4 Tdo 48/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 48/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 3. 2025 Spisová značka:4 Tdo 48/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.48.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Znásilnění Zneužití bezbrannosti Soulož Dítě mladší patnácti let Těžká újma na zdraví Důkaz Odposlech a záznam telekomunikačního provozu Domovní prohlídka Zajištění věcí důležitých pro trestní řízení Dotčené předpisy:§ 185 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku § 185 odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku § 89 odst. 2 tr. ř. § 82 tr. ř. § 78 tr. ř. § 88 tr. ř. § 88a tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:27. 5. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 01.08.2025IV.ÚS 2242/25 Josef Fiala odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost22. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 48/2025-2113 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2025 o dovolání obviněného P. M., t. č. ve Věznici Jiřice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 5. 2024, č. j. 10 To 32/2024-1980, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 5/2022, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2024, sp. zn. 40 T 5/2022 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný P. M. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku a přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku (účinného do 31. 12. 2024). Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „v přesně nezjištěné době minimálně v období od prosince 2019 do září 2021, nejprve v bytě na adrese Praha XY - XY, XY, a poté po přestěhování v domě na adrese Praha XY - XY, ulice XY, v místech jejich společného bydliště, opakovaně v nezjištěném počtu případů v úmyslu dosáhnout svého sexuálního uspokojení vykonal pohlavní styk s nezletilou AAAAAA (pseudonym) dcerou své družky I. Ř., kdy přišel za poškozenou do dětského pokoje, přilehl si k ní do postele a za situace, kdy poškozená spala, využívaje bezbrannosti nezletilé způsobené spánkem, tuto osahával na těle, v nezjištěném počtu případů jí zasouval prsty do přirození, dále pak nezletilou orálně uspokojoval na jejím přirození anebo částečně zasunul svůj penis do jejího přirození, kdy poškozená se v důsledku jednání obžalovaného ze spánku probudila, avšak i nadále předstírala spánek a jednání obžalovaného strpěla, neboť se obávala konfrontace s obžalovaným a případných následků v podobě rozpadu společného soužití pokud by došlo k vyzrazení jeho jednání, přičemž při tomto svém úmyslném jednání využil bezbrannosti nezletilé vyplývající z jeho převahy jak fyzické, tak i psychické, a také převahy dospělé autority, a to nevlastního otce, kdy s nezletilou sdílel společnou domácnost, podílel se na její výchově, kdy byl hlavním nositelem příjmů a poškozená si byla vědoma existenční závislosti rodiny na jeho výdělku a citové vazby její matky k obžalovanému, a dále využil spánku poškozené, kdy poškozená s ohledem na svůj věk, sexuální nevyzrálost a neznalost a podřízenou pozici dítěte v rodině nebyla schopna se jednání obžalovaného účinně bránit, a tohoto jednání se dopustil přesto, že mu byl znám věk poškozené a věděl, že se jedná o osobu mladší 15 let, přičemž ve stejném období, tedy minimálně v období od prosince 2019 do září 2021 v dosud přesně nezjištěném počtu případů, ve společném bydlišti pořídil fotografie detailu zevního genitálu nezletilé AAAAA, kterou tak zneužil k výrobě pornografického díla, kdy tímto svým jednáním způsobil nezletilé těžkou újmu na zdraví ve formě komplexní posttraumatické stresové poruchy, která se u ní projevuje v oblasti emocí kolísáním nálady, smutkem, narušením soustředění, sebepoškozováním včetně experimentu s alkoholem, sebevražednými myšlenkami, v sociální a osobnostní oblasti ztrátou zájmů, nejistým sebepojetím s rizikem negativního dopadu na sexuální vývoj, poškozená má obavu z mužů a vadí jí fyzický kontakt, což je forma posttraumatické stresové poruchy, která je typická pro opakované sexuální zneužívání dětí emočně blízkou osobou, kdy u nezletilé došlo k celkovému narušení emočního, sociálního a osobnostního vývoje, který může být trvalý a může vést k vážným duševním poruchám“. 2. Za uvedené trestné činy soud prvního stupně uložil obviněnému podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 7,5 (sedm a půl) roků. Pro výkon uloženého trestu obviněného podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil dále obviněnému povinnost nahradit poškozené AAAAA jinou nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný a státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze odvolání. Obviněný podané odvolání směřoval do všech výroků napadeného rozsudku. Státní zástupkyně podané odvolání směřovala v neprospěch obviněného do výroku o uloženém trestu. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) tak, že usnesením ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. 10 To 32/2024, obě podaná odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. 5. Nejvyšší soud považuje za vhodné v předmětné věci ještě poukázat na to, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 20. 2. 2024, sp. zn. 40 T 5/2022, představuje druhé rozhodnutí ve věci, když první odsuzující rozsudek ze dne 7. 10. 2022, sp. zn. 40 T 5/2022 byl z podnětu podaných odvolání obviněného a státní zástupkyně zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 10 To 106/2022 podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. a věc byla podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrácena soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V předmětném rozhodnutí bylo soudu prvního stupně uloženo, v jakém směru je potřeba dokazování doplnit a které skutečnosti je nutné objasnit. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. 10 To 32/2024, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Podle obviněného jsou rozhodná skutková zjištění soudů nižších stupňů určující pro naplnění znaků trestného činů ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založená na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] a na nesprávném hmotněprávním posouzení nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. 7. Dovolatel předně uvádí, že s rozhodnutími soudů nižších stupňů nesouhlasí, jakož i s jejich právními závěry. Ve vztahu k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nejprve obviněný velmi podrobně vyjadřuje k výpovědi poškozené. Obecně vyjadřuje souhlas se závěry soudů nižších stupňů, že jedinou procesně použitelnou výpověď poškozené představuje její výpověď ze dne 1. 10. 2021. Nesouhlasí ovšem se závěrem odvolacího soudu, že věrohodnost její výpovědi podporují další provedené důkazy. Následně poukazuje na to, jakým jednáním se měl trestné činnosti vůči poškozené dopustit. Podle obviněného soudy nižších stupňů rezignovaly na to, jak měla trestná činnost probíhat. Podle dovolatele totiž ve skutkové větě absentuje, jaké prsty, kolik prstů a jak hluboko je měl do přirození poškozené zasouvat, jak mělo konkrétně být prováděno orální uspokojování a jak probíhalo částečně zasouvání penisu. K závěrům znaleckého zkoumání z oboru zdravotnictví, odvětví gynekologie, uvádí, že znalkyně sice připustila, jak mohlo dojít ke kontaktu mezi částmi jeho těla a těla poškozené, ovšem toto uvedla jako možnost, nikoliv jako fakt. Zdůrazňuje i skutečnost, že znalkyně MUDr. Hana Kosová, Ph.D., nezjistila žádné poranění panenské blány poškozené, přičemž podle znalkyně se případné poranění nikdy nezhojí tak, aby to nezanechalo stopy. Proto považuje skutkový závěr soudu prvního stupně, že zasouval prsty do přirození poškozené a že se pokoušel dát penis do její vagíny v hrubém rozporu se závěry znalkyně. Ohledně orálního uspokojování poškozené zdůrazňuje, že toto je založeno jen na výpovědi poškozené a je tedy zcela osamoceno. 8. Ohledně posttraum