4 Tdo 152/2015 — Nejvyšší soud

4 Tdo 152/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 2. 2015 Spisová značka:4 Tdo 152/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.152.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Lichva Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 3. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 152/2015-25 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. února 2015 o dovolání obviněné Mgr. M. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. 9 To 319/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 305/2013, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněné Mgr. M. V. o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. 1 T 305/2013 uznal obviněnou Mgr. M. V. vinnou pomocí k přečinu lichvy podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 218 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku (a zároveň uznal vinnou i obviněnou T. S., roz. N., přečinem lichvy podle § 218 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku), kdy trestná činnost byla spáchána tím, že: T. S. jako jediná jednatelka obch. spol. SOFIS group s.r.o. (nyní SOFITAR s.r.o.), se sídlem Brno, Starobrněnská 334/3, IČ 29214394 (dále jen „SOFIS group s.r.o.”), s vědomím aktuální nepříznivé finanční a životní situace H. H., existence jejího zadlužení, zatížení nemovitostí v jejím vlastnictví zapsaných na LV pro obec a k. ú. H. na M., okres Z., zástavním právem, bezprostřední hrozbou exekuce a současně využivší její složité životní, finanční a sociální situace, mj. i z probíhajících exekucí na dluh v celkové výši 130.000,- Kč jí jako osoby povinné, vydala M. V., která vykonávala pro obch. spol. SOFIS group s.r.o. činnost na základě příkazní smlouvy ze dne 30. 9. 2011 pokyn ke kontaktu s H. H., vlastníkem výše uvedených nemovitostí za účelem zajištění jejího souhlasu s převodem nemovitostí a pod záminkou vyplacení jejích dluhů, načež dne 31. 1. 2012, kdy H. H. pobývala se svojí nemocnou nezletilou dcerou, na měsíčním léčebném pobytu v Jihomoravském dětském centru specializované zdravotní péče, příspěvkové organizaci, v K., okres B., kde se po celou dobu pobytu o dceru starala a docházela s ní denně na pravidelné procedury, M. V. z pověření T. S. H. H. navštívila, a aniž by ji detailně seznámila s postupem a okolnostmi výplaty jejích dluhů, jí sdělila, že za ni budou vyplaceny všechny probíhající exekuce s tím, že tyto finanční prostředky bude moct H. H. za určitých přesně nezjištěných podmínek vrátit s určitým navýšením, s čímž pod vlivem své momentální shora popsané situace H. H. souhlasila, dne 31. 1. 2012 na Obecním úřadě v K. podepsala M. V. dovezené a jí předložené písemnosti - plné moci, aniž by se před jejich podpisem řádně seznámila s jejich obsahem, dle nichž zplnomocnila T. S. s nakládáním s předmětnými nemovitostmi, včetně jejich převodu, v případě prodeje s nevymezenou kupní cenou, na základě nichž T. S. jménem H. H. s vědomím, že na den 8. 2. 2012 je soudním exekutorem nařízeno dražební jednání, jehož předmětem jsou níže uvedené nemovitosti, a s vědomím, že H. H. nemůže momentálně zdravotnické zařízení z důvodu zdraví a péče nezletilou dceru opustit, dne 3. 2. 2012 v B. jako prodávající uzavřela s kupujícím R. P., zastoupeným na základě plné moci O. V., kupní smlouvu, jejímž předmětem je prodej nemovitostí - budovy - rodinného domu v části obce H. na pozemku, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 529 m2, pozemku, zahrada o výměře 403 m2, zapsaných na listu vlastnictví pro k. ú. H. na M. a obec H., za kupní cenu ve výši 200.000,- Kč, která byla v částce 130.000,- Kč uhrazena na úhradu dluhů z exekučních řízení, načež dne 6. 2. 