33 Cdo 520/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 520/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 1. 2026 Spisová značka:33 Cdo 520/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:33.CDO.520.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smlouva o dílo Odstoupení od smlouvy Dotčené předpisy:§ 1981 o. z. § 2586 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 2. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 907/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 520/2025-329 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně KAPLAN spol. s r. o., se sídlem v Plaňanech 11 (identifikační číslo osoby 463 58 935), zastoupené Mgr. Petrem Olivou, advokátem, se sídlem v Lanškrouně, náměstí J. M. Marků 92, proti žalované KG - SERVIS, spol. s r. o., se sídlem ve Velimě, Dolní Nouzov 415 (identifikační číslo osoby 256 82 512), zastoupené Mgr. Danielem Thelenem, advokátem, se sídlem v Praze, U Průhonu 1516/32, o zaplacení 2 299 939,64 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 7 C 243/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2024, č. j. 22 Co 12/2024-272 t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 21 538 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Daniela Thelena, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se žalobou podanou 18. 8. 2022 domáhala, aby žalované bylo uloženo zaplatit jí 2 299 939,34 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení ze zrušené smlouvy o dílo. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 3. 2024, č. j. 22 Co 12/2024-272, potvrdil rozsudek ze dne 16. 8. 2023, č. j. 7 C 243/2022-229, kterým Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení 2 299 939,64 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 11,75 % p. a. od 22. 7. 2022 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, že žalobkyně (jakožto objednatelka) a žalovaná (jakožto zhotovitelka) uzavřely dne 16. 9. 2019 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo provedení stavebních prací při výstavbě nového bytového domu v rámci akce „B. j. 25 PB-PČB Plaňany“ (dále jen „SoD“). Dle čl. 4 SoD bylo zahájení prací sjednáno na 1. 10. 2019 a jejich ukončení na 1. 10. 2021. Maximální cena díla byla stanovena na částku 31 337 426 Kč, přičemž žalovaná na dílo čerpala dotaci pro podporované bydlení od Ministerstva pro místní rozvoj. Původním záměrem (obsaženém v projektové dokumentaci) byla výstavba dvaceti jedna dotovaných bytů a čtyř bytů komerčních. V průběhu provádění díla žalobkyně zásadně měnila projektovou dokumentaci, když se namísto čtyř komerčních bytů rozhodla pro výstavbu sedmi komerčních bytů a změnila konstrukci střechy. Dne 5. 11. 2020 uzavřely účastnice „dodatek č. 1“ k SoD, kterým došlo k zániku závazků ze smlouvy o dílo, a to s účinností k 5. 11. 2020. Dne 24. 11. 2020 proběhla schůzka účastnic, jejímž účelem bylo vypořádání vzájemných závazků; o schůzce byl 25. 11. 2020 pořízen zápis, v němž absentuje jakákoli zmínka o vadách díla. Z původně vykázaných prací znějících na částku 9 263 179,99 Kč bylo celkové saldo k připomínkám projektanta upraveno a sníženo na 8 925 985 Kč. Uvedená částka vyplynula i z fakturace, kdy žalovaná vystavila žalobkyni celkem deset faktur (za období od 11/2019-10/2020); žalobkyně zaplatila 8 575 844 Kč a zbývalo ji doplatit 335 674 Kč. Žalovaná poté v provádění díla nepokračovala, dostavěla pouze atiku, aby do stavby nezatékalo, a koncem roku 2020 stavbu zcela opustila. V zájmu spravedlivého vypořádání závazků oslovil technický dozor Ing. Jungera, soudního znalce z oboru stavebnictví, odvětví stavby obytné a oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, aby zhodnotil stav nedostavěného díla. Soudní znalec na základě prohlídek hrubé stavby ze 7. 12. 2020 a 30. 12. 2020 vypracoval dne 29. 1. 2021 znalecký posudek, ve kterém zjistil rozpor hrubé stavby s projektovou dokumentací a celkem jedenáct vad, z toho tři odstranitelné a osm neodstranitelných. Především šlo o nesprávné provedení zdiva co do svislosti a rovinatosti stěn, o nedostatečnost uložení překladů a jejich opačné osazení a nesourodost stavebních otvorů. Dne 23. 