4 Tdo 572/2022 – Nejvyšší soud

4 Tdo 572/2022-770 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 11. 2022 o dovoláních obviněných 1.  D. H., nar. XY v XY, a 2.  F. H., nar. XY v XY, oba trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 11. 2021 č. j. 6 To 46/2021-729, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 4 T 84/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných D. H. a  F. H. odmítají. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 10. 11. 2020 č. j. 4 T 84/2016-676 byli obvinění D. H. a F. H. uznáni vinnými jednak přečinem podvodu podle §  209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a dále obviněná H. přečinem padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 1, odst. 2 alinea první tr. zákoníku a obviněný H. přečinem padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 1, odst. 2 alinea druhá tr. zákoníku, za jednání spočívající v tom, že „D. H. jako lékařka posudkové služby OSSZ XY dne 27. 1. 2010 a 2. 11. 2010 svým podpisem stvrdila a tak vědomě aprobovala nadhodnocené výsledky posouzení stupně závislosti svého manžela F. H., zpracované ve Výsledek posouzení stupně závislosti osoby pro účely příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006Sb., o sociálních službách, ze dne 27. 1. 2010 a 2. 11. 2010, ačkoli si byla vědoma, že skutečný zdravotní stav jejího manžela F. H. neodpovídá hodnocení v jí aprobovaném posudku a že tyto posudky budou použity před orgánem sociálního zabezpečení Magistrátu města XY při rozhodování o příspěvku na péči, o přiznání mimořádných výhod při rozhodování o čerpání dalších příspěvků, čímž byla způsobena České republice, Úřadu práce v XY, celkové škoda ve výši 516.000 Kč na neoprávněně vyplacených dávkách, poté, když 1) nejprve F. H. v rámci sociálního šetření konaného poté, kdy dne 6. 11. 2010 podal na Magistrátu města XY žádost o příspěvek na péči, před sociální pracovnicí dne 12. 1. 2010 vědomě předstíral a zamlčel rozhodné skutečnosti, zastíral skutečný stav závislosti na pomoci jiné osoby pro hodnocení schopnosti zvládat některé základní potřeby a hodnocení míry soběstačnosti, takže byl hodnocen jako osoba splňující podmínky pro první stupeň závislosti, a Posouzení zdravotního stavu ve smyslu ust. § 8 zákona č. 582/91 Sb., v platném znění, ze dne 24. 1. 2010 svým podpisem dne 27. 1. 2010 stvrdila a tak vědomě aprobovala D. H. jako lékařka posudkové služby OSSZ XY, ačkoli si byla vědoma, že skutečný zdravotní stav jejího manžela F. H. neodpovídá hodnocení v jí aprobovaném posudku a že tyto posudky budou použity před orgánem sociálního zabezpečení Magistrátu města XY při rozhodování o příspěvku na péči, o přiznání mimořádných výhod při rozhodování o čerpání dalších příspěvků, a tento posudek byl předložen Magistrátu města XY, odboru sociálních věcí, v rámci řízení o přiznání stupně závislosti a získání příspěvku na péči, přičemž rozhodnutím ze dne 8. 2. 2010 č. j. 10137/2010/MOS, s účinností od ledna 2010 mu byl přiznán příspěvek ve výši 2.000 Kč měsíčně, který pobíral od ledna 2010 do listopadu 2010, tedy v celkové výši 22.000 Kč, a současně dne 4. 1. 2010 podal žádost o přiznání II. stupně mimořádných výhod pro těžce zdravotně postižené občany (ZTP), přičemž na základě nadhodnoceného posudku tyto mimořádné výhody II. stupně, přiznané rozhodnutím ze dne 3. 2. 2010, č. j. MmM/00232/2010, s účinností od 4. 1. 2010, vylákal, 2) následně dne 8. 9. 2010 obžalovaný H., vědom si skutečnosti, že nesplňuje podmínky pro přiznání příspěvku, podal návrh na změnu výše příspěvku na péči, přičemž shodným způsobem při následném sociálním šetření dne 29. 9. 2010 zastíral svůj skutečný zdravotní stav a Výsledek posouzení stupně závislosti osoby pro účely příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ze dne 2. 11. 2010, svým podpisem téhož dne stvrdila a tak vědomě aprobovala D. H. jako lékařka posudkové služby OSSZ XY, ačkoli si byla vědoma, že skutečný zdravotní stav jejího manžela F. H. neodpovídá hodnocení v jí aprobovaném posudku a že tyto posudky budou použity před orgánem sociálního zabezpečení Magistrátu města XY při rozhodování o příspěvku na péči, o přiznání mimořádných výhod při rozhodování o čerpání dalších příspěvků, přičemž rozhodnutím ze dne 9. 11. 2010 č. j. 8992/2010/MOS mu byl s účinností od 1. 9. 