33 Cdo 2387/2008 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2387/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 11. 2009 Spisová značka:33 Cdo 2387/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.2387.2008.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2387/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně E. R., , zastoupené advokátem, proti žalované A. P., zastoupené advokátem, o zaplacení 50.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 8 C 69/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2007, č.j. 20 Co 524/2007-79, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2007, č.j. 20 Co 524/2007-79 (vyjma potvrzujícího výroku o věci samé), a rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 1. 2007, č.j. 8 C 69/2006-47, ve výroku, jímž byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni 50.000,- Kč s 9 % úroky z prodlení za období od 11. 3. 2006 do zaplacení s tím, že výše úroku z prodlení je v každém kalendářním pololetí závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o 7 procentních bodů, a ve výroku o nákladech řízení se ruší a věc se Okresnímu soudu v Nymburce vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 30. 1. 2007, č.j. 8 C 69/2006-47 (mimo jiné), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 70.000,- Kč s 9 % úroky z prodlení od 11. 3. 2006 do zaplacení s tím, že výše úroku z prodlení je v každém kalendářním pololetí závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů, žalované též uložil nahradit žalobkyni náklady řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že žalobkyně jako zájemkyně a žalovaná jako zprostředkovatelka uzavřely dne 17. 8. 2005 písemnou zprostředkovatelskou smlouvu, jejímž předmětem byl „prodej“ označeného bytu za minimální kupní cenu 980.000,- Kč. Smluvní strany si sjednaly, že za zprostředkování prodeje náleží zprostředkovatelce odměna 50.000,- Kč splatná při podpisu kupní smlouvy. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou dva měsíce. Dne 19. 1. 2006 uzavřela žalobkyně jako prodávající a J. T. jako kupující kupní smlouvu, jíž kupujícímu prodala uvedený byt za kupní cenu 960.000,- Kč. Téhož dne přijala žalovaná od žalobkyně 50.000,- Kč jako odměnu za zprostředkování prodeje uvedeného bytu. Kupující souhlasil s kupní cenou ve výši 980.000,- Kč, žalovaná mu však před podpisem smlouvy sdělila, že ve smlouvě bude uvedena kupní cena ve výši 960.000,- Kč a že rozdíl 20.000,- Kč má zaplatit jí jako provizi. Žalobkyni žalovaná tvrdila, že byt je za 980.000,- Kč neprodejný, a žalobkyně z toho důvodu souhlasila s kupní cenou 960.000,- Kč. Žalovaná dne 18. 1. 2006 přijala od kupujícího 20.000,- Kč jako provizi za zprostředkování koupě bytu. V dopise z 9. 2. 2006 nazvaném odstoupení od smlouvy sděluje žalobkyně žalované, že s účinností ke dni podpisu kupní smlouvy 19. 1. 2006 odstupuje od (zprostředkovatelské) smlouvy, kterou uzavřely dne 17. 8. 2005, a to z důvodu porušení smluvních podmínek, které spatřuje v tom, že byt měl být prodán za smluvenou cenu 980.000,- Kč, za což měla žalovaná dostat provizi 50.000,- Kč, ale byl prodán za 960.000,- Kč z důvodu, že žalovaná převzala od kupujícího 20.000,- Kč, o což se snížila kupní cena. Žalobkyně vyzvala žalovanou k „vrácení celé provize“ v celkové výši 70.000,- Kč do 10. 3. 2006. Žalovaná dopis obdržela nejpozději 2. 3. 2006. Soud prvního stupně na základě uvedených skutkových zjištění uzavřel, že žalovaná byla v prodlení s řádným splněním svého závazku ze zprostředkovatelské smlouvy, „tj. prodejem uvedeného bytu za minimální kupní cenu 980.000,- Kč.“ Souhlasila-li žalobkyně se snížením kupní ceny o 20.000,- Kč, jedná se o neplatný právní úkon, neboť jej žalobkyně učinila v omylu vyvolaném úmyslně žalovanou (§ 49a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), navíc písemně uzavřená zprostředkovatelská smlouva nebyla v tomto směru písemně změněna (§ 40 odst. 2 obč. zák.). Přestože si účastnice možnost odstoupení ve zprostředkovatelské smlouvě nedohodly, a nebyla splněna podmínka podle § 517 odst. 1 obč. zák., a sice poskytnutí dodatečné lhůty k plnění (což nebylo podle soudu prvního stupně ani možné, neboť již byla uzavřena kupní smlouva s kupní cenou 960.000,- Kč a žalobkyně jí byla vázána vůči kupujícímu), vyhodnotil soud prvního stupně dopis žalobkyně ze dne 9. 