33 Cdo 1618/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1618/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 11. 2025 Spisová značka:33 Cdo 1618/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.1618.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o dílo Vady Sleva z ceny Dotčené předpisy:§ 2586 o. z. § 2615 o. z. § 2106 o. z. § 2112 o. z. § 2618 o. z. § 2629 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1618/2025-183 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně obce Vranovice, se sídlem Vranovice, Školní 1, identifikační číslo osoby 00283720, zastoupené JUDr. Radkem Machem, advokátem v Brně, Pražákova 1008/69, proti žalované VAŠSTAV, s.r.o., se sídlem Brno, Ponava, Staňkova 103/18, identifikační číslo osoby 46964541, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Dohnalem, advokátem v Brně, Bednaříkova 2893/1a, o zaplacení 639 400 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 160/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2025, č. j. 38 Co 229/2024-163, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2025, č. j. 38 Co 229/2024-163, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2024, č. j. 49 C 160/2022-130, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 639 400 Kč s příslušenstvím představující slevu z ceny díla. 2. Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 24. 1. 2025, č. j. 38 Co 229/2024-163, potvrdil rozsudek ze dne 30. 4. 2024, č. j. 49 C 160/2022-130, kterým Městský soud v Brně (soud prvního stupně) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 639 400 Kč s příslušenstvím (částka představující slevu z ceny díla) a rozhodl o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. 3. Odvolací soud vyšel z následujících zjištění soudu prvního stupně: 4. Žalovaná na základě smlouvy o dílo ze dne 4. 1. 2016 provedla dílo – stavbu bytového domu ve XY, které žalobkyni předala 1. 3. 2017. Žalobkyně následně v dotyčném bytovém domě vymezené bytové jednotky prodala. Manželé V. (vlastníci jednotky v dotyčném domě) v roce 2018 reklamovali vadně provedenou podlahu, žalovaná na přelomu února a března 2019 provedla její opravu. K předání „opravených vad“ došlo neformálním způsobem. Dne 6. 3. 2019 bylo provedeno měření kročejového hluku podlahové konstrukce v bytové jednotce manželů V. se závěrem, že podlahová konstrukce pokoje 5.11 i pokoje 5.09 splňuje ČSN 73 0532. Dne 9.3.2019 manželé V. předložili žalobkyni soupis vad zjištěných bezprostředně po provedení opravy, mezi nimiž jsou mimo jiných vady spočívající v tom, že podlaha v chodbičce je asi o jeden centimetr níže než podlaha v koupelně a v krajním bodě o několik milimetrů výše než první schod, že podlaha při dynamické zátěži pruží a vibruje a v severním pokoji při zátěži na některých místech skřípe. Dopisem ze dne 5. 9. 2019 zástupkyně manželů V. vyzvala žalobkyni k pokračování jednání ohledně podlahy v podkroví, neboť žalobkyně dosud nedeklarovala ani závazně nepřislíbila, jak a kdy bude provedena oprava. Dopisem ze dne 10. 9. 2019 žalobkyně zmíněný dopis manželů V. ze dne 5. 9. 2019 zaslala žalované k vyjádření, a to „mimo jiné k opravě opravené podlahy v mezonetu“ a požádala o závazné stanovisko v termínu do 16. 9. 2019 tak, aby mohla informovat zástupce majitelů bytů. Přípisem ze dne 11. 9. 2020 žalobkyně sdělila žalované, že dopisem ze dne 10. 9. 2019 u ní uplatnila reklamaci opravené podlahy, a protože neobdržela odpověď, žádá přiměřenou slevu z kupní ceny 760 000 Kč dle závěrů znaleckého posudku Ing. Milana Vrtílka, MBA, ze dne 20. 7. 2020, přičemž žalovanou vyzvala k úhradě do 25. 9. 2020. 5. Na základě doplnění dokazování odvolací soud dále zjistil, že při jednání dne 3. 4. 