4 Tdo 196/2024 — Nejvyšší soud

4 Tdo 196/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 4. 2024 Spisová značka:4 Tdo 196/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:4.TDO.196.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Společenská škodlivost Srozumění Subsidiarita trestní represe Škoda značná Ultima ratio Úmysl nepřímý Úvěrová smlouva Věc Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 206 odst. 1 tr. zákoníku § 206 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku § 134 tr. zákoníku § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku § 15 odst. 1 tr. zákoníku § 15 odst. 2 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 7. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 09.08.2024I.ÚS 2242/24 Jan Wintr odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost2. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 196/2024-4211 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2024 o dovolání obviněného Radka Vyskočila, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 2023, sp. zn. 4 To 34/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 6/2022, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 5 T 6/2022 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný Radek Vyskočil (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pokračujícím zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve znění zákona č. 333/2020 Sb. Podle skutkových zjištění se trestné činností dopustil tím, že doslovně: v období od 20. 4. 2012 do 30. 8. 2013, v Plzni, jako jednatel společnosti A. , s. r. o., aniž by si počínal s péčí řádného hospodáře v obhajitelném zájmu této společnosti, v rozporu s ustanovením § 194 odst. 5 ve spojení s § 135 odst. 2 tehdy platného a účinného zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, neoprávněně, ku prospěchu společnosti Utua, s. r. o., IČ: 29100101, se sídlem od 3. 5. 2010 do 14. 12. 2012 Lochotínská 1108/18, 301 00 Plzeň, od 14. 12. 2012 do 19. 3. 2020 Holečkova 103/31, 150 00 Praha 5, a fyzické osoby Jan Bošek, nakládal či nechal nakládat s finančními prostředky společnosti A. , s. r. o., nacházejícími se na bankovním účtu číslo XY vedeném u Komerční banky, a. s., IČ: 45317054, se sídlem Na Příkopě 33 č.p. 969, 114 07, Praha 1, tak, že byly k jeho pokynům uskutečněny bezhotovostní převody na bankovní účet číslo XY společnosti UTUA, s. r. o., vedený u Moravského Peněžního Ústavu – spořitelního družstva, IČ: 25307835, se sídlem Senovážné náměstí 1375/19, 110 00 Praha – Nové Město, od 19. 2. 2019 TRINITY BANK, a. s., a bezhotovostní převod na bankovní účet číslo XY fyzické osoby Jan Bošek, konkrétně: – dne 20. 4. 2012 bezhotovostní převod finančních prostředků ve výši 350.000 Kč z účtu číslo XY na účet číslo XY, – dále bezhotovostní převody finančních prostředků z účtu číslo XY na účet číslo XY, a to: – dne 27. 4. 2012 ve výši 440.000 Kč, – dne 31. 5. 2012 ve výši 430.000 Kč, – dne 28. 6. 2012 ve výši 416.000 Kč, – dne 31. 7. 2012 ve výši 415.000 Kč, – dne 1. 8. 2012 ve výši 10.000 Kč, – dne 30. 8. 2012 ve výši 430.000 Kč, – dne 27. 9. 2012 ve výši 416.000 Kč, – dne 31. 10. 2012 ve výši 430.000 Kč, – dne 13. 11. 2012 ve výši 579.000 Kč, – dne 30. 11. 2012 ve výši 417.000 Kč, – dne 3. 1. 2013 ve výši 427.000 Kč, – dne 4. 2. 2013 ve výši 426.000 Kč, – dne 1. 3. 2013 ve výši 385.000 Kč, – dne 24. 4. 2013 ve výši 437.000 Kč, – dne 17. 5. 2013 ve výši 428.500 Kč, – dne 26. 6. 2013 ve výši 439.000 Kč, – dne 25. 7. 2013 ve výši 425.000 Kč, – dne 15. 8. 2013 ve výši 200.000 Kč, – dne 30. 8. 2013 ve výši 236.000 Kč, přestože se nejednalo ani o výplatu zisku společnosti ani za poskytnutá plnění nebylo poskytnuto jakékoliv protiplnění a nemohla být oprávněně očekávána jejich návratnost, čímž způsobil na majetku společnosti A., s. r. o., celkovou škodu ve výši 7.736.500 Kč“. 