4 Tdo 842/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 842/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 10. 2025 Spisová značka:4 Tdo 842/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.842.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Souběh (konkurence) trestných činů Platební prostředky Podvod Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku § 211 odst. 1 tr. zákoníku § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 842/2025-430 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný A. N., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 4. 2025, sp. zn. 3 To 147/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 4 T 64/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 24. 2. 2025, sp. zn. 4 T 64/2024, byl obviněný A. N. uznán vinným pod bodem I přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku, pod bodem II pokračujícím přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byl podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku, § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby podle svých sil během zkušební doby nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k náhradě škody ve výši 209 921 Kč poškozené R. N., a ve výši 12 730 Kč poškozené Československé obchodní bance, a. s. 2. Skutková zjištění, na jejichž základě dospěl soud prvního stupně k vině obviněného, lze shrnout následovně: I. Obviněný v místě svého bydliště na adrese XY, kde bydlel ve společné domácnosti se svou matkou, poškozenou R. N., využil situace, že jeho matka při založení svého bankovního účtu č. XY uvedla jako telefonický kontakt k tomuto účtu telefonní číslo XY, jehož byl výhradním uživatelem, a bez vědomí poškozené si opatřil heslo a přístupový kód do internetového bankovnictví, díky čemuž se mu podařilo do svého mobilního telefonu nainstalovat aplikaci SMART KLÍČ, čímž provázal bankovní účet poškozené se svým mobilním telefonem pro příjem ověřovacího hesla ke vstupu do internetového bankovnictví, a v období od 30. 1. 2023 do 29. 3. 2023 vstupoval do internetového bankovnictví k výše uvedenému bankovnímu účtu a zadával zde bez vědomí poškozené ve výroku rozsudku přesně specifikované příkazy k platbám na bankovní účty svých známých V. V. a K. M., kteří mu pak převedené finanční prostředky předali v hotovosti a on je užil pro svou potřebu, a na bankovní účet Electro World, s. r. o, k zaplacení zboží pro jeho sestru I. Š., čímž poškozené způsobil škodu v celkové výši 190 338 Kč. II. Vydávaje se za svou matku R. N. bez jejího vědomí distančním způsobem uzavřel s Československou obchodní bankou, a. s., dne 8. 3. 2023 smlouvu o kontokorentu č. 1005958357 a dne 29. 3. 2023 smlouvu o úvěru ke kreditní kartě č. 1006081775, přičemž do obou žádostí o úvěr uvedl nepravdivé údaje o výši čistého měsíčního příjmu žadatelky a o výši jejích výdajů, a obě smlouvy podepsal za použití SMS klíče. Načež v období od 8. 3. 2023 do 31. 3. 2023 vyčerpal celkem 17 163 Kč z kontokorentu a 15 150 Kč z kreditního úvěru, čímž způsobil poškozené R. N. škodu ve výši 19 583, protože z jejího účtu byly následně úvěrové splátky do této výše uhrazeny, a 12 730 Kč poškozené bance. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 23. 4. 2025, sp. zn. 3 To 147/2025, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Pavla Marťána dovolání, které směřoval i proti výrokům odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně a explicitně jej opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 5. V odůvodnění dovolání obviněný konkrétně napadl právní posouzení skutku v bodě I výroku o vině jako zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku. Argumentoval primárně tím, že soudy zaměnily pojmy „zneužití“ a „padělání“ platebního prostředku. Konstatoval, že nevytvořil žádný falešný platební prostředek, nezfalšoval aplikaci k bankovnímu účtu své matky ani nevytvořil falešné přihlašovací údaje do jejího internetového bankovnictví, pouze zneužil identitu své matky a bez jejího oprávnění použil autentický, existující a nezměněný platební prostředek, který byl bankou jeho matce vydán. Jeho jednání tak mělo být posouzeno jen jako přečiny neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1 tr. zákoníku a neoprávněného opaření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Soudy nepřípustně použily analogii v neprospěch obviněného, pokud postavily na roveň neoprávněné použití bezpečnostních prvků a fyzické padělání podpisu. Interpretace, že použití pravých údajů je paděláním, rozšiřuje význam tohoto pojmu za jeho jazykový a právní smysl. Obviněný brojil také proti právnímu závěru soudů nižších stupňů o jednočinném souběhu trestných činů neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 tr. zákoníku a podvodu podle § 209 tr. zákoníku v bodě I výroku o vině. Podle obviněného v pořadí druhý jmenovaný trestný čin je vůči prvnímu ve vztahu speciality, protože už samotným paděláním platebního prostředku je banka uvedena v omyl. Podvodné jednání je zde metodou spáchání trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku. Právní posouzení skutku podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku a § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku porušuje zásadu ne bis in idem. 6. Vyjma právních námitek obviněný uplatnil i výhrady vůči skutkovým zjištěním. Shledává extrémní rozpor mezi tím, že soudy uzavřely, že nepříznivý zdravotní stav jeho matky (demence a Alzheimerova nemoc) vylučuje, aby mu dala vážně míněný souhlas k předmětným platebním příkazům a smlouvám. Znalecký posudek a svědecké výpovědi sice prokázaly, že poškozená byla snadno ovlivnitelná a zranitelná, ale to automaticky neznamená, že postrádala schopnost projevit vůli, byť zmatenou a právně neplatnou. Uvedl, že od počátku tvrdil, že mu matka dala souhlas na základě dřívějšího slibu finanční pomoci a provedené dokazování tuto možnost zcela nevyloučilo. Soudy tak měly ctít zásadu in dubio pro reo. 7. Poslední řada námitek obviněného směřovala proti výroku o trestu, který mu byl nesprávně uložen podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku místo podle mírnějšího ustanovení § 230 odst. 1 tr. zákoníku. 8. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby z podnětu jeho dovolání zrušil usnesení odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství 9. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Stručně shrnul dosavadní průběh řízení před soudy a podstatu dovolání obviněného a následně se podrobně zabýval uplatněnými dovolacími námitkami. Podle jeho mínění námitky, kterými obviněný poukázal na existenci tzv. extrémního rozporu, neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože obviněný nekonkretizoval, v čem má tvrzený rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů nižších stupňů spočívat. Akceptovat podle státního zástupce nelze ani námitku porušení zásady presumpce neviny a pravidla in dubio pro reo, protože soudy obou stupňů svá skutková zjištění opřely o logické argumenty, které jsou podpořeny výsledky dokazování v řízení před soudem prvního stupně. ,10. K námitkám hmotněprávního posouzení skutku, které obviněný uplatnil s odkazem na § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., státní zástupce uvedl, že jednání, které je obviněnému kladeno za vinu, uvedeným trestným činům odpovídá. Odkázal na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu, která vyložila, že pokud pachatel po překonání bezpečnostních prvků pronikl do systému internetového bankovnictví a bez opr