33 Cdo 3148/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3148/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 12. 2025 Spisová značka:33 Cdo 3148/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.3148.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dokazování Dotčené předpisy:§ 555 o. z. § 157 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3148/2024-203 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně E. P., zastoupené JUDr. Romanou Dvořákovou, advokátkou se sídlem Znojmo, Jana Palacha 1262/11, proti žalovanému L. K., o určení obsahu budoucí smlouvy a nahrazení projevu vůle žalovaného, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 12 C 170/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2024, č. j. 38 Co 29/2024-186, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2024, č. j. 38 Co 29/2024-186, a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 11. 2023, č. j. 12 C 170/2022-149, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu ve Znojmě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala, aby soud určil obsah budoucí kupní smlouvy, kterou jí žalovaný (prodávající) převede vlastnické právo k pozemku parc. č. st. XY o výměře 1596 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č.p. XY (rodinný dům), pozemku parc. č. XY o výměře 800 m2 (zahrada), vše zapsáno na LV XY pro obec XY, katastrální území XY, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY, a nahradí tak projev vůle žalovaného tuto smlouvu s žalobkyní uzavřít. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 7. 2024, č. j. 38 Co 29/2024-186, potvrdil rozsudek ze dne 21. 11. 2023, č. j. 12 C 170/2022-149, kterým Okresní soud ve Znojmě (dále jen „soud prvního stupně“) žalobu zamítl a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 1 800 Kč; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně ze zjištění, že dne 11. 4. 2016 uzavřeli účastníci řízení „Smlouvu o smlouvě budoucí“, ve které se žalovaný jako budoucí prodávající zavázal uzavřít s žalobkyní (budoucí kupující) kupní smlouvu, na jejímž základě přejde za sjednanou kupní cenu 504 000 Kč vlastnické právo k předmětným nemovitostem z žalovaného na žalobkyni, a to za splnění sjednaných podmínek. V článku 4 smlouvy bylo sjednáno, že budoucí kupující uhradí kupní cenu v pravidelných 72měsíčních splátkách po 7 000 Kč, splatných vždy k 11. dni příslušného kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek, s tím, že první splátka je splatná v den uzavření smlouvy, tedy 11. 4. 2016. V článku 5 smlouvy si smluvní strany mimo jiné dohodly právo budoucího prodávajícího odstoupit od smlouvy, bude-li budoucí kupující v prodlení se zaplacením alespoň šesti splátek na kupní cenu. Podle článku 2 odst. 2 měla být kupní smlouva uzavřena ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy k tomu kterákoli ze smluvních stran vyzve druhou smluvní stranu; vyzvat k uzavření realizační (kupní) smlouvy může kterákoli smluvní strana nejpozději do 7 let od uzavření smlouvy o budoucí smlouvě, a to za podmínky, že nejpozději v den uzavření kupní smlouvy bude plně uhrazena kupní cena způsobem uvedeným v článku 4 odst. 1. Dopisem z 10. 8. 2022 (odeslaným doporučeně dne 11. 8. 2022) vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného ke splnění povinnosti uzavřít kupní smlouvu ve lhůtě do 22. 10. 2022; tento dopis žalovaný převzal dne 16. 8. 2022. Přípisem z 19. 8. 2022 žalovaný žalobkyni sdělil, že odstupuje od smlouvy o budoucí smlouvě s odkazem na její článek 9 odst. 2, podle něhož se budoucí kupující zavázala nemovitosti do 30 dnů od podpisu smlouvy na svůj náklad pojistit; ve stanovené lhůtě neobdržel informaci o tom, že došlo k uzavření pojistné smlouvy. Dále namítl, že budoucí kupující porušila článek 11 smlouvy, podle něhož byla povinna informovat ho o stavebních úpravách a pracích a o všech osobách užívajících nemovitosti a připomněl, že žalobkyně dosud uhradila na kupní cenu jen 500 000 Kč, přičemž splátky kupní ceny byly sedmkrát opožděny (konkrétně v červenci 2016, lednu 2017, v únoru, červnu a říjnu 2019 a v lednu a únoru 2021). Dopisem z 3. 10. 2022 žalovaný upřesnil, že odstupuje od smlouvy proto, že žalobkyně nesplnila závazek uhradit mu kupní cenu 504 000 Kč v 72měsíčních splátkách po 7 000 Kč s poslední splátkou 11. 3. 2022; rozhodl se proto využít smluvní ujednání článku 5 odst. 1 a smlouvu ukončit a požádal o vyklizení nemovitostí. Screenům SMS zpráv, které předložila žalobkyně, soud bez bližšího zdůvodnění nepřikládal vypovídací hodnotu. Na základě těchto skutkových zjištění odvolací soud poměřoval právní jednání účastníků z 11. 4. 2016 ustanovením § 1785 o. z. Ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaný dne 1. 10. 2022 důvodně od smlouvy o smlouvě budoucí odstoupil „s ohledem na její článek 5.1“, podle něhož budoucí prodávající může od smlouvy odstoupit, pokud bude budoucí kupující v prodlení se zaplacením alespoň 6 splátek záloh na kupní cenu (žalobkyně byla v prodlení s úhradou splátek za červenec 2016, leden 2017, únor, červen a říjen 2019 a za leden a únor 2021); skutečnost, že splátky následně uhradila soud shledal bez významu s přihlédnutím k zásadě, že smlouvy se mají dodržovat. Dále uzavřel, že žalovaný po právu odmítl uzavřít s žalobkyní realizační smlouvu k její výzvě z 10. 8. 2022, kterou převzal 16. 8. 2022, neboť k datu, kdy žalobkyně požadovala smlouvu uzavřít (tj. do 15. 9. 2022), nebyla doplacena sjednaná kupní cena ve výši 504 000 Kč (zaplaceno bylo pouze 500 000 Kč). Námitce promlčení práva žalovaného od smlouvy o smlouvě budoucí odstoupit nepřisvědčil. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z přesvědčení, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od jeho rozsudků ze dne 25.4.2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, a ze dne 31.10. 2023 sp. zn. 23 Cdo 1042/2023, neboť přes její námitky vyšel (stejně jako před ním soud prvního stupně) pouze z gramatického výkladu smlouvy a nezjišťoval skutečnou vůli smluvních stran ve smyslu ustanovení § 556 o. z. ohledně sjednané možnosti odstoupit od smlouvy. Soud prvního stupně, a implicitně též odvolací soud, nerespektovaly rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1530/2008, a ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4635/2010, v otázce možnosti soudu v tzv. sporných řízeních doplňovat dokazování i o jiné důkazní prostředky, než které účastníci řízení navrhli (§ 120 odst. 2 o. s. ř.); soud prvního stupně vyhledával skutečnosti a důkazy v neprospěch žalobkyně, což odvolací soud ignoroval. V rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (viz jeho rozsudky ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 24 Cdo 732/2023, a ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 24 Cdo 2644/2018), i rozhodovací praxí Evropského soudu pro lidská práva (viz rozhodnutí č. 1509/02 ve věci Tatishvili proti Rusku ze dne 22. 2. 2000) odvolací soud podle názoru dovolatelky napadené rozhodnutí náležitě podle § 157 odst. 2 o. s. ř. nezdůvodnil, když na její újmu odkázal „na jiné důvody“, čímž ztížil možnost přezkumu rozhodnutí. Došlo tak k porušení Listinou základních práv a svobod garantovaného práva na spravedlivý proces. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud založil své rozhodnutí na právních závěrech, že byť žalobkyně ve smyslu ustanovení § 1786 o. z. dne 10. 8. 2022 vyzval