2. Za uvedený pokračující zločin byl obviněnému podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 2,5 (dvou a půl) let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Současně byl obviněnému podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 1 000 Kč, tj. v celkové výši 100 000 Kč (slovy: jedno sto tisíc korun českých). 3. Současně byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody insolvenční správkyni poškozené A., s. r. o., JUDr. Haně Karáskové, se sídlem Jankovcova 41, Praha 7, částku ve výši 7 736 500 Kč (slovy: sedm milionů sedm set třicet šest tisíc pět set korun českých). 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný a státní zástupce. Obviněný směřoval podané odvolání proti všem výrokům. Státní zástupce podal odvolání do výroku o náhradě škody. Vrchní soud v Praze (dále také jako „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) o podaném odvolání rozhodl usnesením ze dne 15. 9. 2023, sp. zn. 4 To 34/2023, tak, že obě podaná odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 15. 9. 2023, sp. zn. 4 To 34/2023, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání směřující proti celému výroku, v němž explicitně uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť podle něj rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a dále také podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle něj rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 6. Obviněný se předně vyjadřuje k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to konkrétně k naplnění znaků skutkové podstaty pokračujícího zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným. Uvádí, že jeho jednáním nemohlo dojít k naplnění objektivní stránky tohoto trestného činu ani nemohlo dojít k porušení objektu chráněného zákonem. Toto odůvodňuje tak, že k naplnění subjektivní stránky předmětného zločinu je vyžadován alespoň nepřímý úmysl. Připomíná, že pachatel trestného činu zpronevěry musí mít faktickou moc nad věcí nebo jinou majetkovou hodnotou bez vyvolání či využití omylu nebo zamlčení podstatných skutečností. Akcentuje, že přisvojením si věci či jiné majetkové hodnoty musí pachatel trvale vyloučit svěřitele z dispozice s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou. Je přesvědčen, že si žádné peníze nepřisvojil a jeho chování je od exemplárního provedení daného trestného činu na míle vzdálené. K tomu připomíná několik skutečností, které jsou podle něj nesporné, mj. to, že si nenechal, či nepřisvojil ani korunu z poskytnutých půjček společnosti A., s. r. o., společnosti Utua, s. r. o., a také to, že společnost A., s. r. o., splatila půjčku panu Boškovi, kterou poskytl věřitel společnosti ještě před prodejem obchodních podílů. Namítá, že na dokumentech, které byly součástí daňových přiznání, byly půjčky mezi těmito dvěma společnostmi evidovány. Poukazuje i na skutečnost, že účetnictví společnosti A., s. r. o., bylo rok po jeho odchodu ze společnosti odvezeno neznámo kam. 7. Dovolatel konstatuje, že chyby soudu prvního stupně podrobně popsal v odvolání. Je přesvědčen, že tím, že se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně, potvrdil a opakoval chybné úvahy soudu prvního stupně. Zdůrazňuje skutečnost, že soudy založily své úvahy na tom, že se nechoval v souladu s § 194 odst. 5 obchodního zákoníku. K tomu konstatuje, že smlouva o úvěru za společnost Utua, s. r. o., byla uzavřena v době, kdy nebyl jednatelem společnosti, a že nemovitosti společnosti A. P., s. r. o., tak se vší svojí odpovědností zatížil zástavním právem pan Štádler, kterého k ničemu nenutil ani mu nic nesliboval. Pokud společnost Utua, s. r. o., koupila 100% obchodní podíl společnosti A., s. r. o., pak nabyla majetek. Tvrzení odvolacího soudu, že tato společnost neměla žádný majetek, tak považuje za zjevně mylné a nepravdivé, neboť společnost Utua, s. r. o., mohla prodat obchodní podíl na A., s. r. o., a z tohoto prodeje dluh uhradit. 8. Dále se obviněný vyjadřuje k tomu, že je mu k jeho tíži přičítána skutečnost, že nedošlo k uzavření nájemní smlouvy se společností JAMALL-CZ, a. s