33 Cdo 3537/2022 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3537/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 6. 2023 Spisová značka:33 Cdo 3537/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.3537.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smlouva o dílo Odstoupení od smlouvy Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. § 642 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:28. 8. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3537/2022-1053 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Moravec a syn, s. r. o., se sídlem Karlovy Vary, Dvory, Chebská 65/53, identifikační číslo osoby 25216473, zastoupené JUDr. Josefem Kašparem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Jáchymovská 27/114, proti žalovanému A. H., bytem XY, zastoupenému Mgr. Petrem Strakošem, advokátem se sídlem Praha, Voctářova 2497/18, o 48 954,29 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 138/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 3. 2022, č. j. 61 Co 136, 137/2021-981, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 9 389,60 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Josefa Kašpara. Odůvodnění: Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. 3. 2021, č. j. 15 C 138/2013-907, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 106 998,89 Kč ve výši 7.5 % ročně od 19. 7. 2012 do 30. 5. 2013 (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 48 954,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 8. 2012 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 1 601,11 Kč ve výši 7,5 % ročně od 19. 7. 2012 do 30. 05. 2013 (výrok II.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému 1 601,11 Kč (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. až VI.). Doplňujícím rozsudkem ze dne 18. 5. 2021, č. j. 15 C 138/2013-934, zamítl vzájemný návrh žalovaného „ve zbytku, tj. co do částky 108 248,30 Kč“ a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. 3. 2022, č. j. 61 Co 136/2021, 61 Co 137/2021–981, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z částky 100 131 Kč ve výši 7,5 % ročně za období od 19. 7. 2012 do 30. 5. 2013 a úroky z prodlení z částky 6 867,89 Kč ve výši 7,5 % ročně za období od 4. 8. 2012 do 30. 5. 2013, ve výroku II rozsudek soudu prvního stupně co do částky 7 781,74 Kč s úroky z prodlení od 4. 8. 2012 do zaplacení potvrdil a co do částky 41 172,55 Kč s úroky z prodlení od 4. 8. 2012 do zaplacení a co do úroků z prodlení z částky 1 601,11 Kč ve výši 7,5 % ročně za období od 19. 7. 2012 do 30. 5. 2013 změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 172,55 Kč s úroky z prodlení ve výši 7,5 % ročně od 4. 8. 2012 do zaplacení a dále úroky z prodlení z částky 1 601,11 Kč ve výši 7,5 % ročně za období od 4. 8. 2012 do 30. 5. 2013, ve výroku III rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že vzájemný návrh žalovaného o zaplacení částky 1 601,11 Kč zamítl, doplňující rozsudek ve výroku o věci samé potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že dne 11. 5. 2012 účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, v níž se žalobkyně (zhotovitelka) zavázala provést pro žalovaného (objednatele) podlahářské práce v jeho objektu (pokládka marmolea), jejichž rozsah byl vymezen v cenové nabídce, která byla součástí smlouvy. Cena díla byla sjednána ve výši 246 214 Kč bez daně z přidané hodnoty (DPH). V průběhu realizace díla si účastníci dohodli vícepráce za cenu 28 663 Kč včetně DPH. Provádění díla žalobkyně započala dne 5. 6. 2012 a do 26. 6. 2012 (konečný termín provedení díla) bylo dílo provedeno ve druhém a ve třetím nadzemním podlaží objektu. V prvním nadzemním podlaží nebylo možné práce provést z důvodu zvýšené vlhkosti podkladu. Dopisem ze dne 24. 7. 