2010 zvýšen příspěvek na péči na částku 8.000 Kč měsíčně, který pobíral od 9/2010 do 7/2015, tedy v celkové výši 488.000 Kč, 3) dne 2. 1. 2012 obžalovaný H. podal žádost o příspěvek na mobilitu, který mu byl přiznán dne 9. 2. 2012 rozhodnutím ÚP ČR XY č. j. MPSV-UP/224157/12/AIS-ZDP s platností od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2015 ve výši 400 Kč měsíčně, který pobíral od 1/2010 do 10/2015, v celkové výši 23.200 Kč, aniž oba obžalovaní v průběhu řízení či průběhu čerpání dávek a výhod oznámili skutečnosti rozhodné pro trvání nároku, jeho výši nebo výplatu, a to do 8 dnů od vzniku skutečností, ačkoli se jednalo o jejich povinnost, o které byli poučeni“. Za to byli oba obvinění shodně odsouzeni podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnným trestům odnětí svobody ve výměře dvou roků, jejichž výkon jim byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla oběma obviněným současně uložena přiměřená povinnost nahradit podle svých sil škodu, kterou způsobili trestným činem. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. jim soud zároveň uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené České republice, zastoupené úřadem práce ČR, IČ XY, krajská pobočka v XY, kontaktní pracoviště XY, XY, na náhradě škody částku 501.200 Kč. Na podkladě následných odvoláních obou obviněných Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 1. 11. 2021 č. j. 6 To 46/2021-729 podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. pak ve věci nově rozhodl tak, že na nezměněném skutkovém základě (viz shora) zopakovaném ve výroku jeho rozsudku uznal oba obviněné vinnými přečinem podvodu podle §  209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a dále D. H. přečinem padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 2 alinea první tr. zákoníku a F. H. přečinem padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle § 350 odst. 2 alinea druhá tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byli oba obvinění podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzeni k úhrnným trestům odnětí svobody v trvání dvou roků, s podmíněným odkladem jejich výkonu podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku věty za středníkem jim byla též uložena přiměřená povinnost nahradit podle svých sil škodu způsobenou trestným činem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jim odvolací soud uložil také povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené České republice, zastoupené úřadem práce ČR, IČ XY, krajská pobočka v XY, kontaktní pracoviště XY, XY, částku 501.200 Kč. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali obvinění H. a  H. dovolání, vypracovaná formou společného podání jejich obhájcem. Oba dovolatelé v něm výslovně odkázali na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Obviněná D. H. ve vztahu k vlastnímu jednání konkrétně namítla, že toliko aprobovala lékařský posudek jiné lékařky, a sice Š., která zároveň nebyla kmenovou lékařkou OSSZ XY. Takový postup podle jejího mínění nemůže být stavěn na roveň samotnému vystavení posudku, jak v podstatě dovodily obecné soudy, aniž by našly relevantní právní normu, z níž by vyplývalo, co pouhá aprobace posudku vystaveného jiným lékařem vlastně po právní stránce znamená. Okresní soud si namísto toho vypomohl nepřiléhavými analogiemi, kdy postavení posudkové lékařky Š. přirovnal například k postavení asistenta soudce a postavení soudce zde přisoudil právě dovolatelce. Asistent soudce však nemá žádnou pravomoc a soudci skutečně pouze asistuje, zatímco úkolem posudkové lékařky Š. bylo odpovědné posuzování stavu šetřených osob. Dovolatelka v uvedené souvislosti rovněž podotkla, že právní význam aprobace nebyl vyjasněn minimálně do 9. 9. 2013 ani uvnitř soustavy ČSSZ, jak plyne ze zápisu z porady vedení úseku lékařské posudkové služby č. 8/2013 ze dne 4. 9. a 5. 9. 2013. Sama trvá na tom, že podle tehdy zavedené praxe měla aprobace posudku kmenovým lékařem OSSZ pouze formální roli („…aby na OSSZ odcházel posudek s podpisem kmenového lékaře…“) a rozhodně neznamenala, že aprobující lékař před podpisem znovu provedl samotné posouzení zdravotního stavu žadatele o příslušné dávky či příspěvky, nebo kontroloval správnost posudku vystaveného jiným lékařem. Tím zároveň zdůvodnila, proč se sama z předmětné věci nevyloučila. To by podle svých slov učinila t