33 Cdo 456/2022 — Nejvyšší soud

33 Cdo 456/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 8. 2023 Spisová značka:33 Cdo 456/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.456.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 1925 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 11. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 3245/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 456/2022-477 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců a) JUDr. Jany Blažkové, správkyně svěřenského fondu ELVE svěřenský fond, a b) J. B., zastoupených JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem se sídlem v Brně, Dominikánské nám. 656/2, proti žalované SAPIO.CZ s. r. o., se sídlem v Křenovicích, Bratří Mrázků 571, identifikační číslo 28362713, zastoupené Mgr. Janem Hladkým, LL. M., advokátem se sídlem v Brně, Orlí 483/1, o 203.869 Kč s příslušenstvím a 19.471,45 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 12 C 72/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2021, č. j. 17 Co 230/2020-407, takto: I. Dovolání proti výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2021, č. j. 17 Co 230/2020-407, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá. II. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2021, č. j. 17 Co 230/2020-407, v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 15. 9. 2020, č. j. 12 C 72/2018-354, zamítající žalobu žalobkyně o zaplacení částky 65.594,- Kč s 8,5 % p. a. úrokem z prodlení od 17. 4. 2018 do zaplacení, a žalobu žalobce o zaplacení částky 19.471,45 Kč s 8,5 % p. a. úrokem z prodlení od 17. 4. 2018 do zaplacení, jakož i rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 15. 9. 2020, č. j. 12 C 72/2018-354, zamítající žalobu žalobkyně o zaplacení částky 65.594,- Kč s 8,5 % p. a. úrokem z prodlení od 17. 4. 2018 do zaplacení, a žalobu žalobce o zaplacení částky 19.471,45 Kč s 8,5 % p. a. úrokem z prodlení od 17. 4. 2018 do zaplacení, včetně výroků o nákladech řízení, se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu ve Vyškově k dalšímu řízení.J. B III. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2021, č. j. 17 Co 230/2020-407, v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 15. 9. 2020, č. j. 12 C 72/2018-354, zamítající žalobu žalobkyně o zaplacení částky 138.275,- Kč s 8,5 % p. a. úrokem z prodlení od 17. 4. 2018 do zaplacení se odmítá. O d ů v o d n ě n í: Žalobou ze dne 21. 5. 2018 se žalobkyně jako správkyně ELVE svěřenského fondu domáhala vůči žalované zaplacení (vrácení) částky 138.275,- Kč představující kupní cenu krbových kamen Skantherm Elements namontovaných v domě, který je zahrnut v majetku svěřenského fondu a v němž bydlí žalobce se svou rodinou, poté, co od kupní smlouvy pro vady předmětu plnění (nestandardní zápach kamen při topení) odstoupila. Tvrdila, že veškerá jednání o obsahu kupní smlouvy probíhala mezi žalobcem, který měl vystupovat v pozici zástupce žalobkyně jako správkyně svěřenského fondu, a žalovanou, a prosazuje verzi, že žalobce nebyl nikdy smluvní stranou kupní smlouvy. Podle tvrzení žalobkyně bylo dohodnuto, že kupujícím nebude žalobce, nýbrž ona. Po dodání krbu žalobkyně uhradila vystavené faktury. Mimo uvedenou částku se žalobkyně domáhala náhrady škody ve výši 65.594,- Kč představující náklady na pořízení ozonizátoru a náklady na měření škodlivin (benzenu a formaldehydu) v ovzduší domu, v němž byla instalována sporná krbová kamna, neboť žalovaná porušila svou smluvní povinnost dodat předmět koupě (a namontovat jej) bez vad. Žalobce požadoval zaplacení částky 19.471,45 Kč představující škodu spočívající ve vynaložení nákladů na pořízení čističky vzduchu včetně jejího příslušenství (11.404,45 Kč) a v nákladech na ubytování po dobu měření hodnot znečištění vzduchu (tj. po dobu 24 hodin) ve výši 8.067,- Kč. Okresní soud ve Vyškově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 9. 2020, č. j. 12 C 72/2018-354, žalobu zamítl. Vyšel z toho, že dne 26. 10. 2017 předložila žalovaná žalobci cenovou nabídku na dodávku krbových kamen. Ten ji akceptoval a dohodl se s žalovanou na dodávce krbových kamen do domu, který se svou rodinou užívá. Žalobce požádal, aby faktura byla vystavena na svěřenský fond ELVE (dále jen „svěřenský fond“). V důsledku tohoto požadavku žalovaná vystavila fakturu a daňový doklad za dodávku nikoli na žalobce, ale právě na svěřenský fond. Krbová kamna byla nainstalována na adrese XY a podle předávacího protokolu ze dne 19. 12. 2017, který žalobce podepsal, mu byla předána. Dne 26. 12. 2017 žalobce e-mailem reklamoval vady krbových kamen. Žalované byla dne 6. 4. 2018 doručena listina, ve které advokát v zastoupení svěřenského fondu odstoupil od kupní smlouvy. Soud prvního stupně uzavřel, že kupní smlouvu s žalovanou neuzavřela žalobkyně jako správkyně svěřenského fondu, ale byl to žalobce, který se s ní dohodl na podstatných náležitost kupní smlouvy. Žalobce nikdy žalovanou neinformoval o tom, že jedná v zastoupení žalobkyně. Žalobkyně prostřednictvím svého advokáta neučinila žádné právní jednání, které by mohlo být považováno za její odstoupení od kupní smlouvy. Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody vůči žalované, ačkoliv mohl a měl uplatnit nárok z odpovědnosti za vady prodané věci. K odvolání žalobců Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 10. 2021, č. j. 17 Co 230/2020-407, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Cituje § 1724 odst. 1 a § 1725 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně uzavřel, že kupní smlouvu na podzim roku 2017 uzavřel žalobce s žalovanou, a nikoliv žalobkyně jako správkyně svěřenského fondu ELVE. Souhlasil se závěrem, že faktura není sama o sobě důkazem o smluvním vztahu mezi účastníky, přičemž je potřeba zkoumat skutečnou vůli účastníků směřující k uzavření (vzniku) kupní smlouvy. Žalobce se s žalovanou, jednající jednatelem Ondřejem Hladkým, který po celou dobu jednal pouze se žalobcem, dohodl na předmětu plnění podle kupní smlouvy. Žalobce nikdy žalovanou neupozornil ani jí nesdělil, že jedná jako zástupce žalobkyně a že ve skutečnosti kupní smlouvu uzavírá žalobkyně jako správkyně svěřeneckého fondu. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně prostřednictvím svého advokáta neučinila žádné právní jednání, které by mohlo být spojováno s jejím odstoupením od smlouvy. Přitakal přitom závěru o nedostatku právní osobnosti a svéprávnosti svěřenského fondu, jakož i závěru o nedůvodnosti nároku na náhradu škody uplatněného žalobcem, jelikož jej měl uplatnit z titulu práva z odpovědnosti za vady a nikoliv jako škodu. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci (dále též „dovolatelé“) dovolání, jehož přípustnost spojují se zněním § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázek hmotného i procesního práva, při němž se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a dále otázek doposud v rozhodovací činnosti dovolacího soudu nevyřešených. Nejvyššímu soudu předkládají šest právních otázek: 1. zda vyjde-li v řízení o vrácení kupní ceny po odstoupení od smlouvy najevo, že smlouva nebyla žalobkyní uzavřena, může být žalobě vyhověno z titulu bezdůvodného obohacení při řešení této otázky se měl odvolací soud odchýlit od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4778/2010, 2. zda právo na náhradu škody z porušení povinnosti poskytnout bezvadné plnění, může uplatňovat i osoba, která nebyla stranou smluvního vztahu (kupní smlouvy), v němž došlo k porušení povinnosti poskytnout plnění bez vad, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od řešení přijatého v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 29 Cdo 1417/2006, přičemž v poměrech po 1. 1. 2014 tato otázka výslovně řešena dosud nebyla, 3. zda lze formulaci „svěřenský fond, zastoupený svěřenským správcem“ vyložit tak, že právní jednání činí svěřenský správce v rámci správy majetku svěřenského fondu, a pokud nikoli, zda lze aplikovat § 17 odst. 2 o. z.; soudům dovolatelé vytýkají, že toto právní jednání nevyložily, čímž je rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3033/2019 nebo nálezem Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. III