3 Tdo 901/2013 — Nejvyšší soud

3 Tdo 901/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 9. 2013 Spisová značka:3 Tdo 901/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.901.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Kárné řízení Dotčené předpisy:§ 3174c odst. 1 písm. c) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 11. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 901/2013-14 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2013 o dovolání podaném nejvyšším státním zástupcem ve prospěch i v neprospěch, obviněného M. R. , nar., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 10 To 147/2013 ze dne 23. května 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 3 T 60/2013, t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu s e usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 10 To 147/2013 ze dne 23. května 2013 a usnesení Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 3 T 60/2013 ze dne 12. dubna 2013 z r u š u j í . II. Podle § 265k odst. 2 trestního řádu s e z r u š u j í také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu s e Okresnímu soudu v Náchodě p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Usnesením Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 3 T 60/2013 ze dne 12. dubna 2013 byla trestní věc obviněného R. podle § 314c odst. 1 písm. a) trestního řádu (dále jen tr. ř.) z důvodů uvedených v § 188 odst. 1 písm. b) tr. ř. a § 171 odst. 1 tr. ř. vedená pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoníku), kterého se měl dopustit tím, že „na základě podacího razítka dne 5. 8. 2011 v J., přijal jako referent Odboru dopravy a silničního hospodářství, M. ú. J., pověřený dne 6. 1. 2011 na základě § 15 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, vyřizováním agendy registru vozidel a technika registru vozidel, včetně podepisování rozhodnutí, Žádost o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla, kterou podala E. H., nar., zastoupená na základě plné moci S. R., nar., kdy se jednalo o vozidlo zn. Ford Mondeo, VIN, dovezené ze Š. K žádosti byl předložen mimo jiné i doklad „P. d. C.“, nezjištěného evidenčního čísla, přičemž ale tento byl pozměněnou kopií originálu, kterou ale S. R. jako účastník tohoto správního řízení předkládal jako pravý doklad, ačkoli jeho zadní strana oproti originálu neobsahuje číslo dokladu „F.“, jeho text není tvořen mikrotiskem a v jeho rubrice označené „B“- kolonka „F. de M.“- datum zaregistrování vozidla - je uvedeno datum 6. 8. 2005, ačkoli skutečné zaregistrování vozidla do provozu ve Š. bylo již dne 6. 8. 2004, čímž M. R. ve vztahu k pravdivosti rozhodných skutečností v předkládaných kopiích podstatných dokumentů byl lhostejný a mohl počítat s jejich rozporem s objektivním pravdě odpovídajícím stavem. Na základě tohoto padělaného dokladu, který už i vizuelně vykazuje znaky pouhé kopie originálu, což musel M. R. jednoznačně poznat, byla jeho rozhodnutím v zastoupení Městského úřadu J., Odborem dopravy a silničního hospodářství, ze dne 3. 8. 2011, pod č. j. ODSH-8/2011/486, schválena tzv. technická způsobilost tohoto vozidla, která opravňovala vlastníka vozidla provozovat ho na pozemních komunikacích, přičemž ale v rámci vedeného správního řízení a z něho plynoucího rozhodnutí jako referent Odboru dopravy a silničního hospodářství Městského úřadu J. nepostupoval v souladu se zákonem č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění novely zákona č. 226/2006 Sb., neboť schválil technickou způsobilost uvedeného dovezeného vozidla mimo jiné i na základě takto padělaného dokladu „P. d. C.“, ačkoli věděl, že podle § 34 odst. 3 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., žádost o schválení technické způsobilosti vozidla jednotlivě dovezeného silničního vozidla, které již bylo provozováno v jiném státě, musí být doložena osvědčením o registraci silničního motorového vozidla nebo přípojného vozidla a technickým průkazem vozidla silničního motorového vozidla nebo přípojného vozidla, pokud byl vydán, přičemž zákon nepřipouští předložení kopií takových dokladů, čímž umožnil všem vlastníkům a provozovatelům předmětného vozidla jeho běžné užívání v silničním provozu, ačkoli by v případě zákonně souladného postupu doklady a rozhodnutí vydávané správními orgány České republiky potřebné k takovému provozu vozidla vydány nebyly“ postoupena k projednání Městskému úřadu J. jako kárné provinění. Proti tomuto rozhodnutí podal stížnost příslušný státní zástupce, přičemž Krajský soud v Hradci Králové o této stížnosti rozhodl usnesením sp. zn. 10 To 147/2013 ze dne 23. května 2013 tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal ve prospěch i v neprospěch obviněného R. dovolání nejvyšší státní zástupce (dovolatel), a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného prostředku dovolatel uvedl, že v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takovéto rozhodnutí. Uvedl, že podle § 171 tr. ř. lze postoupit věc jinému orgánu, jestliže stíhaný skutek není trestným činem, mohl by však být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek, jiný správní delikt nebo kárné provinění. Již z dikce citovaného ustanovení podle dovolatele vyplývá, že jestliže stíhané jednání nelze postihnout jako předstupek (jiný správní delikt) nebo kárné provinění, pak je postup podle § 171 tr. ř. a priori vyloučen a soud musí zvolit jiný druh meritorního rozhodnutí o stíhaném skutku. Poukázal v těchto souvislostech na skutečnost, že právní postavení obviněného je upraveno zákonem č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých dalších zákonů, resp. v záležitostech tímto zákonem neupravených zákoníkem práce. To s tím, že ani jeden z těchto předpisů neupravuje žádnou kárnou odpovědnost úředníka za porušení právních předpisů při výkonu úřední činnosti, která je úředníkovi svěřena ke zpracování. Jediným opatřením, které by snad vzhledem k okolnostem případu teoreticky dle dovolatele přicházelo v úvahu, by bylo uplatnění pracovněprávní sankce vůči obviněnému, tedy výpovědi z pracovního poměru, eventuelně okamžitého zrušení pracovního poměru. Avšak zde upozornil dovolatel na skutečnost, že vzhledem k ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce nemůže Město J. v důsledku marného uplynutí lhůty tyto sankce již uplatnit, když tato objektivní lhůta uplynula již marně předtím, než nalézací soud vydal usnesení o postoupení věci. Vzhledem k výše uvedenému je proto dle dovolatele zřejmé, že soud porušil zákon v neprospěch obviněného, když věc postoupil Městskému úřadu J. k projednání kárného obvinění, které tento úřad není oprávněn žádným způsobem projednávat nebo za ně obviněného dokonce „kárně“ sankcionovat. Proto je dovolání podáváno částečně i ve prospěch obviněného. Současně je však i dovolání podáváno dále v neprospěch obviněného, když je zřejmé, že další rozhodnutí ve věci, které by následovalo po navrhovaném zrušení rozhodnutí soudu nalézacího i odvolacího, by pro obviněného nemuselo být nutně příznivější než nynější (nezákonné) usnesení o postoupení věci. Uzavřel tak, že zatížil-li nalézací soud své rozhodnutí touto vadou, je třeba konstatovat, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného usnesení odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., protože bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takovéto rozhodnutí. Odvolací soud tím, že nezákonné usnesení nalézacího soudu na základě stížnosti státního zástupce nezrušil a namísto toho stížnost státního zástupce jako nedůvodnou zamítl, zatížil své rozhodnutí vadou zakládající důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání za použití § 265r odst. 1 písm. b ) tr. ř. 1. podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř., za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř., zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 5. 2013, č. j. 10 To 147/2013-88, zrušil usnesení Okresního soudu v Náchodě