5 Tdo 1/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 1. 2025 Spisová značka:5 Tdo 1/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.1.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1/2025-101 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. K., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 8. 2024, sp. zn. 9 To 171/2024, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 1 T 51/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 21. 5. 2024, sp. zn. 1 T 51/2024, byl obviněný M. K. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Za tento přečin byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti dnů, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 15. 8. 2024, sp. zn. 9 To 171/2024, zamítl jako nedůvodné podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. ř.“). 3. Vzhledem k prohlášení viny ze strany obviněného a také s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání nebude Nejvyšší soud reprodukovat soudy zjištěný skutek. V tomto směru lze plně odkázat na rozhodnutí soudu prvního stupně, které je stranám řízení dobře známo a v němž je dotčený skutek podrobně popsán. II. Dovolání obviněného a vyjádření státní zástupkyně 4. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž označil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 5. Obviněný nesouhlasil s názorem odvolacího soudu týkajícím se možnosti přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně za situace, v níž obviněný prohlásil vinu skutkem, pro který byla podána obžaloba, včetně jeho právní kvalifikace. Má za to, že tato skutečnost nemůže ovlivnit nesprávné právní posouzení věci ze strany soudu prvního stupně jako celku. Obviněný totiž nesměřoval své odvolání jako řádný opravný prostředek proti samotné právní kvalifikaci skutku, tuto považuje za naprosto správnou, a to včetně skutkových okolností případu, o nichž podle jeho názoru rovněž nevyvstávají žádné pochybnosti. Napadl však postup soudu prvního stupně, který namísto vyslovení viny a uložení trestu nezastavil trestní stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř., čehož se obviněný domáhal již od samého počátku trestního řízení. Absenci úvah orgánů činných v trestním řízení o možnosti zastavení trestního stíhání podle citovaného ustanovení označil obviněný za projev jejich libovůle a porušení jeho práva na spravedlivý proces. 6. Přestože tedy obviněný prohlásil svoji vinu, s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 4 Tdo 177/2021, se domnívá, že jeho trestní stíhání mělo být zastaveno. Odvolací soud se přitom zabýval pouze možností případného upuštění od potrestání podle § 46 odst. 1 tr. zákoníku, jehož zákonné podmínky však ani obviněný nepovažuje za naplněné. Vzhledem k tomu, že odvolací soud vůbec nezvažoval postup podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř., nereagoval na podstatu podaného odvolání, na které obviněný v podrobnostech odkázal. Podle názoru obviněného proto i odvolací soud věc nesprávně právně posoudil. 7. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. 8. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejdříve poznamenala, že obviněný v posuzované věci podle § 206c odst. 1 tr. ř. prohlásil svou vinu za skutek popsaný v obžalobě a souhlasil také s jeho právní kvalifikací. Soud prvního stupně toto prohlášení přijal. Po připomenutí právní úpravy prohlášení viny a charakteru a smyslu tohoto institutu následně státní zástupkyně konstatovala, že za výše uvedené procesní situace mohl obviněný ve svém řádném opravném prostředku napadnout pouze jiné skutečnosti než ty, na něž se vztahovalo jeho prohlášení viny. Toto omezení platí jak v odvolacím, tak i v dovolacím řízení. Výhrady obviněného proti vině je tak podle státní zástupkyně potřeba posoudit jako nepřípustné. Proti výroku o trestu přitom obviněný dovolání nepodal. 9. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné. III. K námitkám obviněného 10. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy vznesených námitek ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu. 11. V první řadě považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout některé otázky související s charakterem dovolacího řízení. Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, který směřuje proti již pravomocnému soudnímu rozhodnutí. Nelze je proto uplatnit v takové šíři, jako řádný opravný prostředek, nýbrž jen ze zákonem taxativně vyjmenovaných důvodů. Konkrétní námitky dovolatele přitom vždy musí obsahově odpovídat jejich zákonnému vymezení, nelze tudíž akceptovat pouhé označení určitého důvodu v dovolání, aniž by mu bylo možné podřadit vytýkaná pochybení. Teprve poté, co Nejvyšší soud posoudí předložené dovolací námitky jako odpovídající označenému dovolacímu důvodu, zkoumá, zda jim lze přiznat opodstatnění. 12. Obviněný označil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, pokud napadené rozhodnutí, nebo jemu předcházející řízení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. V mezích tohoto důvodu lze namítat, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Jiné nesprávné hmotněprávní posouzení se pak týká nesprávného použití hmotného práva ve vztahu k otázce nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale jiné skutkové okolnosti. 13. Nejvyšší soud pouze pro úplnost podotýká, že obviněný měl správně uplatnit druhou variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na některý z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., neboť se domáhal přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu, který rozhodl o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně. Tato vada sama o sobě nicméně neměla žádný vliv na průběh ani samotné rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto dovolacím řízení. Nejvyšší soud totiž dospěl k závěru, že dovolací námitky neodpovídaly nejen obviněným označenému, nýbrž ani žádnému jinému ze zákonem vymezených důvodů dovolání. 14. Nejvyšší soud také připomíná, že se může zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s jeho obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř. tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Dovolatel nemůže svou námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení, a to ani v závěrečných řečech v řízení před soudem prvního či druhého stupně (viz rozhodnutí č. 46/2013 Sb. rozh. tr.). Při posouzení otázky povahy vznesených námitek ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu proto Nejvyšší soud nemohl přihlížet k té části dovolání, v níž obviněný odkázal na svoji argumentaci uvedenou v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud vycházel toliko z výhrad, jež byly uvedeny přímo v textu podaného dovolání, nicméně faktem je, že zásadní výhradu, tj. požadavek na využití postupu spočívajícího v zastavení trestního stíhání pro neúčelnost podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. obviněný znovu zopakoval i ve svém mimořádném opravném prostředku. 15. Obviněný podřadil svoje námitky pod dovolací důvod, který je určen, jak již bylo uvedeno výše, k nápravě vad spočívajících v nesprávné aplikaci (trestního) práva hmotného. Podstata do