4 Tdo 622/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 622/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 10. 2025 Spisová značka:4 Tdo 622/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.622.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Znásilnění Mimořádné snížení trestu odnětí svobody Řádný život Nemoc Dotčené předpisy:§ 185 odst. 1, alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku § 58 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:30. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 622/2025-1605 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 10. 2025 o dovoláních, která podali 1. nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného a obviněný 2. M. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 2025, sp. zn. 7 To 109/2023, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 10/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítá. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. 45 T 10/2022, byl obviněný uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na pět let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo nahradit poškozené N. Š., nemajetkovou újmu 200 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená N. Š. se zbytkem svého nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Skutková zjištění soudu prvního stupně lze shrnul takto: Dne 6. 2. 2020, v době okolo 19.00 hodin, v Praze XY, v XY, v bytě č. 3, kam obžalovaný přišel na návštěvu za poškozenou N. Š., partnerkou jeho syna, ke které měl silný citový milostný vztah, který ona neopětovala, čehož si byl vědom, s cílem se sexuálně vzrušit a uspokojit, využil toho, že poškozená, která byla v tu dobu zdravotně indisponována, usnula po požití léků v posteli, a to v poloze na břiše, přistoupil k ní, vysvlékl ji spodní díl pyžama, vnikl penisem do pochvy poškozené a na poškozené začal vykonávat soulož. Svého jednání zanechal v okamžiku, kdy se poškozená probudila a ohradila se vůči tomu, že s ní souloží. Poškozená se pak zvedla z postele a odešla se schovat do koupelny, kde setrvala několik minut. Po návratu z koupelny se křikem dožadovala, aby obžalovaný ihned její byt opustil, což on po nějaké době učinil. V důsledku útoku obžalovaného se u poškozené rozvinula posttraumatická stresová porucha, s níž byla poškozená hospitalizována nejprve ve dnech 25. 2.–29. 2. 2020 v Krizovém centru RIAPS, posléze v Psychiatrické nemocnici Bohnice po dobu od 11. 7.–18. 9. 2020. Od dubna 2020 nejméně do počátku září 2023 se poškozená podrobovala intenzivní psychoterapii s nutností dlouhodobého masivního užívání psychofarmak. trpěla traumatickými vzpomínkami, obavami z lidí, obavou vycházet z domu, nespavostí a nechutenstvím. 3. Rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu napadl obviněný odvoláním, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 3. 2025, sp. zn. 7 To 109/2023, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného znovu odsoudil. Podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2024 za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku mu vyměřil trest odnětí svobody na tři roky, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku obviněnému uložil přiměřené omezení zdržet se jakéhokoli kontaktu s poškozenou N. Š. a přiměřenou povinnost nahradit jí nemajetkovou újmu, kterou jí trestným činem způsobil. II. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně a vyjádření obviněného k němu Dovolání nejvyšší státní zástupkyně 4. Nejvyšší státní zástupkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu v neprospěch obviněného dovolání, které směřovala výlučně proti výroku o trestu a formálně ho opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. s tím, že obviněnému byl nezákonně uložen trest odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby stanovené za zločin znásilnění podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku, jelikož odvolací soud přistoupil k mimořádnému snížení tohoto druhu trestu, přestože nebyly splněny kumulativní podmínky uvedené v § 58 odst. 1 tr. zákoníku. 5. Nejvyšší státní zástupkyně úvodem své argumentace shrnula dosavadní průběh řízení a konstatovala, že odvolací soud znovu upravil výši trestu aplikací § 58 odst. 1 tr. zákoníku, aniž by odstranil nedostatky, které mu v souvislosti s mimořádným sníženým trestem odnětí svobody vytkl Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 4 Tdo 1038/2024. Zároveň připomněla teoretická východiska pojmů „okolnosti případu“ a „poměry pachatele“, na nichž je aplikace § 58 odst. 1 trestního zákoníku založena. 6. Odvolacímu soudu nejvyšší státní zástupkyně konkrétně vytkla, že k použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku přistoupil pro jeho plnou invaliditu v důsledku trvalého neurologického onemocnění, ovšem tento fyzický stav obviněného se od doby spáchání skutku nijak zásadně nezměnil. K aktuální dekompenzaci psychického stavu obviněného, která vyplynula ze zprávy Psychiatrické nemocnice Bohnice ze dne 27. 2. 2025, kterou odvolací soud k důkazu provedl a ze které mimo jiné vyplynulo, že obviněný trpí megalomanickou bludnou produkcí a kognitivně-amnestickým deficitem, což je spojeno s omezenou soběstačností, nejvyšší státní zástupkyně namítla, že aktuální dekompenzace je jen výkyvem z již diagnostikovaného stavu. Znalci z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a sexuologie už ve svém posudku ze dne 5. 1. 2023 popsali u obviněného depresivní poruchu, posttraumatickou stresovou poruchu, poruchu osobnosti a škodlivé užívání psychostimulantů, avšak bez zeslabení rozpoznávacích a ovládacích schopností v době činu. Dlouhodobé dopady aktuální dekompenzace na zdravotní stav obviněného nebyly v odvolacím řízení zjištěny. V intencích dřívějšího kasačního usnesení tedy nedošlo k identifikaci nové, kvalifikovaně výjimečné zdravotní okolnosti, která by sama o sobě či v souhrnu s dalšími faktory činila trest odnětí svobody uložený v rámci trestní sazby § 185 odst. 3 tr. zákoníku nepřiměřeně přísným. 7. Ve vztahu k povaze činu nejvyšší státní zástupkyně zdůraznila, že k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle § 185 odst. 1, alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku nedošlo „neobvykle nízkou intenzitou“. Obviněný zneužil stavu bezbrannosti poškozené vyvolaného užitím analgetik a antibiotik, a to v bytě, který vnímala jako svůj bezpečný prostor, v důsledku čehož poškozená utrpěla těžkou duševní újmu, což odpovídá typové škodlivosti uvedeného trestného činu. Argument odvolacího soudu, který srovnává daný případ s „brutálnějšími“ formami znásilnění, nepřípustně relativizuje zákonné alternativy § 185 odst. 1 tr. zákoníku. Každá z alternativ je postižena stejnou sazbou a porovnávání s jinými případy bez konkrétních východisek nemůže sloužit jako důvod moderace. Závažný následek v podobě posttraumatického stresového syndromu, který se u poškozené rozvinul, odůvodňující kvalifikaci skutku podle § 185 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku nelze bagatelizovat poukazem na osobnost poškozené. Podle nejvyšší státní zástupkyně osobnostní nastavení oběti nemůže snižovat odpovědnost obviněného ani závažnost následku, neboť obviněný věděl o složité životní situaci poškozené a o tom, že jeho city nehodlá opětovat a nechce s ním navázat milostný poměr. Přesto zneužil jejího stavu bezbrannosti a vykonal na ní soulož. 8. Dále nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že na straně obviněného nelze i přes nedostatek okolností přitěžujících shledat souhrn významných polehčujících okolností uvedených v § 41 tr. zákoníku v takové kvalitě a kvantitě, které by aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku unesly. Za relevantní obecně polehčující okolnost lze podle ní považovat jen vedení řádného života před činem podle § 41 písm. p) tr. zákoníku, které však samo o sobě postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku neodůvodňuje (srov. usnesení NS ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1772/2016). 9. Odvolací soud podpůrně vyzdvihl, že obviněný od okamžiku právní moci prvního odsuzujícího rozsudku dodržuje uložené povinnosti a pravidelně zasílá poškozené 500 Kč měsíč