2012 byl ze strany T. S. na Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo, podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, který vklad realizoval a vlastníkem nemovitostí se stal kupující, přičemž následně byly předmětné nemovitosti H. H. nabídnuty ke zpětné koupi, dle jejího vyjádření za kupní cenu až ve výši 900.000,- Kč, a současně tyto nemovitosti byly nabízeny k prodeji prostřednictvím realitní kanceláře za účasti obch. spol. SOFIS group s.r.o. za cenu 780.000,- Kč, až se na základě kupní smlouvy ze dne 18. 4. 2012 od prodávajícího PhDr. R. P. za kupní cenu ve výši 780.000,- Kč vlastníkem předmětných nemovitostí stal A. M., který následně H. H. opakovaně vyzýval k úhradě vysokého nájemného pod pohrůžkou vystěhování na ulici i s jejími čtyřmi nezletilými dětmi, a takto získaly pro PhDr. R. P. prospěch ve výši 580.000,- Kč. Obviněná T. S. byla podle § 218 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Obviněné Mgr. M. V. byl podle § 218 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Poškozená H. H., byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku podaly obě obviněné odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. 9 To 319/2014 podle § 256 tr. ř. zamítl. Citované usnesení ve výroku o vině i trestu napadla obviněná Mgr. M. V. dovoláním a opřela je o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) - k), neboť ačkoliv odvolací soud sám přesvědčivě zdůvodnil zamítnutí odvolání obviněné, spolu se soudem prvního stupně dospěly k nesprávnému právnímu posouzení subjektivní i objektivní stránky stíhaného skutku. Dovolatelka poukázala na to, že u přečinu lichvy nepostačuje nedbalostní zavinění, ale je vyžadován úmysl. Ani jeden ze soudů se zaviněním dovolatelky v odůvodnění rozhodnutí nezabývají, ačkoliv na nedostatek subjektivní stránky obviněná ve svém odvolání podrobně upozorňovala. Oba soudy dospěly přes neexistenci jediného přesvědčivého důkazu k tomu, že obviněná byla z exekučního řízení seznámena s hodnotou nemovitostí poškozené, což se však nezakládá na pravdě. Obviněná znovu opakuje, jak již činila i dříve, že jejím úkolem bylo na základě příkazní smlouvy ocenit nemovitosti (respektive udělat jejich „nástřel“, neboť není znalkyní z oboru oceňování nemovitostí) a následně nechat podepsat plnou moc pro přesné zjištění dluhů v exekučním řízení a plnou moc pro prodej nemovitostí. Nahlédnout do exekučního spisu tedy byla oprávněna až po jejich podepsání, což však již nebylo úkolem obviněné. Nadto obviněná považuje za zcela nelogické, aby nechala podepsat plnou moc pro nahlédnutí do spisu, kdyby jeho obsah znala. Konečně plná moc nezní na jméno obviněné Mgr. V., ale na jméno druhé obviněné S. Odvolací soud se s touto její námitkou uplatněnou již v jejím odvolání nezabýval a nepodložený závěr nalézacího soudu o znalosti obviněné o ceně ze znaleckého posudku z exekučního spisu paušálně převzal. Dovolatelka do exekučního spisu nikdy nenahlížela a znalecký posudek o ohodnocení nemovitostí nikdy nečetla, a dozvěděla se o jeho obsahu až v trestním řízení. Neznala tudíž ani odhadní či tržní cenu nemovitostí poškozené a ani nevěděla, co se s nimi bude po jejich koupi od poškozené H. H. dít dále. Nebyla zaměstnancem firmy, nebyla informována o kupci nemovitostí a ani seznámena s tím, že se budou následně znovu prodávat. Skutečnou cenu nemovitostí se dozvěděla až následně po uskutečněném dalším prodeji. Jednala pouze jako příkazník podle pokynů příkazce ve smyslu § 725 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník”). Nemohla se od těchto pokynů odchýlit, vyjma případu, kdy je to nezbytné v zájmu příkazce, jinak by odpovídala za škodu ve smyslu § 729 občanského zákoníku. Nemohl být tudíž naplněn úmysl, ani nedbalost podle § 16 tr. zákoníku. Její úmysl nesměřoval ke všem podstatným znakům přečinu lichvy, tj. jak zneužití tísně, tak poskytnutí nebo slíbení plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru. Obviněná ve vztahu k nedostatku naplnění objektivní stránky přečinu lichvy uvedla, že zneužití tísně poškozené H. je pouze zdánlivé. Poškozen