2019, jehož se účastnil starosta a místostarostové žalobkyně, projektantka Ing. Arch. Tupá, technický dozor investora Drahomír Dofek a Jaroslav Pezlar, ředitel žalované a další osoby, bylo zaznamenáno, že při realizaci bylo provedeno mnoho změn po dohodě mezi účastníky, že prováděcí projekt nebylo možné z časových důvodů dokončit, proto se přistoupilo na změny prováděné postupně, že problémy na podlahách u pana V. byly způsobeny především dotvarováním trámové konstrukce a nepřesným osazením jednotlivých trámů, že nedostatečnost kročejového útlumu byla způsobena použitím jiného matriálu, než který požadoval projektant, a že dále budou řešeny reklamace a probíhat opravy v dalších bytech. 6. Ze znaleckého posudku doc. Ing. Libora Matějky, CSc., Ph.D., MBA, ze dne 2. 1. 2025 provedeného v řízení vedeném mezi manželi V. a žalobkyní, odvolací soud zjistil, jaké vady znalec zjistil v bytě manželů V. 7. Na základě uvedených zjištění odvolací soud po právní stránce věc posoudil takto: 8. Vyšel z úvahy, že předpokladem úspěšnosti žaloby je včasné vytknutí vad bez zbytečného odkladu poté, co mohly být při dostatečné péči zjištěny (§ 2112 odst. 1, § 2618 a § 2629 odst. 1 o. z.). I když nedošlo k protokolárnímu předání, žalobkyně byla s vadně provedenou opravou podlahy seznámena již 9. 3. 2019, tedy mohla nepochybně zjistit, zda zjevné vady předmětného bytu vytýkané vlastníky bytu jsou vytýkány oprávněně. Poprvé se žalobkyně na žalovanou obrátila (po urgenci zástupkyně vlastníků bytů) až přípisem ze dne 10. 9. 2019, jehož obsah odvolací soud vyhodnotil tak, že tuto listinu nelze považovat za řádnou reklamaci vad. I kdyby platil opačný závěr (že šlo o reklamaci vad), pak je žalobkyně neuplatnila bez zbytečného odkladu, jestliže mohla zjevné vady zjistit při předání opraveného díla, pokud by se ho aktivně účastnila, nebo bezprostředně poté. Uplatnění reklamace až po roce je opožděné. To, že se žalobkyně až v srpnu 2020 seznámila se znaleckým posudkem Ing. Milana Vrtílka, který jednotlivé vady popsal a vyčíslil slevu z ceny, není podle odvolacího soudu významné. Nepochybně šlo o vady zjevné, k jejichž zjištění nebylo třeba znaleckého posudku či šetření. Námitce žalobkyně, že právo na uplatnění námitky pozdního uplatnění reklamace žalované nevzniklo, odvolací soud nepřisvědčil, neboť žalobkyně tvrzení a skutečnosti k ní uplatnila až po koncentraci řízení. Žalobkyně navíc žádné skutečnosti v tomto směru neuplatnila ani poté, co žalovaná opožděné vytknutí vad namítla, nýbrž tak učinila až po nastalé koncentraci. K tomu odvolací soud dodal, že z provedených důkazů vyplynulo, že oprava byla prováděna pod dohledem odborníků, pročež lze mít za to, že byla provedena s veškerou odbornou péčí. II. Dovolání a vyjádření k němu 9. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a dále jde o otázky dosud neřešené. Konkrétně dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku aplikace § 2629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „o. z.“), ve vztahu k obsahu pojmu „dostatečná péče“, dále mu vytýká, že nesprávně aplikoval procesní předpisy v otázce zákazu tzv. překvapivého rozhodnutí, dále nesprávně aplikoval právní předpisy týkající se uplatňování tzv. zjevných vad, a nesprávně posoudil vadu vibrace podlahy jako vadu zjevnou. Dále namítá, že odvolací soud v rozporu s rozhodnutím sp. zn. 32 Cdo 1040/2009 posoudil otázku, zda žalované svědčí námitka opožděného uplatnění vady (§ 2112 odst. 2 věta druhá o. z.), ač dospěl k závěru, že jde o vadu zjevnou, a konečně odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně posoudil otázku tzv. koncentrace řízení, když tímto postupem zkrátil možnost uplatnit argumentaci vůči okolnostem tvrzeným žalovanou. 10. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 11. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek potvrdil jako správný. III. Přípustnost a důvodnost dovolání 12. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“ (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.). Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř. 13. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení konč