33 Cdo 1430/2010 – Nejvyšší soud

33 Cdo 1430/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 2. 2012 Spisová značka:33 Cdo 1430/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.1430.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost za vady Smlouva kupní Dotčené předpisy:§ 501 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 3. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1430/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce M. Ž., zastoupeného Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Čs. legií 5, proti žalovanému Bc. V. Č., správci konkurzní podstaty úpadce MERKANTA, spol. s. r. o. „v likvidaci“ se sídlem v Opavě, Rybářská 44, zastoupenému JUDr. Josefem Cholastou, advokátem se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 14, o slevu z kupní ceny, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 10 C 11/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. října 2009, č. j. 57 Co 279/2009-288, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 33.540,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Petra Kausty, advokáta se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Čs. legií 5. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se v konečném znění žaloby po žalovaném domáhal, aby způsobem popsaným v žalobě vyklidil místnost v suterénu přístavby domu čp. 546 postaveného na pozemku parc. č. 1732 v katastrálním území O. – P., nebo in eventum mu zaplatil slevu z kupní ceny ve výši 900.000,-Kč s příslušenstvím. Uváděl, že dům nabyl od žalovaného do svého výlučného vlastnictví na základě kupní smlouvy uzavřené dne 4. 2. 2002. Při přípravě rekonstrukčních prací zjistil, že v suterénu domu je umístěn nespecifikovaný počet sudů s nebezpečným odpadem. Žalovaný odmítl sudy z domu vyklidit s odůvodněním, že jsou jeho součástí, a na přiměřené slevě z kupní ceny se účastníci nedohodli. Usnesením ze dne 24. června 2008, č. j. 20 K 72/98-681, Krajský soud v Ostravě zprostil funkce dosavadního správce konkurzní podstaty, Mgr. J. H., a novým správcem konkurzní podstaty ustanovil Bc. V. Č., který vstoupil do řízení na místo původního žalovaného. Okresní soud v Opavě (soud prvního stupně) v pořadí druhým rozsudkem ze dne 17. února. 2009, č. j. 10 C 11/2005-256, žalobu o vyklizení nemovitosti i žalobu o zaplacení 900.000,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Učinil tak poté, kdy jeho předchozí (žalobu zamítající) rozsudek ze dne 13. 4. 2006, č. j. 10 C 11/2005-106, byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2007, č. j. 57 Co 653/2006-146, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. října 2009, č. j. 57 Co 279/2009-288, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o vyklizení nemovitosti, a ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodlení z částky 900.000,- Kč za dobu od 16. 7. 2002 do 18. 2. 2009; ve zbylé části jej změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci slevu z kupní ceny ve výši 900.000,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % za dobu od 19. 2. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,5 % za dobu od 1. 7. 2009 do 1. 10. 2009 a za dobu od 2. 10. 2009 do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a repo sazby vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že dne 4. 2. 2002 uzavřeli účastníci kupní smlouvu, jíž žalovaný jako správce konkursní podstaty úpadce MERKANTA, spol. s. r. o. „v likvidaci“ se sídlem v Opavě, Rybářská 44, prodal žalobci budovu čp. 546 nacházející se na pozemku parc. č. 1732 a pozemek parc. č. 1732 v katastrálním území O. – p., za sjednanou kupní cenu 1,323.000,-Kč; v čl. II. smlouvy se uvádí, že předmětné nemovitosti jsou prodávány „jak stojí a leží“. Článek VII. kupní smlouvy obsahuje prohlášení žalovaného, že si není vědom žádných skrytých vad převáděných nemovitostí, a článek VI. prohlášení žalobce, že je se stavem i kvalitou převáděných nemovitostí obeznámen a že případné „v budoucnu zjištěné skryté vady bude bez protestu akceptovat“. Po uzavření kupní smlouvy žalobce při rekonstrukci domu zjistil, že v nepřístupné (zazděné) místnosti v suterénu přístavby domu je umístěna skládka nebezpečného odpadu, a to v podobě blíže nespecifikovaného počtu železných sudů naskládaných ve třech řadách nad sebou a zalitých betonem. Zjištěnou vadu žalovanému dne 10. 7. 2002 písemně vytkl. Ze znaleckých posudků vyplynulo, že suterénní prostor domu, v němž se sudy nacházejí, není přístupný, a že vyklizení sudů nelze provést bez současné demolice obvodového zdiva, s nímž jsou sudy spojeny betonem. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci dospěly soudy obou stupňů shodně k závěru, že v důsledku zabetonování a zazdění (tj. pevným spojením se zdivem budovy) se sudy staly součástí nemovitosti (domu čp. 546). Jestliže přestaly existovat jako samostatné movité věci, nelze je ze suterénní místnosti vyklidit. Zabetonované sudy s nebezpečným odpadem pak shodně posoudily jako skrytou vadu převáděného domu. Zatímco soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný jako zcizitel neodpovídá za vady věci (nemovitosti), neboť ji prodal „jak stojí a leží“ (§ 501 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „obč. zák.“), odvolací soud dovodil, že vzhledem k předmětu převodu se žalovaný nemohl zprostit odpovědnosti za vady prodané věci ve smyslu § 501 obč. zák., neboť toto ustanovení se vztahuje pouze na věci určené úhrnně a nikoliv na věci určené individuálně nebo druhově. Žalovaný tak ve smyslu § 499 a násl. obč. zák., resp. podle § 596 a násl. obč. zák. odpovídá za vady prodané nemovitosti, která je věcí individuálně určenou. Ujednání obsažené v článku VI. kupní smlouvy posoudil jako neplatné, neboť kupující se v něm předem vzdal svých práv. Žalobci vznikl nárok na slevu z kupní ceny. Při zohlednění nákladů, které bude třeba vynaložit na odstranění sudů s nebezpečným odpadem (více než 3,000.000,-Kč), shledal přiměřenou slevu z kupní ceny ve výši 900.000,-Kč. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Odvolacímu soudu vytýká, že vydal překvapivý rozsudek, neboť změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by ho seznámil se svým odlišným právním názorem. Připravil ho tak o možnost se ke změněnému právnímu názoru vyjádřit, čímž porušil zásadu dvojinstančnosti řízení. V této souvislosti připomíná, že od podání žaloby (22. 12. 2003) do doplnění žalobního návrhu o eventualitu zaplacení slevy z kupní ceny (2. 2. 2009) soudy jednaly pouze o nároku žalobce na vyklizení nemovitosti. V rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalovaný odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně vyložil ustanovení § 501 obč. zák., jestliže dospěl k závěru, že dům coby věc individuálně určenou nelze převést „tak, jak stojí a leží“. Z textu ustanovení § 501 obč. zák. totiž nevyplývá, že by se vztahovalo pouze na věci určené úhrnně. Navíc výklad § 501 obč. zák. provedený odvolacím soudem je praxí dávno překonán, neboť doložka převodu věci „jak stojí a leží“ se stala běžnou součástí kupních smluv o prodeji automobilů z bazarů, licenčních smluv a smluv o převodu nemovitostí. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že se právě ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení zbavil odpovědnosti za vady prodané věci. Smlouvu se žalobcem uzavřeli v rámci smluvní volnosti stran; doložka „jak stojí a leží“ se stala podle § 2 odst. 3 obč. zák. platnou součástí smlouvy. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně pro nedůvodnost zamítl. S právními závěry odvolacího soudu se ztotožnil. Připomíná, že od počátku sporoval platnost smluvního ujednání reflektujícího ustanovení § 501 obč. zák. Je přesvědčen, že odvolací soud nerozhodl „nepředvídatelně“. Již soudem prvního stupně byli účastníci poučeni o možnosti posoudit věc z hlediska odpovědnosti za vady prodané věci. Proto také tvrdil skutečnosti rozhodné pro takové posouzení věci a předkládal důkazy na jejich podporu. Soudy obou stupňů se jimi zabývaly a žalovaný měl možnost se k nim vyjádřit. Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalovaným) při splnění podmínek uvedených v § 241 odst. 1, 4 a § 241a