9. 2021 vypracoval soudní znalec dodatek č. I. ke znaleckému posudku, v němž stanovil hodnotu provedených prací částkou 8 575 844 Kč; z důvodu zjištěných vad snížil hodnotu provedených prací o 25 % (tj. o 2 143 961 Kč) na částku 6 431 883 Kč. Dopisem z 8. 10. 2021 žalobkyně žalovanou vyzvala k odstranění vad díla, a to ve lhůtě tří týdnů od doručení s tím, že pokud k odstranění nedojde, od SoD odstoupí. Dopisem z 22. 6. 2022 žalobkyně žalovanou vyrozuměla o tom, že dílo vykazuje podstatné vady, že je v prodlení s provedením díla déle než osm měsíců a že od SoD odstupuje. Na podkladě uvedených skutkových zjištění odvolací soud shledal nepochybným, že účastnice uzavřely dne 5. 11. 2020 dissoluční dohodu podle § 1981 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“); jejich vůlí bylo závazkový vztah okamžikem účinnosti dissoluční dohody zrušit (ex nunc). Připomněl, že jde-li o právní jednání s účinky ex nunc, týká se ukončení závazku pouze té části, která ještě splněním nezanikla. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4407/2016, odvolací soud dovodil, že žalované v důsledku dissoluční dohody zanikla povinnost dílo dokončit a předat tak, jak bylo vymezeno ve SoD a žalobkyni zanikla povinnost zaplatit dohodnutou cenu díla, resp. cenu za neprovedenou část díla. K námitce žalobkyně, že odstoupila od SoD na základě jejího článku 8.2, který má svůj původ v § 2593 o. z. odvolací soud uvedl, že jakmile bylo provádění díla ukončeno dissoluční dohodou dle § 1981 o. z., nelze závazek ukončit odstoupením od smlouvy s účinky ex tunc. Následně se odvolací soud zabýval vadami díla. Objasnil, že vady, které byly zjištěny a označeny soudním znalcem ve znaleckém posudku z 29. 1. 2021 žalobkyni založily nároky z vadného plnění podle § 2617 věty první před středníkem o. z., avšak žalobkyně nedostála své povinnost vytknout vady žalované v subjektivní lhůtě bez zbytečného odkladu po jejich zjištění dle § 2618 o. z., případně dle § 2629 odst. 1 věty první o. z. k nim uplatnit konkrétní nárok, když žalobkyně žádala jejich odstranění až dopisem z 8. 10. 2021. Odvolací soud uzavřel, že se jednalo o notifikaci opožděnou, se kterou § 2111 o. z. pojí zánik (prekluzi) práva z vadného plnění v podobě práva na odstoupení od smlouvy, a tedy právo na odstoupení od SoD žalobkyni nesvědčilo ani z titulu uplatnění nároku z vadného plnění. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že „rozsudek odvolacího soudu závisí na otázkách hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. se jedná o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena“, konkrétně odvolací soud nerespektoval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3646/2018, jestliže nesprávně vyhodnotil, za jakých podmínek lze považovat za prokázanou správnost soukromé listiny a zda a jaké poučení se jí mělo dostat při přenesení důkazního břemene na stranu, která správnost soukromé listiny popírá. Dále má dovolatelka za to, že se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 32 Cdo 3345/2018, dospěl-li k závěru, že fakticky převzala část díla i přesto, že písemná smlouva o dílo vyžaduje pro předání díla objednateli písemný předávací protokol. Za v rozhodovací praxi doposud neřešenou má otázku, zda v důsledku uzavření dissoluční dohody dle § 1981 o. z. a „inventarizace vzájemně poskytnutých plnění“ dochází i k (faktickému) předání částečně zhotoveného díla. Závěrem odvolacímu soudu vytýká, že se při hodnocení důkazů dopustil takových excesů, které činí rozhodnutí vzájemně rozporné, a tedy neurčité a nesrozumitelné, čímž se odchýlil od nálezové judikatury Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 3253/13. Žalovaná navrhla, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, neboť žalobkyně v něm formuluje otázky skutkové, nikoli právní, resp. uvádí otázky, na kterých není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otáz