33 Cdo 377/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 377/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2024 Spisová značka:33 Cdo 377/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.377.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Obnova řízení Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 228 odst. 1 o. s. ř. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 377/2024-345 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudkyň Mgr. Ivy Krejčířové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce D. M., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Homolkou, advokátem se sídlem v Jihlavě, Palackého 5001/1, proti žalovanému Milanu Smejkalovi, sídlem ve Velkém Meziříčí, U Statku 2139/28, identifikační číslo osoby 75132427, zastoupenému Mgr. Evou Grabarczykovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 174/1, o žalobě žalovaného na povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 10 C 88/2017, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 17. 10. 2023, č. j. 54 Co 107/2023-323, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 787,30 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Jaroslava Homolky. Odůvodnění: 1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (soud prvního stupně) usnesením ze dne 14. 3. 2023, č. j. 10 C 88/2017-302, zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 10 C 88/2017, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. 2. Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě (odvolací soud) usnesením ze dne 17. 10. 2023, č. j. 54 Co 107/2023-323, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení ho změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. 3. Odvolací soud uzavřel, že důkazy, které žalovaný „nově“ uplatnil (protokol o předání vozidla a protokol o technické prohlídce), nejsou způsobilým důvodem pro obnovu řízení. Oba „nové“ důkazy směřují k prokázání skutečnosti, kterou soud v původním řízení neměl za významnou a (vedle toho) ani jedna z listin před skončením původního řízení objektivně neexistovala. Z hlediska podmínek pro obnovu řízení stanovených v § 228 odst. 1 písm. b) o. s. ř. jde podle odvolacího soudu o důkazy, které žalovaný v původním řízení k prokázání svých tvrzení neoznačil. 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje ve vyřešení „pro meritum věci významné otázky“, při jejímž řešení se podle jeho přesvědčení odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1408/2018, sp. zn. 22 Cdo 2347/2003, a sp. zn. 22 Cdo 1303/2005. Namítá nesprávné právní posouzení podmínek pro povolení obnovy řízení. Odvolacímu soudu vytýká, že oba „nové“ důkazy (tj. protokol o předání vozidla a protokol o technické prohlídce) nesměřují pouze proti závěrům znaleckého posudku, nýbrž je navrhl k prokázání toho, že dotyčné vozidlo „je schopno jízdy, hodí se ke svému účelu a nenachází se na něm žádné vady, pro které by kupující mohl odstoupit od kupní smlouvy“ a „v jejich světle neobstojí“ dosud zjištěný skutkový stav. Odvolací soud „chybně bagatelizuje význam dotyčných důkazů a tvrzených skutečností, čímž má být podpořena nedůvodnost obnovy řízení“. Tvrdí, že dotyčné vozidlo nikdy nemělo vady, pro které by bylo možné odstoupit od kupní smlouvy a k prokázání tohoto tvrzení navrhuje důkazy – prosazuje, že „nemohly vzniknout dříve, než žalobce splnil svou povinnost (stanovenou v § 1922 odst. 1 občanského zákoníku) předat mu vozidlo“. „Nemůže mu být vytýkáno“, že měl žalobce během původního řízení požádat o předání vozidla. Okolnost, že obě listiny navržené k důkazu za trvání původního řízení neexistovaly, je pro posouzení splnění podmínek pro povolení obnovy řízení „naprosto bez významu“. 5. Podle dovolatele odvolací soud ustanovení § 228 odst. 1 písm. b) o. s. ř. „interpretoval v rozporu s ustálenou praxí dovolacího soudu“, neboť podle zmíněného ustanovení není podmínkou, aby důkazy uplatněné jako důvod pro povolení obnovy řízení (v žalobě na obnovu řízení) byly v původním řízení navrženy či nikoliv. 6. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. 7. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 8. Podle § 237 o. s. ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 10. Dovolání není přípustné. 11. Z obsahu dovolání vyplývá, že žalovaný jeho přípustnost spatřuje v řešení otázky, zda v projednávané věci byly naplněny podmínky pro povolení obnovy řízení ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. 12. Výklad § 228 o. s. ř. je v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ustálen v tom, že žaloba na obnovu řízení je právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně; nápravy pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad se tudíž žalobou na obnovu řízení domáhat nelze (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1948/2002, a ze dne 17. 3. 2004, sp. zn. 26 Cdo 471/2004). Skutečnosti nebo důkazy mohou být podle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. důvodem obnovy řízení jen tehdy, jestliže účastník, který se domáhá obnovy, je nemohl bez své viny použít v původním řízení, to znamená, že jsou pro účastníka ve srovnání s původním řízením „nové“, a současně mohou pro účastníka přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Skutečnosti a důkazy jsou „nové“ tehdy, jestliže je účastník – přestože v době původního řízení objektivně existovaly – nemohl použít, protože o nich nevěděl a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo povinnost důkazní (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1303/2005, ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 215/2013, nebo ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3288/2016). Důvodem pro povolení obnovy řízení nemohou být skutečnosti a důkazy, které nastaly či vznikly až po skončení původního řízení. Se zřetelem k ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř. musí jít vždy o skutečnost, jež nastala do doby vyhlášení rozsudku, protože jen k takové mohl soud přihlížet v původním řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2824/99, ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. 28 Cdo 321/2003, ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2347/2003, ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. 26 Cdo 645/2003, ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2090/2006, ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1522/2005, ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 179/2007, a ze dne 10. 8. 2011, sp. zn. 26 Cdo 1156/2009). 13. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se dále podává, že okolnosti, které žalobce pokládal v řízení, jež má být obnoveno, za podstatné, ale soud je považoval za nerozhodné a nepřistoupil k jejich prokazování, nemohou být důvodem pro povolení obnovy ani v případě, že by žalobcem údajně uváděné skutečnosti měly být v původním řízení pokládány za relevantní. Smyslem řízení o obnovu podle § 228 a násl. o. s. ř. není náprava případných pochybení při právním posouzení věci v podobě nesprávného výběru (určení) okolností, které jsou podstatné (rozhodné) pro rozhodnutí ve věci samé; k tomu podle povahy rozhodnutí a povahy namítaného pochybení slouží jiné opravné prostředky – odvolání, dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3502/2009, ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 26 Cdo 1986/2004, ze dne 9. 10. 2024, sp. zn. 30 Cdo 2124/2024, srov. i s nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. III. ÚS 3386/09). Nemožností použít skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy bez své viny v původním řízení [§ 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] je míněna nemožnost provést dokazování v soudním řízení anebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu. Nejde tu o případy neprovedení dokazování soudem ohledně těch skutečn