3 Tdo 911/2024 — Nejvyšší soud

3 Tdo 911/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 12. 2024 Spisová značka:3 Tdo 911/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:3.TDO.911.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby Škoda větší Dotčené předpisy:§ 241 odst. 1 tr. zákoníku § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 1. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 31.03.2025IV.ÚS 990/25 Josef Baxa Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 911/2024-940 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 12. 2024 o dovolání, které podal obviněný Pavel KALVACH, trvale bytem Pavlíkov 208, 270 21 Pavlíkov, proti usnesení Krajského soudu Praze ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 11 To 166/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 146/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného Pavla Kalvacha odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 12. 4. 2024, sp. zn. 1 T 146/2023, byl obviněný Pavel Kalvach uznán vinným přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že jako jednatel společnosti BM auto truck s.r.o., IČO 04277996, se sídlem Rakovník, Lubenská čp. 2408 v období od 1. 1. 2019 do 31. 10. 2021 úmyslně nesplnil zákonnou povinnost vyplývající z ustanovení z § 38 odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb. o dani z příjmu, kdy řádně a včas neodvedl, ani toto jinak nezajistil, jménem společnosti daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků za její zaměstnance, v rozporu s ustanoveními § 8 odst. 1, § 9 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, neodvedl za zaměstnance pojistné na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti a dále v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1, 2, 3 zákona č. 592/1992 Sb. o pojistném na veřejném zdravotním pojištění neodvedl za zaměstnance pojistné na veřejné zdravotní pojištění, ač jim příslušné částky z výplat byly strhány, což společnost deklarovala na výplatních páskách zaměstnanců, takže: a) České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Středočeský kraj, Územní pracoviště Rakovník, měl na dani z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků za rok 2019 odvést částku 118.050 Kč, za rok 2020 částku 160.815 Kč, z čehož zbývá uhradit 125.921,93 Kč, naproti tomu na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti vybírané srážkovou daní dle zvláštní sazby daně za rok 2019 měl odvést 17.100 Kč, z čehož odvedl pouze 2.850 Kč, takže zbývá uhradit 14.250 Kč a za celé sledované období roku 2021 měl odvést 14.250 Kč, z čehož odvedl pouze 7.125 Kč, takže zbývá uhradit 7.125 Kč, b) České republice, zastoupené Okresní správou sociálního zabezpečení v Rakovníku, měl na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku státní politiky zaměstnanosti za období roku 2019 do prosince 2019 odvést 11.267,07 Kč, což neučinil, za období roku 2020 měl odvést 147.960,88 Kč, z čehož odvedl 56.948 Kč, takže zůstává neuhrazeno 91.012,88 Kč, a za sledované období roku 2021 do září 2021 částku 150.018,83 Kč, c) Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, IČO 41197518, měl na pojistném na veřejné zdravotní pojištění za zaměstnance uhradit za rok 2019 od července 2019 částku 13.988,33 Kč, za rok 2020 částku 36.262,01 Kč, z čehož odvedl 26.858,33 Kč, takže zbývá uhradit 9.403,68 Kč a za sledované období roku 2021 do srpna 2021 částku 30.047,67 Kč, z čehož odvedl 7.612,67 Kč, takže zbývá uhradit 22.435 Kč, d) České průmyslové zdravotní pojišťovně, IČO 47672234, měl na pojistném na veřejném zdravotním pojištění za zaměstnance uhradit za období roku 2019 od měsíce dubna 2019 částku 22.290 Kč, z čehož odvedl pouze 13.262 Kč, takže zbývá uhradit 9.028 Kč, za období roku 2020 částku 25.370,67 Kč, z čehož odvedl 9.000 Kč, takže zbývá uhradit 16.370,67 Kč, a za sledované období roku 2021 do září 2021 částku 23.117 Kč, přičemž za období do měsíce července 2020 bylo pojistné vymoženo exekučně, e) Vojenské zdravotní pojišťovně ČR, IČO 47114975, měl na pojistném na veřejné zdravotní pojištění za zaměstnance uhradit za rok 2019 od července 2019 částku 4.398 Kč, z čehož odvedl 1.434 Kč, takže zbývá uhradit 2.964 Kč, za rok 2020 částku 16.027,33 Kč, z čehož odvedl 9.403 Kč, takže zbývá uhradit 6.624,33 Kč a za sledované období roku 2021 do srpna 2021 částku 13.340 Kč, což neučinil a takto neodvedl za sledované období částku v celkové výši 634.916,72 Kč, ačkoliv předmětná společnost měla k tomuto dostatek finančních prostředků, 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) roků. 3. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních korporací a družstev v trvání 3 (tří) roků. 4. Proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 12. 4. 2024, sp. zn. 1 T 146/2023, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. Odvolání podal rovněž státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Rakovníku, a to v neprospěch obviněného, taktéž do všech výroků napadeného rozsudku. Finanční úřad pro Středočeský kraj jako poškozený podal odvolání z důvodu absentujícího výroku o náhradě škody. 5. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud Praze usnesením ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 11 To 166/2024, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného, státního zástupce i poškozeného zamítl. II. 6. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 11 To 166/2024, podal obviněný dovolání (č. l. 909–912 spisu), ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. maje za to, že „rozhodnutí spočívá na nesprávním právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.“ Současně s tím namítl „absenci řádného odůvodnění a nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, kdy se odvolací soud žádným způsobem nevypořádal s podstatnou částí uplatněných námitek.“ 7. V podaném dovolání obviněný brojil proti způsobu, jakým se s jeho opravným prostředkem vypořádal odvolací soud. Rozhodnutí odvolacího soudu zhodnotil jako paušální, nepřesvědčivé a ve vztahu k vymezení skutkové podstaty trestného činu i neúplné. Vyčetl odvolacímu soudu, že se spokojil s neúplnou důkazní situací před soudem prvního stupně, která byla nezpůsobilá k učinění jednoznačného závěru o jeho trestní odpovědnosti. Toto pochybení mělo za následek paušální argumentaci soudů obou stupňů konstatující dostatek finančních prostředků ve společnosti BM auto truck s.r.o., v období od 1. 1. 2019 do 31. 10. 2021, kdy měla vznikat trestně sankcionovaná povinnost. Na základě provedeného dokazování podle něj nelze učinit závěr o tom, jak byly prostředky v rámci společnosti použity, a tedy není možné dospět k tomu, že úmyslně za společnost neodváděl povinné platby. Soud prvního stupně v rámci provedeného dokazování nedospěl k závěru, že by předmětné prostředky byly užity mimo rámec společnosti. Jaké závazky hradil a jakým způsobem byly tyto platby prováděny, či zda měla společnost v předmětném období disponibilní prostředky, nebo se jednalo pouze o účetní stav, zjišťováno nebylo. Tuto absenci skutkových zjištění odvolací soud nahradil vlastní úvahou, že pokud měla společnost nějaké prostředky, tak je měla použít na plnění předmětných povinností. Jeho úvaha však zjevně nemá oporu v provedeném dokazování, neboť dokazování k této otázce v podstatě neproběhlo. Stejně tak nebylo ani konstatováno, zda se společnost v předmětném období nenacházela v reálném úpadku. 8. Skutková zjištění soudu prvního stupně bez výhrad potvrzená soudem odvolacím jsou nejasná a úplná, a to zejména ve vztahu k otázce naplnění subjektivní stránky trestného činu. Hodnotící úvahy odvolacího soudu dovolatel nepovažuje za dostatečně úplné, objektivní a komplexní, naplňující požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. Soud se nevypořádal v přijatelné logice s důkazy a okolnostmi významnými pro rozhodnutí, a to ani jednotlivě ani v jejich celku, takže jeho závěr o úmyslném zavinění neplnění vymezených povinností ze strany společnosti se nejeví jako správný, přesvědčivý a přijatelný. Obviněný zdůraznil, že odvolací soud nemá napravovat obsahové vady rozsudku soudu prvního st