4 Tz 20/2024 — Nejvyšší soud

4 Tz 20/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 5. 2024 Spisová značka:4 Tz 20/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:4.TZ.20.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dozor státního zástupce Policejní orgán Přípravné řízení Státní zástupce Stížnost Stížnost pro porušení zákona Zajištění nástrojů trestné činnosti a výnosů z trestné činnosti a náhradní hodnoty Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř. § 149 odst. 1 tr. ř. § 79a odst. 1 tr. ř. § 146a odst. 2 písm. a) tr. ř. § 174 tr. ř. § 135a tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:17. 6. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 20/2024-45 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve neveřejném zasedání konaném dne 22. 5. 2024 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného S. E, proti pravomocnému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 10. 2023, č. j. Nt 20038/2023-9, a rozhodl t a k t o : Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 10. 2023, č. j. Nt 20038/2023-9, byl porušen zákon v ustanovení § 149 odst. 1 tr. ř. ve spojení s ustanovením § 79a odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného S. E. Odůvodnění: 1. Dne 21. 3. 2024 byla Nejvyššímu soudu doručena stížnost pro porušení zákona č. j. MSP-104/2024-ODKA-SPZ/3, kterou podal ministr spravedlnosti (dále také jako „ministr“) podle § 266 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného S. E. (dále jen „obviněný“). Stížností ministr napadá pravomocné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 10. 2023, č. j. Nt 20038/2023-9 (dále jen „usnesení OS Praha 4“), které nabylo právní moci téhož dne. 2. Ministr v podané stížnosti předně zrekapituloval stěžejní skutečnosti. Uvedl, že usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, stálé výjezdové skupiny, ze dne 13. 9. 2023, č. j. KRPA-3006499-28/TČ-2023-0014SV, bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro skutek spočívající zjednodušeně řečeno v tom, že obviněný dne 12. 9. 2023 v Praze 4 poté, co byl kontrolován hlídkou Policie České republiky (dále jen „PČR“), nabídl členům této hlídky úplatek ve výši 2 000 Kč, a to tak, že si opakovaně poklepával na náprsní kapsu trička a následně během eskorty ve služebním voze vytáhl z této kapsy bankovku o nominální hodnotě 2 000 Kč, sériové číslo D37290199, a předal ji vedle něj sedícímu policistovi. Tento skutek pak byl právně kvalifikován jako zločin podplacení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. 3. Předmětnou bankovku obviněný dne 12. 9. 2023 vydal podle § 78 odst. 1 tr. ř., přičemž následně policejní orgán PČR, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 6. oddělení obecné kriminality (dále jen „policejní orgán“), usnesením ze dne 14. 9. 2023, č. j. KRPA-306499-33/TČ-20230014SV (dále jen „usnesení policejního orgánu“), tuto bankovku podle § 79a odst. 1 tr. ř. zajistil, neboť zjištěné okolnosti nasvědčovaly a nasvědčují tomu, že se jedná o nástroj trestné činnosti ve smyslu § 135a tr. zákoníku. K vydání tohoto usnesení měl policejní orgán předchozí souhlas státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 (dále jen „státní zástupce“), který mu státní zástupce udělil telefonicky v rámci výkonu pracovní pohotovosti. 4. Zmíněné usnesení policejního orgánu ze dne 14. 9. 2023 napadl obviněný řádně a včas podanou stížností, v níž argumentoval tím, že se o výnos trestné činnosti nejedná. Usnesením OS Praha 4 ze dne 24. 10. 2023, č. j. Nt 20038/2023-9, bylo předmětné usnesení policejního orgánu zrušeno podle § 149 odst. 1 tr. ř. Obvodní soud pro Prahu 4 své rozhodnutí odůvodnil tím, že předchozí souhlas, který udělil státní zástupce policejnímu orgánu prostřednictvím telefonu, nelze považovat za tzv. plnohodnotný předchozí souhlas udělený písemně po seznámení se s návrhem policejního orgánu a spisovým materiálem. Podle názoru soudu je proto nutné řešenou věc posoudit tak, jako by policejní orgán postupoval bez předchozího souhlasu státního zástupce. Proto měl napadené usnesení policejního orgánu předložit státnímu zástupci do 48 hodin od jeho vydání. 5. Ministr v podané stížnosti předně připomíná znění § 79a odst. 1 tr. ř. a § 149 odst. 1 tr. ř. Dále odkazuje na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu k otázce předchozího souhlasu státního zástupce. Výslovně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 5 Tz 94/2012, kde tento konstatoval, že státní zástupce je oprávněn v rámci dozoru nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení usměrňovat činnost policejního orgánu a v rámci tohoto oprávnění také vyjádřit právní názor na posuzovanou věc. Za souhlas podle tohoto rozsudku ve smyslu § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. pak lze považovat nejen úkon státního zástupce takto výslovně označený a vyžadovaný, nýbrž podobně další úkony státního zástupce, jimiž vyjadřuje své kladné stanovisko ke konkrétnímu rozhodnutí policejního orgánu. Samotné formě předchozího souhlasu státního zástupce se věnoval podle ministra rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 7 Tz 32/2013, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 5 Tz 46/2014, na které rovněž odkazuje. Uvádí, že podle citovaných rozhodnutí je forma souhlasu státního zástupce nerozhodná a právní důsledky vyvolává i souhlas nebo pokyn vyjádřený jinak než v písemné podobě. 6. Ministr je proto přesvědčen, že právní názor uvedený v usnesení OS Praha 4 nemá oporu v právní úpravě ani v běžné procesní a rozhodovací praxi. Předchozí souhlas státního zástupce ve smyslu § 79a odst. 1 tr. ř. totiž není rozhodnutím a zákon nestanovuje požadavek na jeho konkrétní formu. Jedná se tak podle něj stejně jako v dalších případech předchozího souhlasu státního zástupce (k tomu odkazuje například na § 76 odst. 1 tr. ř.) o neformální procesní úkon mající povahu opatření, který nemá zákonem vymezenou podobu, a tudíž může být udělen nejen písemně, ale též ústně. K tomu odkazuje také na odbornou literaturu, konkrétně pak GŘIVNA, T. § 119 [Způsob rozhodování]. In ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vyd. Praha. C. H. Beck, 2013, s. 1660. Má za to, že přílišná formalizace takových úkonů by hrozila významným snížením efektivity přípravného řízení a mohla by jej ve svém důsledku paralyzovat. Sumarizuje proto, že v případě vyžadování písemné formy předchozího souhlasu státního zástupce podle § 79a odst. 1 tr. ř. se podle něj jedná o požadavek jdoucí nad rámec zákona a nerespektující vůli zákonodárce ponechat určité úkony trestního řízení jako neformální. Konstatuje také, že je zcela běžnou praxí, že jsou předchozí souhlasy udělovány státním zástupcem ústně prostřednictvím telefonu, poté, co policejní orgán státního zástupce stejným způsobem zpraví o skutkovém stavu řešené věci. Jiný přístup si lze v rámci praktického fungování spolupráce při výkonu pracovní pohotovosti ostatně jen těžko představit, nadto soudy tento postup běžně akceptují, a to i v případě v praxi častějšího udělování předchozího souhlasu k zadržení osoby podezřelé ve smyslu § 76 odst. 1 tr. ř., kdy dochází k citelnějšímu zásahu do práv dotčené osoby. Uvedená praxe se nadto, jak akcentuje ministr, zrcadlí v čl. 25 odst. 1 pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce ze dne 3. 9. 2019, podle nějž k vydání předchozího souhlasu policejnímu orgánu přistoupí státní zástupce na základě znalosti skutkového stavu a je-li to možné po přezkoumání spisového materiálu. 7. Pro úplnost ministr pak dodává, že ochrana práv obviněného a zúčastněné osoby, jimž je věc zajišťována, je zabezpečena primárně možností soudního přezkumu usnesení o zajištění věci v rámci stížnostního řízení, které je do značné míry formalizované. Předchozí přezkum státního zástupce, který je ve své podstatě pouze konkretizací dozorových oprávnění, je proto potřeba chápat jako doplňkový instrument mající za cíl umožnit pružné a rychlé reagování na zjevně nezákonné nebo nedůvodné rozhodnutí o zajištění věci učiněné policejním orgánem, ať již ex ante, nebo ex post. S ohledem na takovou povahu předchozího souhlasu tudíž není nutné tento úkon svazovat určitou formou, neboť požadovaného účelu je materiálně dosaženo již samotným zapojením státního zástupce, který svou osobou garantuje, že nedojde ke zjevnému vybočení ze zákonných mantinelů zajištění. 8. Svou stížnostní argumentaci končí poukazem na to, že v posuzovaném případě dozorový státní zástupce udělený souhlas znovu písemně stvrdil svým podpisem na tiskopisu policejníh