4 Tdo 414/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 414/2025-362 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 6. 2025 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného P. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 2024, sp. zn. 6 To 129/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 5 T 10/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 3. 2024, sp. zn. 5 T 10/2024, byl obviněný P. H. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „dne 1. 6. 2023 v 10:25 hodin v Ústí nad Labem, na světelné křižovatce pozemních komunikací ulic XY, XY, XY a XY, řídil motorové vozidlo tovární značky a typu Hyundai i30, registrační značky XY, ve vlastnictví poškozené K. C., IČO XY, přičemž při jízdě po pozemní komunikaci ulicí XY směrem do ulice XY při projíždění uvedené křižovatky, která je řízena světelnými signály, v rozporu s ustanovením § 70 odst. 2 písm. a) zákona číslo 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), nezastavil na křižovatce na signál s červeným světlem „Stůj!“, pročež bez zastavení pokračoval v jízdě křižovatkou, ve které došlo ke střetu levé boční části jím řízeného vozidla s přední částí motorového vozidla tovární značky a typu Škoda Octavia, registrační značky XY, řízeného a vlastněného poškozeným K. T., se spolucestující na předním sedadle spolujezdce poškozenou A. T., jedoucího ve směru od ulice XY do ulice XY na zelený světelný signál „Volno“, kdy vozidlo Hyundai i30 po střetu následně narazilo do sloupu se světelným signalizačním zařízením, ve vlastnictví poškozeného Statutárního města Ústí nad Labem, IČO 00 08 15 31, v důsledku čehož poškozený K. T. utrpěl podvrtnutí krční páteře a zhmoždění levé ruky, pročež byl omezen bolestmi postižených míst a ztíženou pohyblivostí po dobu převyšující jeden týden, avšak nepřevyšující dobu šesti týdnů, a poškozená A. T. utrpěla vykloubení čtvrtého a pátého prstu levé ruky, pročež byla omezena nutností užívat sádrovou dlahu a ztíženou pohyblivostí po dobu převyšující jeden týden, avšak nepřevyšující dobu šesti týdnů“. 2. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě majetkové škody poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky, IČO 47 11 43 04, částku ve výši 9 818 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě majetkové škody poškozenému Statutárnímu městu Ústí nad Labem, IČO 00 08 15 31, částku ve výši 99 839,52 Kč. 4. Proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 3. 2024, sp. zn. 5 T 10/2024, podal obviněný P. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 13. 11. 2024, sp. zn. 6 To 129/2024, tak, že podle § 257 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 307 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř. trestní stíhání obviněného P. H. pro skutek, v němž byl spatřován přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, podmíněně zastavil s tím, že obviněný složil na účet soudu peněžitou částku ve výši 30 000 Kč určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu. Podle § 307 odst. 4 tr. ř. byla obviněnému stanovena zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání v trvání 3 let. 5. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 2024, sp. zn. 6 To 129/2024, podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného dovolání, které opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. 6. Podstatou dovolací argumentace nejvyšší státní zástupkyně je její názor, že se závěrem Krajského soudu v Ústí nad Labem ohledně splnění podmínky uvedené v § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř. pro podmíněné zastavení trestního stíhání se nelze ztotožnit s ohledem na to, že odvolací krajský soud nesprávně posoudil splnění podmínky náhrady škody. Nijak nezohlednil, že obviněný neuhradil způsobenou škodu všem poškozeným a zároveň reálně neučinil jiná potřebná opatření k její náhradě, spočívající například v uzavření dohody o náhradě škody či kromě samotného oznámení dopravní nehody jako pojistné události příslušné pojišťovně též v poskytnutí další potřebné součinnosti; žádným způsobem se ani morálně s poškozenými nevypořádal. Zároveň odvolací krajský soud dostatečně nevyhodnotil ani osobu obviněného, ať už jde o jeho předchozí postih pro přestupky v dopravě, nebo i základní předpoklady pro řízení motorového vozidla. Obviněný se žádným způsobem nezajímal o poškozené K. T. a A. T., kterým porušením svých řidičských povinností ublížil na zdraví. Škodu neuhradil ani dalším subjektům, konkrétně Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky (ve výši 9.818 Kč) a Statutárnímu městu Ústí nad Labem (ve výši 99.839,52 Kč). Tato způsobená škoda doposud nebyla uhrazena, třebaže k předmětné dopravní nehodě došlo již před téměř dvěma roky. Za uvedeného stavu nelze hovořit o narovnání porušených vztahů s poškozenými, které je třeba považovat za základní podmínku pro užití institutu podmíněného zastavení trestního stíhání podle § 307 tr. ř. 7. Při posouzení osoby obviněného odvolací krajský soud v napadeném usnesení nepřípadně bagatelizoval předchozí řidičskou nekázeň obviněného, jak vyplývá z evidenční karty řidiče. Zároveň odvolací krajský soud adekvátně nezareagoval ani na objektivně zjištěné závažné fyzické a duševní zdravotní problémy obviněného prezentované až v odvolacím řízení. Nezkoumal tedy, zda je obviněný vůbec zdravotně způsobilý k řízení motorových vozidel. I z tohoto hlediska nelze rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, aniž bylo zároveň doplněno závazkem obviněného zdržet se řízení motorových vozidel, považovat za dostačující. 8. Vzhledem k výše uvedeném uzavřela, že odvolací krajský soud rozhodl o podmíněném zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř. přesto, že pro to v případě obviněného P. H. absentovaly zákonné podmínky. Tím odvolací krajský soud své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. 9. Proto nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 2024, sp. zn. 6 To 129/2024, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 10. K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se prostřednictvím svého obhájce vyjádřil obviněný P. H., který je toho názoru, že dovolání postrádá opodstatněnost a odvolací soud svým rozhodnutím nepochybil. Pokud jde o náhradu škody poškozeným manželům T., je z dokazování zjevné, že za újmu na zdraví, kterou utrpěli při dopravní nehodě, byli odškodněni v jimi plně nárokované výši z titulu povinného pojištění pro případ vzniku škody při provozu motorového vozidla. Aniž by měl obviněný v úmyslu jakkoli bagatelizovat své zavinění dopravní nehody, je z podnětu podaného dovolání nucen připomenout, že koneckonců z částky, která byla těmto poškozeným vyplacena, vyplývá jak rozsah, tak i povaha zranění, které poškození utrpěli. Stejné pak platí o částkách, vynaložených Zdravotní pojišťovnou ministerstva vnitra za léčení zranění, která utrpěli manželé T. 11. Obviněný předložil v příloze svého vyjádření listiny o realizaci výplat pojistného plnění poškozeným a sdělení Magistrátu města Ústí nad Labem. Z přiložených listin vyplývá, že Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra obdržela regresní náhradu za léčení poškozené A. T. ve výši 5 104 Kč, za léčení K. T. ve výši 4 714 Kč, přičemž statutární město Ústí nad Labem doposud svůj nárok na náhradu škody „z kapacitních důvodů” vůbec neuplatnilo. 12. K dovolací argumentaci v bodech 17, 18 a 19 dovolání, která je namířena vůči usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem na platformě kritiky, že se krajský soud nevypořádal v rámci svého rozhodnutí s fyzickými a duševními zdravotními problémy obviněného, pak obviněný uvedl, ž