2. 2006 jako odstoupení od smlouvy, maje za to, že ustanovení § 517 odst. 1 obč. zák. lze použít analogicky vzhledem k omylu, v který žalovaná žalobkyni uvedla. Jednání žalované ostře odporovalo dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 3 obč. zák., a proto je žalovaná povinna vydat žalobkyni nejen částku 20.000,- Kč, „o kterou se na její úkor obohatila,“ ale současně nemá ani nárok na sjednanou odměnu 50.000,- Kč. Zprostředkovatelská smlouva zanikla odstoupením s účinky ex tunc, a provize ve výši 50.000,- Kč zaplacená žalobkyní žalované je jako „plnění bez právního důvodu“ bezdůvodným obohacením na straně žalované. Kromě analogie legis je podle soudu prvního stupně možné za použití analogie iuris posuzovat věc podle ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), týkajících se podstatného porušení smlouvy a možnosti odstoupit od smlouvy (zejména § 345 obch. zák.), a to právě z důvodu neetického chování žalované jako podnikatelky, které bylo evidentním podstatným porušením zprostředkovatelské smlouvy. Jelikož žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení 70.000,- Kč do 10. 3. 2006, byla žalovaná od 11. 3. 2006 v prodlení, a od tohoto data je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení. Faktura a příjmový doklad, jimiž žalovaná dokládala, že při prodeji bytu využila služeb jiné realitní kanceláře, za což jí bylo fakturováno 23.800,- Kč včetně DPH, byly pro soud prvního stupně nepodstatnými s tím, že je samozřejmé, že žalovaná má v souvislosti se svou podnikatelskou činností rovněž výdaje; k jejich krytí slouží právě odměna sjednaná mezi žalobkyní a žalovanou pro případ splnění smluvních podmínek. Krajský soud v Praze ve výroku uvedeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené vyhovující části změnil tak, že žalobu co do částky 50.000,- Kč s úroky z prodlení od 11. 3. 2006 do zaplacení ve výši odpovídající v každém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a repo sazby vyhlášené ve Věstníku ČNB ve výši platné vždy k prvnímu dni kalendářního pololetí zamítl, jinak je v této části potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů před soudy obou stupňů. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně. Nárok žalobkyně na zaplacení 20.000,- Kč s úroky z prodlení shledal důvodným, i když na rozdíl od soudu prvního stupně z titulu náhrady škody (§ 420 odst. 1 obč. zák.), kterou žalovaná žalobkyni způsobila tím, že od kupujícího inkasovala 20.000,- Kč (které by jinak investoval do kupní ceny) na úhradu nákladů, jež (žalovaná) vynaložila v souvislosti se zprostředkováním, na jejichž náhradu by neměla vůči žalobkyni nárok, neboť tak nebylo sjednáno ve smlouvě (§ 776 obč. zák.). Požadavek žalobkyně na zaplacení 50.000,- Kč odvolací soud neshledal důvodným. Uzavřel, že pokud byla mezi žalobkyní a třetí osobou uzavřena přičiněním žalované platná kupní smlouva ohledně předmětného bytu, došlo „k ukončení smlouvy o zprostředkování“ a současně vznikl žalované nárok na sjednanou odměnu 50.000,- Kč. U zprostředkovatelské smlouvy – z hlediska jejího splnění, a tedy i nároku na odměnu – totiž záleží jen na výsledku činnosti, tedy na tom, zda zájemce zprostředkovávanou smlouvu uzavře, k čemuž nemůže být zprostředkovatelem nucen. Na závěru o ukončení smluvního vztahu splněním nemůže podle odvolacího soudu nic měnit skutečnost, že byt byl prodán za kupní cenu o 20.000,- Kč nižší, jestliže žalobkyně prodej za tuto sníženou kupní cenu – i když v důsledku nepravdivých informací od žalované – akceptovala a kupní smlouvu s touto kupní cenou uzavřela. Výše kupní ceny, za kterou žalobkyně požadovala byt prodat, totiž není podstatnou náležitostí zprostředkovatelské smlouvy, takže účastnice ji mohly kdykoli změnit, a to i ústně či konkludentně. Poté co zprostředkovatelská smlouva zanikla splněním, nemohla od ní žalobkyně již účinně odstoupit. Analogické použ