4 Tdo 708/2021 — Nejvyšší soud

4 Tdo 708/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 7. 2021 Spisová značka:4 Tdo 708/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.708.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Hlavní líčení Narovnání Nepřítomnost u hlavního líčení Průtahy v řízení Skutek Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku § 202 odst. 2, 4, 5, 6 tr. ř. čl. 38 odst. 2 předpisu č. 2/1993Sb. § 219 odst. 3 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 10. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 708/2021-662 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2021 o dovolání obviněného M. P., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 13 To 49/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 26 T 115/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 12. 2020, sp. zn. 26 T 115/2015, byl obviněný M. P. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že: 1/ v přesněji nezjištěné době od prosince 2009 do 6. 1. 2011 v XY v rozporu s ústní dohodou uzavřenou s pošk. M. T., nar. XY, užil blíže nezjištěným způsobem pro svou osobní potřebu finanční prostředky poškozeného ve výši 1.969.110 Kč, které byly na základě svěřenecké smlouvy ze dne 20. 8. 2009, uzavřené mezi poškozeným, spol. P. C., jejíž byl obžalovaným jediným jednatelem, a K. H., nar. XY, uloženy na účtu č. XY, vedeném u Komerční banky, a. s., ve prospěch spol. P. C., přičemž obžalovaný byl jediným disponentem uvedeného účtu, ačkoliv na základě dohody s poškozeným nebyl obžalovaný uvedenou částku užít jinak než za účelem nákupu stavební parcely ve prospěch poškozeného, kterou obžalovaný současně poškozenému přislíbil zajistit, koupě stavební parcely však realizována nebyla, přesto obžalovaný částku ve výši 1.969.110 Kč ke škodě pošk. M. T. svévolně z účtu vyvedl, 2/ v době od 17. 2. 2011 do 28. 2. 2011 v XY, jednající jménem společnosti P. G., IČ XY, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch vědomě užil na úhradu jiných závazků společnosti P. G., účelově vázané finanční prostředky ve výši 1.061.500 Kč, představující část kupní ceny, která byla složena ve výši 2.850.000 Kč podle smlouvy o úschově uzavřené dne 3. 2. 2011 na účet XY schovatele M. R., advokáta, na základě které se M. R. zavázal vyplatit část složených prostředků ve výši 2.761.500 Kč M. T. na jeho účet číslo XY nejpozději do jednoho týdne ode dne, kdy mu některý z účastníků této smlouvy předloží výpis z katastru nemovitostí, přičemž zbývající část složených prostředků ve výši 88.500 Kč poukázal finančnímu úřadu na úhradu daně z převodu nemovitostí, obžalovaný poté dne 17. 2. 2011 záměrně předložil M. T. dodatek smlouvy o úschově k podpisu, kterým se smluvní strany dohodly, že číslo účtu uvedené ve smlouvě o úschově se nahrazuje číslem účtu XY, kterým disponovala společnost P. G., přičemž obžalovaný M. T. ujišťoval, že dochází pouze ke změně čísla účtu schovatele M. R., který na základě dodatku převedl složenou částku (dne 22. 2. 2011 částku 2.000.000 Kč a dne 28. 2. 2011 částku 761.500 Kč) na účet společnosti P. G., obžalovaný jednající jménem společnosti P. G., z částky 2.761.500 Kč v souladu s dohodou s M. T. poukázal částku 1.280.000 Kč na úhradu kupní ceny bytu, který M. T. kupoval, částku 50.000 Kč společnosti Falco Reality, s. r. o., jako provizi za zprostředkování prodeje bytu, částku 149.000 Kč na úhradu dluhu M. T. u Komerční banky, a. s., a částku 221.000 Kč M. T., zbývající částku 1.061.500 Kč společnost P. G., v rozporu s účelem, pro který jí byly finanční prostředky svěřeny, použila na úhradu jiných závazků společnosti, čímž poškozenému M. T., nar. XY, způsobil škodu ve výši 1.061.500 Kč, jednáním v bodech 1/ až 2/ tak obžalovaný způsobil celkovou škodu ve výši 3.030.610 Kč. 2. Za uvedený zločin zpronevěry a zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jímž byl shledán vinným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 9 To 319/2020, uložil soud obviněnému podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, § 45 odst. 1 tr. zákoníku, společný a souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu obviněnému podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2020 sp. zn. 9 To 319/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně byl tímto rozsudkem zrušen podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku výrok o vině, trestu, a i další výroky, které mají ve zrušeném výroku o vině svůj podklad, z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. 5 T 255/2013, který nabyl právní moci dne 17. 9. 2015, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2015. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému M. T., nar. XY, bytem v XY, částku ve výši 1.061.500 Kč. 4. Na tomto místě se sluší uvést, že Okresní soud v Kladně v dané věci rozhodoval podruhé, neboť jeho původní rozsudek ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. 26 T 115/2015, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2016, sp. zn. 13 To 95/2016, a věc byla podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. vrácena soudu prvního stupně. 5. Proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 12. 2020, sp. zn. 26 T 115/2015, podali odvolání obviněný i státní zástupce. Obviněný směřoval odvolání do výroku o vině i o trestu a státní zástupce pouze do výroku o trestu v neprospěch obviněného. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 13 To 49/2021 tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 13 To 49/2021, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a d) tr. ř., neboť došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení, a současně byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení. 7. Naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že soudy porušily zásady spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 Úmluvy (být seznámen s povahou a důvody obvinění po celou dobu trestního řízení; aby byla věc projednána v přiměřené lhůtě a právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky), a současně v extrémních rozporech mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním. 8. Dovolatel upozorňuje na zásadní změny v časovém vymezení v popisu skutku, od něhož se odvíjí okamžik, kdy bylo jeho jednání vnímáno v rozporu s trestními předpisy, čímž bylo podle jeho názoru porušeno jeho právo být podrobně seznámen s povahou a důvody obvinění. Následně poukazuje na usnesení o sdělení obvinění, podanou obžalobu a rozsudek soudu prvního stupně z toho pohledu, kdy se měl dopustit trestné činnosti. Zdůrazňuje, že podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) musí být obviněný upozorněn na změnu popisu skutku, pakliže má vliv na okamžik, kdy jeho jednání je posuzováno jako trestné, aby mohl včas změnit způsob své obhajoby. Je toho názoru, že vůči jeho osobě nebylo zahájeno trestní stíhání za jednání, jehož se měl dopustit v soudem určené době, a tudíž se nemohl adekvátně bránit. Odsuzující výrok rozsudku tak není kompatibilní z hlediska jednoty totožnosti a skutku s podanou obžalobou, resp. usnesení o zahájení trestního stíhání. 9. Následně namítá porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, když trestní stíhání bylo zahájeno dne 5. 3. 2015, obžaloba byla podána dne 9. 9. 2015, Okresní soud v Kladně poprvé rozhodl rozsudkem dne 9. 2. 2016, který byl na podkladě podaného odvolání zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2016 a věc byla vrácena soudu prvního stupně, který nařídil hlavní líčení na 23. 6. 2016, avšak následně bylo hlavní líčení odročeno na neurčito z důvodu vyčkávání na rozhodnutí v jiné jeho trestní věci bez dalšího přes čtyři a půl roku, neboť hlavní líčení bylo nařízeno na 29. 12. 2020. Vyslovuje názor, podle kterého se soud nemůže zbavit