33 Cdo 594/2012 — Nejvyšší soud

33 Cdo 594/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 7. 2013 Spisová značka:33 Cdo 594/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.594.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Právní úkony Stát Veřejné zakázky Dotčené předpisy:čl. 21 odst. 1 předpisu č. 219//2000Sb. ve znění do 30.06.2009 čl. 14 odst. 7 předpisu č. 219/2000Sb. čl. 44 odst. 1 předpisu č. 219/2000Sb. čl. 39 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 8. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 594/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně České republiky-Ministerstva vnitra, Praha 7, Nad Štolou 936/3, proti žalované IFM GROUP a. s. se sídlem v Brně, Křenová 479/71, zastoupené JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Těsnohlídkova 9, o 11.501.100,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 249/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. července 2011, č. j. 37 Co 133/2010-145, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. dubna 2009, č. j. 13 C 249/2008-94, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 11.501.100,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, rozhodl o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti žalované. Vzal za prokázané, že účastnice uzavřely dne 4. 7. 2008 smlouvu o prodeji areálu zahrnujícího budovy a pozemky v k. ú. K. za kupní cenu 115.011.000,- Kč (dále jen „kupní smlouva“ nebo „předmětná smlouva“). Pro případ její opožděné úhrady byla v čl. III. odst. 3 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši deseti procent z kupní ceny; zároveň byl určen okamžik její splatnosti. V případě nezaplacení kupní ceny měla žalobkyně právo od smlouvy odstoupit. Dopisem ze dne 8. 10. 2008 žalovaná žalobkyni sdělila, že od smlouvy odstupuje, neboť dodatečně zjistila, že zakoupené nemovitosti nebude moci použít k zamýšlenému účelu. Soud prvního stupně uzavřel, že ze smlouvy ani podle zákona neměla žalovaná právo odstoupit od smlouvy, neboť od počátku věděla, k jakému stavebnímu účelu bude možno nemovitosti použít, a důvodem, proč nezaplatila kupní cenu, bylo nezískání úvěru. Ujednání o smluvní pokutě považoval soud prvního stupně za platné a požadavek na její zaplacení shledal důvodným. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. července 2011, č. j. 37 Co 133/2010-145, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; zároveň rozhodl o nákladech řízení. Ztotožnil se se závěrem, že kupní smlouva podléhá režimu občanského a nikoli obchodního zákoníku, tj. § 544 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“), a že výše smluvní pokuty je přiměřená. Zdůraznil, že povinnost platit smluvní pokutu není dotčena tím, že žalobkyně následně (pro nezaplacení kupní ceny) odstoupila od kupní smlouvy. V souladu s § 118 odst. 5 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, není smlouva neplatná, neboť i přesto, že žalobkyni byla uložena pokuta za nedodržení postupu podle tohoto zákona, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) neuložil zákaz jejího plnění. K námitce neplatnosti kupní smlouvy z důvodu, že vláda České republiky při udělení výjimky z trvalé neupotřebitelnosti majetku státu neuvedla důvody takového postupu, což má mít podle žalované za následek stav, jako by výjimka nebyla udělena, odvolací soud uvedl, že usnesením vlády ze dne 4. 2. 2008 byla podle § 21 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen „zákon o majetku České republiky“), povolena výjimka z trvalé neupotřebitelnosti účelového areálu K., tj. majetku, který se stal předmětem převodu vlastnictví podle uzavřené kupní smlouvy. Podle odvolacího soudu je vyloučeno přezkoumávat uvedené usnesení vlády, neboť to zákon zakazuje. K námitce neplatnosti kupní smlouvy, založené na úsudku, že výjimku lze udělit až k uzavřené kupní smlouvě (a nikoli předem), dodal, že postup předpokládaný ustanoveními § 44 odst. 3 a 4 zákona o majetku České republiky byl dodržen. Elektronická aukce, na jejímž základě byla vybrána žalovaná, se kterou byla uzavřena kupní smlouva, je podobná veřejné dražbě, a souhlas ke smlouvě