4 Tz 106/2008 — Nejvyšší soud

4 Tz 106/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 1. 2009 Spisová značka:4 Tz 106/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.106.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 41 odst. 1 předpisu č. 6/2002Sb. § 42 odst. 1 písm. a) předpisu č. 6/2002Sb. Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 106/2008 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. ledna 2009 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 7. 2008 sp. zn. 10 To 272/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 17 T 95/2007 a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. t a k t o : Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 7. 2008 sp. zn. 10 To 272/2008 a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení Čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.) a v ustanoveních § 41 odst. 1 a § 42 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, ve znění pozdějších předpisů, v neprospěch obviněného M. K. Napadené usnesení s e z r u š u j e . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Hradci Králové s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 9. 1. 2008 sp. zn. 17 T 95/2007 byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1, 3 tr. zák., jehož se dopustil v době od března 1999 do 12. 2. 2007, a byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Jelikož obviněný podal proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně odvolání, byla věc předložena k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Hradci Králové. Zde byla přidělena k vyřízení v souladu s Pravidly pro přidělování věcí na rok 2008 a platného Rozvrhu práce trestního úseku Krajského soudu v Hradci Králové senátu 12 To. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 3. 2008 sp. zn. 12 To 81/2008 byl z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 9. 1. 2008 sp. zn. 17 T 95/2007 podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušen a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně. Okresní soud v Trutnově následně usnesením ze dne 13. 6. 2008 sp. zn. 17 T 95/2007 podle § 231 odst. 1 tr. ř. a za použití § 223 odst. 2 tr. ř. z důvodu § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. trestní stíhání obviněného M. K. pro neúčelnost zastavil. Proti tomuto usnesení podala v zákonné lhůtě stížnost náměstkyně okresního státního zástupce v Trutnově. Příslušný spisový materiál byl proto předložen k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Hradci Králové. Zde byla předmětná věc přidělena k projednání a rozhodnutí senátu 10 To, který usnesením ze dne 21. 7. 2008 sp. zn. 10 To 272/2008 z podnětu stížnosti státního zástupce podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadené usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 13. 6. 2008 sp. zn. 17 T 95/2007 zrušil a soudu prvního stupně uložil, aby věc znovu projednal a rozhodl. Proti posledně uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného M. K. stížnost pro porušení zákona. Stěžovatel je toho názoru, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 7. 2008 sp. zn. 10 To 272/2008 byl porušen zákon v ustanoveních článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve vztahu k ustanovením § 41 odst. 1 a § 42 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o soudech a soudcích) v neprospěch obviněného. V této souvislosti zdůraznil, že ústavní princip zákonného soudce se promítá do tvorby rozvrhu práce každého soudu, který předseda soudu vydává na období kalendářního roku a musí obsahovat jasná pravidla pro přidělování věcí jednotlivým soudcům. Tato povinnost vyplývá i z obsahu ustanovení § 41 až § 45 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Výkladem obsahu práva na zákonného soudce se opakovaně zabýval i Ústavní soud ČR ve svých nálezech (např. č. III. ÚS 232/95, III. ÚS 230/96, III. ÚS 200/98, III. ÚS 293/98, I. ÚS 93/99, III. ÚS 182/99, III. ÚS 29/01, III. ÚS 711/01 a IV. ÚS 307/03). Přičemž v jednom ze svých nálezů konstatoval, že: „Kromě procesních pravidel určování příslušnosti soudů a jejich obsazení, jako garance proti možné svévoli, je součástí základního práva na zákonného soudce i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. Do rámce základního práva na zákonného soudce nutno podřadit i požadavek vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci z důvodu jejich podjatosti, jakož i požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tj. předvídatelnost a transparentnost obsazení soudů, včetně zastupování, pro účastníky řízení. Pokud příslušný senát, stanovený rozvrhem práce soudu, projedná a rozhodne věc v jiném, než určeném složení, může se tak stát pouze tehdy, jestliže je absence rozvrhem práce soudu určených soudců důvodná. Za takovou je třeba považovat vyloučení soudce z důvodů podjatosti a jeho odůvodněnou nepřítomnost (v důsledku nemoci, dovolené, pracovní cesty apod.). Zastoupení soudců se stejně jako složení senátů musí řídit předem stanovenými pravidly určenými rozvrhem práce.“ Z uvedeného tudíž podle ministra spravedlnosti vyplývá, že chybným administrativním postupem odvolacího oddělení trestního úseku Krajského soudu v Hradci Králové došlo k přidělení trestní věci obviněného M. K. vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 17 T 95/2007 k projednání a rozhodnutí senátu 10 To namísto příslušnému senátu 12 To. Tímto postupem soudu došlo k porušení ústavního principu zákonného soudce, neboť obviněný byl v souvislosti s rozhodováním o stížnosti státního zástupce proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 13. 6. 2008 sp. zn. 17 T 95/2007 odňat svému zákonnému soudci. V závěru stížnosti pro porušení zákona proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové byl v namítaném rozsahu porušen zákon v neprospěch obviněného M. K. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak aby toto usnesení odvolacího soudu zrušil včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbydou svého podkladu a poté, aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona byla podána důvodně a lze s ní souhlasit včetně uplatněné argumentace. Z obsahu předloženého trestního spisu Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 17 T 95/2007 vyplývá, že jednotlivá rozhodnutí soudů obou stupňů ve věci obviněného M. K. byla postupně vydávána tak, jak bylo shora v odůvodnění tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedeno. Podle Čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Podle § 41 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, rozdělení jednotlivých věcí, které mají být u soudu projednány a rozhodnuty, do soudních oddělení se řídí rozvrhem práce. Podle § 42 odst. 1 písm. a) téhož zákona se v rozvrhu práce soudu zejména jmenovitě určují soudci tvořící senát, samosoudci, přísedící, asistenti soudců, vyšší soudní úředníci, soudní tajemníci a soudní vykonavatelé, kteří budou působit v jednotlivých soudních odděleních. Podle odst. 2 téhož ustanovení se věci rozdělují mezi jednotlivá soudní oddělení podle jejich druhu, určeného předmětem řízení v jednotlivé věci, ledaže jde o věci, jejichž povaha nebo význam takové opatření nevyžadují. Způs