4 Tdo 1233/2021 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1233/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 12. 2021 Spisová značka:4 Tdo 1233/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.1233.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Znásilnění Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 3. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 730/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1233/2021-862 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 8. 12. 2021 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného T. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2021 č. j. 7 To 164/2021-814, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 81/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. K. odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2021 č. j. 5 T 81/2020-721 byl obviněný T. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za použití § 59 odst. 1 tr. zákoníku, na skutkovém základě, že dne 21. 10. 2019 v blíže neurčené době po 13:40 hodin (nejpravděpodobněji v době od 13:47 do 13:52 hodin) v Brně, 84 metrů východně od domu č. XY na ulici XY, v lese na asfaltové cestě, maskován kapucí a slunečními brýlemi, zezadu strhl na zem do částečného sedu P. K., narozenou XY, přičemž sám dřepěl za ní a nezjištěným způsobem ji držel, a když P. K. neartikulovaně křičela, zakřičel na ni: „neřvi, nebo tě zabiju“ a zezadu před ni dal pravou rukou nůž, tak aby nůž viděla, a když stále křičela, řekl jí: „chci si šáhnout“, načež jí sáhl rukou přes legíny do rozkroku, P. K. se ohnala rukou dozadu, přičemž ho otevřenou dlaní udeřila do obličeje a u tohoto stále křičela, a svého jednání zanechal až když se k místu blížilo osobní vozidlo řízené D. K. (která událost oznámila ve 14:02 hodin na linku 158), a poté z místa utekl směrem k XY na ulici XY, čímž způsobil poškozené P. K. zcela povrchové poranění spočívající v pohmoždění pravého ramene, pohmoždění horního rtu, škrábanci pod pravou paží délky 13 mm a šířky 2 mm, škrábanci na ukazováku pravé ruky o délce 20 mm a šířce 1 mm, drobných oděrkách kůže na levé noze, škrábanci na holeni levé nohy o délce 30 mm a šířce 2 mm, odřenině pod levým kolenem o velikosti 5 x 5 mm, vpichu o délce 2 mm nad levým kolenem a odřeninu z vnějšího boku levého kolene o velikosti 10 x 10 mm, přičemž rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2008 sp. zn. 6 Tm 2/2008, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 Tmo 18/2008 ze dne 6. 11. 2008 a s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2010 č. j. 6 Tm 2/2008-879 byl odsouzen za provinění vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákona, provinění znásilnění podle § 241 odstavce 1 trestního zákona, provinění znásilnění podle § 241 odstavec 1, 2 trestního zákona, pokusu provinění vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1, 2 písm. b), h) trestního zákona a provinění řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d trestního zákona č. 140/1961 Sb. k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání 7 roků a 11 měsíců se zařazením do věznice s dozorem, který vykonal dne 9. 11. 2015, a trestnímu opatření zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 5 roků, s podmíněným upuštěním od jeho výkonu na zkušební dobu v trvání do 27. 3. 2021, a současně mu bylo uloženo ochranné léčení sexuologické v ústavní formě, které bylo usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě j. č. 0 Nt 2612/2017-48 ze dne 12. 7. 2017 přeměněno na ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě, přičemž z tohoto léčení byl propuštěn usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 2 Nt 2301/2020 ze dne 10. 2. 2020. Za to byl obviněný podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 59 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 9 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 100 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné opatření – zabezpečovací detence. Následné odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 6. 2021 č. j. 7 To 164/2021-814 podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Na předmětné rozhodnutí soudu druhého stupně reagoval obviněný T. K. dovoláním s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V něm jednak namítl, že žalovaný skutek byl nesprávně podřazen pod skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku, a dále to, že skutková zjištění soudů byla učiněna v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů. Právní kvalifikace zvolená soudy prvního i druhého stupně je podle dovolatele chybná, neboť vykládá „pohlavní styk“ v rozporu s judikaturou a odbornou literaturou. Dovolatel argumentoval tím, že pohlavní styk je široký pojem zahrnující „jakýkoliv způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby […]“ včetně intenzivního osahávání intimních míst přes šaty. Nestačí tedy jakékoliv osahávání, tím více oblečených intimních partií oběti pachatelem, ale toto osahávání musí dosahovat vyšší intenzity. Takový charakter jednání dovolatele nemělo, jestliže údajně sáhl poškozené do rozkroku, aniž by dále rukou jakkoliv pohyboval. Kontakt přitom trval pouze několik sekund, a tudíž nebyly naplněny všechny znaky objektivní skutkové podstaty dle § 185 odst. 1 tr. zákoníku. Bez potřebné intenzity osahávání intimních partií poškozené se mohlo jednat maximálně o trestný čin vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Reklamovaný extrémní rozpor v provedeném dokazování spatřuje dovolatel konkrétně v nesprávném vyhodnocení znaleckého posudku Ing. Jelínka, který pomocí dat z aplikace Google Maps analyzoval možný pohyb jeho mobilního telefonu v inkriminovaný den. Z příslušných dat znalec vyvodil pouze jediný pěší pohyb obviněného v obci XY, a to přibližně 20 minut před tím, než došlo k žalovanému skutku. V místě, kde ke skutku mělo dojít, aplikace žádný pěší pohyb obviněného a ani jinou významnou zastávku nezaznamenala. Tento rozpor však soudy nevysvětlily. Nezdůvodnily, jak se obviněný mohl dopustit žalovaného skutku, jestliže předmětná aplikace nezaznamenala jeho pěší pohyb, případně jak se obviněný měl dopustit posuzovaného jednání v pohybujícím se vozidle. Namísto toho se při nepřístupné aplikaci „obráceného důkazního břemena“ uchýlily k neprokázaným hypotézám o vypnutém mobilním telefonu obviněného, nebo jeho následné editaci dat aplikace Google Maps. Vzhledem k tomu, že v řízení byly městským soudem vydány celkem tři odsuzující rozsudky a z nich dva byly Krajským soudem v Brně zrušeny pro nesrozumitelnost, nepřezkoumatelnost a pro pochybení v procesu dokazování, má dovolatel za to, že senát nalézacího soudu svým opakovaně vadným rozhodováním prokázal svoji neschopnost vydat ve věci takový rozsudek, který by neporušoval ústavně zaručená práva. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2021 č. j. 7 To 164/2021-814 i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2021 č. j. 5 T 81/2020-721 zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí v jiném složení senátu (§ 265l odst. 3 tr. ř.). Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém písemném vyjádření k dovolání v rámci řízení podle § 265h odst. 2 tr. ř. nejprve zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a obsah dovolací argumentace obviněného. Následně upozornila na skutečnost, že v dovolání užité námitky obviněný uplatňoval od samého počátku trestního řízení, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Tvrzení obviněného o extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými závěry podle ní nemá žádnou oporu v realitě. Jeho vina totiž byla prokázána výpověďmi poškozené a svědků, s nimi korespondujícím odborným vyjádřením z oboru genetiky, které rovněž prokázalo, že obviněný přišel do styku s poškozenou, když stopy jeho DNA byly zjištěny na legínách poškozené, dále závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví sexuologie, podle nichž jednání pachatele odpovídá chování obviněného v obdobných situacích, a konečně i závěry znaleckého posudku z oboru kybernetiky, vypracovaného znalcem Ing. Jelínkem. Ve vztahu k samotné právní kvalifikaci skutku státní zástupkyně připomněla, že pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží je takový styk, při jehož realizaci je sit