2012 žalovaný od smlouvy o dílo odstoupil s odůvodněním, že vzhledem k vlhkosti v prvním nadzemním podlaží objektu již na dokončení díla nemá zájem. Na základě uvedených zjištění odvolací soud dovodil, že žalovaný od smlouvy o dílo odstoupil podle § 642 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), pro vypořádání nároků mezi účastníky ze zrušené smlouvy (na rozdíl od soudu prvního stupně, který aplikoval úpravu bezdůvodného obohacení - § 457 a § 458 obč. zák.) použil úpravu § 642 odst. 1 obč. zák., podle níž objednatel je povinen zaplatit zhotoviteli částku, která připadá na práce již vykonané, pokud zhotovitel nemůže jejich výsledek použít jinak a nahradit mu účelně vynaložené náklady. Výši nároku žalobkyně stanovil na základě znaleckého posudku Ing. Lukáše Janouška ze dne 25. 6. 2015 (a jeho dodatků), a přiznal jí i náhradu účelně vynaložených nákladů spočívajících v nákupu nespotřebovaného a nevyužitelného materiálu. Při stanovení jejich výše vycházel z výměr v cenové nabídce a ze znaleckého posudku, žalobkyně má tudíž právo na 239 773,26 Kč (vykonané práce 192 623,26 Kč + vynaložené náklady 47 150 Kč), po odečtení žalovaným již zaplacených částek (90 000 Kč + 108 600,71 Kč) tedy zbývá doplatit 41 172,55 Kč. Vzájemný návrh žalovaného ze dne 3. 2. 2017 (doručený soudu prvního stupně dne 6. 2. 2017) na zaplacení 109 849,41 Kč (smluvní pokuty 65 631,75 Kč, nároku z odpovědnosti za vady díla ve výši 30 000 Kč a přeplatku ceny díla ve výši 14 217,66 Kč) odvolací soud neshledal důvodným. Přeplatek ceny díla nevznikl a nevzniklo ani právo na zaplacení smluvní pokuty (ve výši 1 % denně z celkové ceny díla) za prodlení s plněním díla za období od 30. 6. 2012 do 20. 7. 2012, neboť dílo ve sjednaném termínu (do 29. 6. 2012) provedeno bylo, vyjma té jeho části (v přízemí domu), kde jeho provedení bránila zvýšená vlhkost podkladu. Nadto s poukazem na judikatorní závěry Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 665/2002) připojil úvahu, že „v případě existence“ by právo na smluvní pokutu bylo promlčeno. Požadavek žalovaného na zaplacení částky z odpovědnosti za vady díla neshledal opodstatněným proto, že žalovaný v důsledku odstoupení od smlouvy před dokončením díla (v důsledku čehož došlo ke zrušení smlouvy od počátku) nemůže uplatňovat práva z odpovědnosti za vady. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. 1) Odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (usnesení sp. zn. 33 Odo 1528/2006) v otázce, „jaké jsou podmínky pro odstoupení od smlouvy dle § 642 odst. 2 obč. zák“. 2) V rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena otázka, „zda je objednatel povinen lhůtu k řádnému provedení díla poskytnout také v případě, že zhotovitel provede dílo pouze částečně a s vadami, přičemž následně sám před odstoupením objednatele od smlouvy projeví vůli, že považuje dílo za dokončené a žádné další práce nebude provádět“. 3) Odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1250/2016) v otázce, „co lze považovat za účelně vynaložené náklady v případě, že je odstoupení od smlouvy o dílo posouzeno podle § 642 odst. 1 obč. zák. a jakým způsobem se účelně vynaložené náklady počítají“. 4) V rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena otázka, „co konkrétně lze považovat za účelně vynaložené náklady, zda za takové účelně vynaložené náklady lze považovat nespotřebovaný materiál, který si však zhotovitel ponechal pro sebe“. 5) Odvolací soud se dále odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudků sp. zn. 21 Cdo 3838/2019 a sp. zn. 2 Cdon 1751/97) v otázce, „za jakých podmínek lze zaměstnance žalobkyně považovat za věrohodného svědka a do jaké míry lze přihlížet k jeho svědecké výpovědi“. 6) Odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudků sp. zn. 33 Odo 665/2002 a sp. zn. 26 Odo 1188/2005) v otázce, „jakým způsobem se počítá promlčecí doba nároku na smluvní pokutu; zaniká nárok na smluvní pokutu v důsledku odstoupení od smlouvy“. 7) A konečně se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacíh