33 Cdo 2144/2007 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2144/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2009 Spisová značka:33 Cdo 2144/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.2144.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2144/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců a) L. K. a b) V. K., zastoupených advokátem, proti žalovanému F.B., zastoupenému  advokátem, o 173.463,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 18 C 44/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. ledna 2007, č. j. 25 Co 279/2006-241, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Hradci Králové částečným rozsudkem ze dne 27. ledna 2006, č. j. 18 C 44/2002-205, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům (oprávněným) společně a nerozdílně do 30 dnů od právní moci rozhodnutí částku 180.464, Kč s 5,5% úrokem z prodlení od 8. 4. 2002 do zaplacení. V části, ve které se žalobci domáhali po žalovaném zaplacení částky 56.514,- Kč s 5,5% úrokem z prodlení od 8. 4. 2002 do zaplacení, žalobu zamítl; současně rozhodl, že o zbývající části předmětu řízení, tj. o částce 65.212,50 Kč s příslušenstvím a o nákladech řízení bude rozhodnuto konečným rozsudkem. K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 17. ledna 2007, č. j. 25 Co 279/2006-241, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části vyhovujícího výroku, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně 173.463,- Kč s 5,5% úrokem z prodlení od 8. 4. 2002 do zaplacení, v další jeho části jej změnil tak, že žalobu o zaplacení 7.000,- Kč s 5,5% úrokem z prodlení od 8. 4. 2002 do zaplacení zamítl. Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobci (objednatelé) uzavřeli se žalovaným (zhotovitelem) postupně čtyři písemné smlouvy o dílo, jejichž předmětem bylo dokončení stavby jejich rodinného domu. Předmětem smlouvy č. 3 ze dne 22. 5. 2000 bylo zhotovení betonů včetně izolací proti vlhkosti a tepelných izolací za cenu 92.564,- Kč. Žalovaný dne 28. 7. 2000 předal stavební práce žalobcům. Dne 26. 9. 2001 žalobci vytkli žalovanému vady tepelných izolací, hydroizolací a vadné provedení betonu a oplechování v zadní části domu pod dveřmi do zahrady a požadovali jejich odstranění. Důvodem těchto vad byla nekvalitně odvedená práce. Žalovaný vady neodstranil. Stavba žalobců se těmito stavebními pracemi zhodnotila o 89.701,- Kč. Předmětem smlouvy č. 4 ze dne 6. 6. 2000 bylo zhotovení venkovní omítky na domě a přilehlé garáži a vnějších obkladů za cenu 130.000,- Kč. Žalovaný stavební práce žalobcům předal 28. 7. 2000. Dopisem ze dne 25. 7. 2001, který žalovaný převzal nejpozději 5. 8. 2001, vytkli žalobci žalovanému vady spočívající v trhlinách ve venkovní omítce po celém obvodu v nepravidelném uspořádání. Dne 18. 2. 2002 žalobci vytkli tytéž vady na garáži. Vytčené vady vznikly v důsledku nedodržení technologické kázně při realizaci vnější povrchové úpravy domu a garáže. Fasáda neobsahovala konstrukční složku - ztužující prvek plochy. Žalovaný vady neodstranil. Provedením obkladů se stavba zhodnotila o 31.000,- Kč, provedením omítky nikoli. Předmětem smlouvy č. 5 ze dne 1. 8. 2000 bylo zhotovení sádrokartonových podhledů, tepelných izolací a dřevěné lávky se vstupem na půdu v domě za cenu 73.040,- Kč. Žalovaný stavební práce předal 19. 9. 2000. Žalobci dne 29. 1. 2001 vytkli vady, které spočívaly v nedostatečném množství izolace v podkroví domu, nepřesném napojení sádrokartonových desek, trhlinách mezi stěnami a sádrokartony a vadné instalaci oken. Vady vznikly v důsledku nedodržení technologických předpisů systému K. Žalovaný vady neodstranil, provedením těchto prací stavba zhodnocena nebyla. Předmětem smlouvy, kterou účastníci uzavřeli ústně, bylo zhotovení obkladů a dlažeb za cenu 16.630,- Kč, tyto stavební práce žalovaný předal 19. 9. 2000. Žalobci dne 18. 2. 2002 vytkli vady spočívající v šikmo položeném stupni schodu a chybném řešení soklu schodiště, na němž se drží dešťová voda, která vzlíná do omítky a postupně ji poškozuje. Vady žalovaný neodstranil, neboť to nebylo v zimním období vhodné. Stavba byla zhodnocena v rozsahu 9.630,- Kč. Žalobci vždy při předání stavebních prací zaplatili žalovanému cenu za ně sjednanou. Dopisem ze dne 28. 3. 2002. D. D. sdělil žalovanému, že žalobci (jeho klienti) ruší všechny čtyři smlouvy, neboť dílo provedl vadně a reklamované vady neodstranil. Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že účastníci uzavřeli čtyři smlouvy o dílo podle § 631 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „obč. zák.“). Žalobci vytkli včas v osmnáctiměsíční záruční době od převzetí děl jejich vady podle § 646 obč. zák. Protože žalovaný svou povinnost odstranit vytknuté vady bez zbytečného odkladu nesplnil, a to ani ve lhůtě 30 dnů po uplatnění reklamací podle § 19 odst. 3 věty třetí zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v rozhodném znění (dále jen „zákon č. 634/1992 Sb.“), a reklamace nevyřídil, staly se tyto vady podle § 19 odst. 3 věty čtvrté zákona č. 634/1992 Sb. vadami subjektivně neodstranitelnými a žalobcům vzniklo právo smlouvy zrušit podle § 648 odst. 2 obč. zák. Tak tomu bylo i v případě smlouvy č. 2, na jejímž základě byly zhotoveny venkovní omítky. Soud prvního stupně neuznal námitku žalovaného, že nemohl vadu omítek odstranit pro nevyhovující klimatické podmínky. Byla-li tato vada vytčena v červenci 2001, měla být odstraněna do konce srpna. Okolnost, že po vzniku práva na zrušení smlouvy se účastníci dohodli na odstranění vady do konce října 2001, považoval za nerozhodnou, neboť žalobci mohli vzniklé právo na zrušení smlouvy využít. Žalobci tudíž oprávněně dopisem ze dne 28. 3. 2002 oznámili žalovanému, že ruší všechny čtyři smlouvy; v důsledku zrušení smluv vznikl mezi účastníky synallagmatický vztah z bezdůvodného obohacení podle § 457 obč. zák., podle něhož každá smluvní strana je povinna vrátit druhé z nich vše, co jí bylo podle zrušených smluv plněno. Bylo-li zjištěno, že žalobci žalovanému zaplatili za všechny čtyři smlouvy sjednané ceny, pak vzhledem ke skutečnému zhodnocení stavby se žalovaný bezdůvodně obohatil o částku 180.464,- Kč.   Odvolací soud v prvé řadě vyslovil právní názor, že žalovaný námitku promlčení neuplatnil úspěšně, neboť podáním ze dne 29. 11. 2006 žalobci žalobu ve smyslu § 95 odst. 1 o. s. ř. nezměnili, ale pouze upřesnili již uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi zaplacenou cenou díla a skutečnou jeho hodnotou tak, že ze smlouvy č. 2 požadují částku 10.000,- Kč, ze smlouvy č. 3 částku 56.376,- Kč, ze smlouvy č. 4 částku 99.000,- Kč a ze smlouvy č. 5 částku 71.600,- Kč. Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry, jež soud prvního stupně zaujal ve vztahu ke smlouvám č. 3, 4 a 5. Oproti soudu prvního stupně však dovodil, že v případě smlouvy o zhotovení obkladů a dlažeb žalobcům nevzniklo právo na její zrušení podle § 648 odst. 2 obč. zák. Protože žalobci vytkli žalovanému vady těchto stavebních prací 18. 2. 2002, nebylo možné je v třicetidenní lhůtě vzhledem k ročnímu období odstranit. Plnění žalovaného se stalo ve smyslu § 575 obč. zák. přechodně nemožným a ustanovení § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. se v tomto případě neuplatní; vytčené vady se nestaly subjektivně neodstranitelnými a právní úkon žalobců směřující ke zrušení smlouvy o zhotovení obkladů a dlažeb nemohl vyvolat zamýšlené právní účinky. Odvolací soud neuznal námitku žalovaného, že žalobci smlouvy nezrušili, protože dopis ze dne 28. 3. 2002 nepodepsali a plnou moc  D. D. k němu nepřiložili; vyslovil právní názor, že ke zrušení smluv podle § 648 odst. 2 obč. zák. uvedeným dopisem došlo. Z obsahu tohoto právního úkonu totiž vyplývá, že za žalobce jej činí jejich zmocněnec, jehož žalobci, jak uvedli, k tomuto úkonu zmocnili. Nad rámec řečeného poznamenal, že zrušení smlouvy podle § 648 odst. 2 obč. zák. nevyžaduje písemnou formu, a proto ani plná moc nemusela být písemná (§ 31 odst. 4 obč. zák.). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Odvolacímu soudu vytkl, že nesprávně posoudil jeho námitku promlčení práva žalobců na vydání bezdůvodného obohacení. Žaloba postrádala vylíčení, jakého konkrétního nároku se žalobci ve vztahu k jednotlivým smlouvám domáhají. Jejich požadavek na zaplacení 2/3 zaplacené ceny za dílo odpovídal nej