se uděluje předem. V dovolání, jehož přípustnost žalovaná (dále též „dovolatelka“) spojuje ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), se zásadním právním významem rozsudku odvolacího soudu, uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že sice není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí vlády o povolení výjimky z trvalé neupotřebitelnosti majetku České republiky, avšak je povinen zkoumat, zda takové rozhodnutí je náležitě odůvodněno. Jen za takového stavu udělená výjimka má za následek, že právní úkon, k němuž byla udělena, je platný. Není-li rozhodnutí o výjimce odůvodněno, tzn. že z něj nelze zjistit, zda byly dány mimořádné (závažné) důvody pro její udělení, pak i přesto, že vláda o ní rozhodla, nastává situace, jako by výjimka udělena nebyla a kupní smlouva je proto neplatná. Ustanovení § 44 odst. 1 zákona o majetku České republiky vylučuje z přezkumné činnosti soudů jen samotná rozhodnutí, splnění zákonných podmínek pro tato rozhodnutí však z přezkumu nevyjímá. Dovolatelka akcentuje, že podle § 22 odst. 3 zákona o majetku České republiky smlouvy o převodu nemovitostí, které se evidují v katastru nemovitostí, vyžadují schválení Ministerstvem financí. Přitom podle § 44 odst. 3 téhož zákona se výjimky a schválení poskytují k již uzavřené smlouvě, přičemž jen v případě veřejné dražby se výjimka povoluje a schválení se poskytuje před navržením dražby, tj. před uzavřením smlouvy o provedení dražby. Předmětné nemovitosti nebyly prodány ve veřejné dražbě podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, nýbrž na základě kupní smlouvy ze dne 4. 7. 2008. Vláda proto měla udělit výjimku nebo Ministerstvo financí mělo smlouvu schválit až po uzavření kupní smlouvy, což se nestalo. Je-li podle § 44 odst. 4 zákona o majetku České republiky výjimka a schválení podmínkou platnosti právního úkonu, pak kupní smlouva ze dne 4. 7. 2008 je neplatná. V důsledku toho nemůže být důvodný požadavek na zaplacení smluvní pokuty, která zajišťovala včasnost zaplacení kupní ceny. Dovolatelka není srozuměna se závěrem, že smlouva o provedení elektronické aukce je platná, neboť ÚOHS neuložil podle § 118 odst. 5 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, zákaz jejího plnění. Má zato, že smlouva mezi žalobkyní a společností Clanroy Sales, a. s. ze dne 5. 6. 2008 o poskytování služeb provedením elektronické aukce je neplatná podle § 39 obč. zák. pro porušení zákona o veřejných zakázkách, za což ÚOHS uložil pokutu. V důsledku neplatnosti smlouvy o provedení elektronické aukce je neplatná samotná aukce a na jejím základě s vybraným zájemcem (žalovanou) uzavřená kupní smlouva. Závěr odvolacího soudu, že smlouva o provedení elektronické aukce je platná, neboť ÚOHS neuložil zákaz jejího plnění podle § 118 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách, nepovažuje dovolatelka za správný, neboť citované ustanovení bylo do zákona včleněno až novelou provedenou zákonem č. 417/2009 Sb., tj. s účinností od 1. 1. 2010. Do té doby na smlouvy uzavřené v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách (zde smlouva o provedení elektronické aukce) platila obecná kritéria neplatnosti podle § 39 obč. zák. S tímto odůvodněním žalovaná navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla dovolání z důvodu nepřípustnosti odmítnout, popř. jako nedůvodné zamítnout. Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro výklad § 21 odst. 2 a § 44 odst. 2 zákona o majetku České republiky, jakož pro posouzení platnosti kupní smlouvy, jíž předcházela elektronická aukce podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, neboť v rozhodovací činnosti dovolacího soudu nebyl výklad těchto ustanovení dotčené právní otázky dosud podán. Žalovaná nenamítá, že je řízení postiženo některou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. ani jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i kdyby nebyly v dovolání uplatněny. Jelikož nic takového neplyne ani z obsahu spisu, zabýval se dovolací soud pouze výslovně uplatněným dovolacím důvodem, jak byl obsahově vymezen. Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovo