dále jen „vozidlo“), které mu svěřila za účelem opravy, a proto bude muset vozidlo nechat opravit v autorizovaném servisu a bude chtít po poškozeném, aby tuto opravu zaplatil, poté obžalovaní poškozeného donutili, aby ve videozáznamu pořízeném mobilním telefonem učinil prohlášení, že „udělal podvod vůči J. B. a N. H. a dluží N. H. 230.000,- Kč a J. B. 150.000,- Kč“, kdy na úhradu této údajné pohledávky si obžalovaná H. přivlastnila jednak hotovost ve výši 20.000,- Kč, kterou nalezla v kalhotách poškozeného volně položených v ložnici, jednak věci nalezené obžalovanými S. a H. při prohlídce bytu, zejména taštičku obsahující asi 20 náhradních klíčů od různých motorových vozidel, parfém zn. Scandal a tašku na tenisovou raketu zn. Wilson, následně obžalovaná poškozeného vyzvala, aby sehnal další peníze na zaplacení uvedeného dluhu s tím, že dokud zbytek dluhu nezaplatí, tak se od obžalovaných nehne, načež po několika hodinách všichni obžalovaní z bytu odešli a přinutili poškozeného, aby šel s nimi, přičemž před odchodem z domu obžalovaný B. poškozenému páskou svázal ruce, přes které mu přehodil ručník, následně všichni odešli k vozidlu, do něhož obžalovaní S. a H. naložili tašku obsahující věci poškozeného, jichž se obžalovaní v bytě zmocnili, načež obžalovaní S. s H. s vozidlem odjeli, poté obžalovaný B. poškozenému strhl pásku z rukou a objednal vozidlo taxislužby, kterým s poškozeným odjeli do bydliště svědka R. Š., od něhož si poškozený chtěl půjčit peníze na zaplacení částky požadované obžalovanou, avšak Š. mu peníze nepůjčil a odvezl je do restaurace XY, přičemž po příjezdu k restauraci si poškozený nejprve na pokyn obžalovaného B. svázal ruce páskou, ale krátce poté mu obžalovaný B. dovolil, aby si pásku z rukou sundal, což se poškozenému podařilo až s pomocí svědka Š., poté obžalovaný B. s poškozeným vešli do restaurace, kde obžalovaný B. poobědval s obžalovanou H., zatímco poškozeného přiměli, aby na ně čekal u vedlejšího stolu, poté obžalovaný B. s poškozeným a dalším neztotožněným mužem odjeli na Prahu XY do ulice XY, kam chvíli poté přijeli také obžalovaní S. a H., přičemž později na toto místo přijel se svým vozidlem svědek Š., který obžalovaného S. a poškozeného odvezl do přesně nezjištěné herny nacházející se v Praze, odkud po necelé hodině oba taxíkem odjeli do rodinného domu na adrese XY, kde tehdy obžalovaní S. a H. bydleli, přičemž po příjezdu obžalovaný S. přiměl poškozeného, aby do příjezdu obžalované H. pobýval uvnitř zahradního domku, kam mu obžalovaný S. přinesl ukázat přesně nezjištěné střelné zbraně, následně po svém příjezdu obžalovaná H. poškozenému sdělila, že s nimi v domě musí zůstat až do druhého dne, načež v průběhu následujícího dne 14. 7. 2023 obžalovaná donutila poškozeného sepsat prohlášení, v němž se mimo jiné doznal k tomu, že pod záminkou provedení servisu převzal dne 5. 7. 2023 od obžalované H. vozidlo, avšak následně dohodnuté servisní práce nenechal provést, vozidlo užíval pro vlastní potřebu a pokusil se je prodat, poté obžalovaná s poškozeným odjela na parkoviště v Praze-XY, kde se setkali s obžalovaným B., následně obžalovaná odvezla poškozeného do Obchodního centra XY, kde ho přiměla k tomu, aby na pobočce České pošty nechal na jím sepsaném prohlášení úředně ověřit pravost svého podpisu, a poté obžalovaná poškozeného odvezla k Místnímu oddělení Policie ČR Zahradní město, kde měl podle jejího pokynu policistům předat jím sepsané prohlášení, kdy před jeho odchodem obžalovaná poškozenému vložila do kapsy mobilní telefon zn. Duo mini, jehož prostřednictvím obžalovaná slyšela, co poškozený na policejní služebně vypovídá, přičemž poškozený po celou dobu plnil pokyny obžalovaných a nepokusil se o útěk, protože po prvotním fyzickém napadení ze strany obžalovaného B. měl strach o svůj život a zdraví, kdy věděl, že obžalovaný B. byl v minulosti pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu vraždy, a navíc mu obžalovaná H. vyhrožovala, že pokud jim uteče, tak si ho obžalovaná znovu najde a dopadne to s ním ještě hůře,“ a pod bodem 2) výroku o vině byl uznán vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. f) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že „dne 9. 8. 2023 kolem 19:00 hodin v Praze XY, ul. XY, v místě bydliště poškozeného vyhledal v doprovodu neztotožněného muže poškozeného L. K., nar. XY, přestože věděl, že poškozený proti němu vypovídal jako svědek, přičemž po poškozeném požadoval, aby změnil svou předchozí výpověď, a přitom mu vyhrožoval, že pokud tak neučiní, tak na něj obžalovaný podá trestní oznámení, neboť na něj ví spoustu věcí, načež poškozený na žádost obžalovaného sepsal čestné prohlášení, v němž mimo jiné uvedl, že při svém výslechu na policii dne 14. 7. 2023 nevypovídal pravdu, neboť se dne 13. 7. 2023 sice setkal s J. B., N. H. a L. S. (jehož jméno omylem uvedl jako Š.), avšak společně řešili pouze splátku jeho dluhu vůči B. a k žádnému nátlaku ze strany jmenovaných vůči němu nedošlo, kdy na žádost obžalovaného B. poškozený sepsal toto prohlášení ve 4 vyhotoveních, na nichž následně advokát JUDr. Jan Soukup ověřil pravost podpisu poškozeného, k čemuž došlo téhož večera na benzínové čerpací stanici Shell v Praze XY, XY, načež následujícího dne 10. 8. 2023 toto čestné prohlášení doručila známá obžalovaného M. V., nar. XY, na podatelnu Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služba kriminální policie a vyšetřování.“ 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku za využití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený L. K. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Uvedeným rozsudkem bylo taktéž rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných N. H. a L. S. 5. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. 2 T 192/2023, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině i výroku o trestu napadeného rozhodnutí jeho se týkající, odvolání podala rovněž spoluobviněná N. H. do výroku o vině a trestu jí se týkající a státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, a to do výroku o trestu v neprospěch obviněného J. B. a spoluobviněného L. S. 6. O podaných odvoláních rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 8 To 235/2024, a to tak, že k odvolání státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadené výroky o trestu ve vztahu k obviněnému J. B. a spoluobviněnému L. S. a podle § 259 odst. 4 tr. ř. znovu roz