5 Tdo 1086/2021 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1086/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 11. 2021 Spisová značka:5 Tdo 1086/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.1086.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence Subsidiarita trestní represe Ultima ratio Dotčené předpisy:§ 265 odst. 1 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 265n tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:21. 3. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 815/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1086/2021-4247 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 11. 2021 o dovoláních, která podali obvinění V. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, přechodně bytem XY, E. Z. M., nar. XY v XY, bytem XY, P., IČ: XY, se sídlem XY, a obviněný A. T., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 2021, sp. zn. 1 To 85/2020, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 2/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání obviněných V. M., E. Z. M. a obchodní společnosti P., odmítá. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání A. T. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 61 T 2/2016, byli obvinění V. M., A. T. a E. Z. M. uznáni vinnými zločinem provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“). Za tento trestný čin byl obviněným V. M., A. T., E. Z. M. podle § 265 odst. 1 tr. zákoníku uložen shodně trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Dále byl obviněným V. M. a A. T. uložen shodně podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech na dobu jednoho roku. Podle § 67 odst. 2 písm. a) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněným V. M. a A. T. uložen též shodný peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 100 000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku jim byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 100 dnů. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byly zabrány věci specifikované ve výroku tohoto odsuzujícího rozsudku na str. 3-4. Podle § 226 písm. b) tr. řádu byli obvinění V. M., A. T. a E. Z. M. a právnické osoby – obchodní společnosti P., IČ: XY, se sídlem XY (dále ve zkratce jen „P.“), a A., IČ: XY, se sídlem XY (dále ve zkratce jen „A.“), zproštěni obžaloby státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 16. 3. 2016, č. j. 3 KZV 18/2015-351, pro skutek, v němž byl spatřován přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. 2. Uvedený rozsudek soudu prvního stupně napadli všichni obvinění vyjma obchodní společnosti A. odvoláními, o nichž rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 5. 2021, sp. zn. 1 To 85/2020, tak, že všechna podaná odvolání zamítl podle § 256 tr. řádu. 3. Trestné činnosti se obvinění V. M., A. T., E. Z. M. podle rozsudku soudu prvního stupně dopustili (zjednodušeně uvedeno) následovně. Obviněný V. M. jako předseda představenstva obchodní společnosti P. a obviněný A. T. jako jednatel obchodní společnosti A., tedy jako osoby oprávněné jednat za uvedené obchodní společnosti, disponující povolením k provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem a podrobně znalí povinností souvisejících s takovým obchodem, uzavřeli v XY v přesně nezjištěné době, pravděpodobně v měsíci dubnu 2014, kupní smlouvu č. 05/POD/2014 mezi prodávající obchodní společností A. a kupující obchodní společností P., jejímž předmětem byla dodávka elektronických náhradních dílů pro pozemní bojová vozidla, které jsou vojenským materiálem ve smyslu § 5 zák. č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „ZZO“ nebo „zákon č. 38/1994 Sb.“), a položky SVMe 5 písm. b) přílohy č. 1 vyhlášky č. 210/2012 Sb. Obviněná E. Z. M. jako vedoucí obchodní referentka divize obchodu s neleteckým materiálem obchodní společnosti P. ze své pozice dojednávala celý průběh uvedené obchodní transakce včetně přípravy a náležitostí smlouvy a způsobu platby a v součinnosti s V. M. zajišťovala komunikaci s A. T. Obchodní společnost P. pak dne 22. 7. 2014 uhradila obchodní společnosti A. na základě takto uzavřené kupní smlouvy zálohovou fakturu na částku 123 208,38 USD (včetně DPH ve výši 21 %), a podle uzavřeného kontraktu následně uskutečnili bez licence udělené Ministerstvem průmyslu a obchodu ve smyslu § 14 ZZO obchodní transakci s dodavatelem poptávaných dílů, ukrajinskou obchodní společností Ukrspecexport, se sídlem na Ukrajině. Obviněný A. T. po dohodě s obviněnými E. Z. M a V. M. sice objednal požadované zboží u ukrajinského dodavatele, avšak současně vyvíjel snahy ke zlegalizování obchodu z Ukrajiny bez potřebné licence opatřením fiktivních smluv mezi obchodními společnostmi ELIPLAZA TRADING LTD (z Kypru) a A. a mezi TETRAKOM-2 LTD (z Bulharska) a ELIPLAZA TRADING LTD (z Kypru), které byly podkladem pro vydání mezinárodního importního certifikátu č. 135/2014 pro dovozce obchodní společnost A. a konečného uživatele obchodní společnost P., jejichž smyslem mělo být deklarování provedeného obchodu s vojenským materiálem v rámci zemí EU, který nepodléhá rozhodnutí o udělení licence. Obchod poté obvinění A. T. s E. Z. M. a V. M. dokončili dne 22. 8. 2014, kdy bylo objednané zboží v celkové hodnotě nejméně 246 000 USD „konspirativním“ způsobem jako součást oficiální licencované zakázky dopraveno z Ukrajiny do České republiky cílovému odběrateli obchodní společnosti P. do skladu v areálu obchodní společnosti A., na adrese XY, kde bylo zajištěno Celním úřadem pro Zlínský kraj. II. Dovolání obviněných 4. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali dovolání obvinění V. M., A. T., E. Z. M. a obchodní společnost P. a) Dovolání V. M., E. Z. M. a obchodní společnosti P. 5. Tito obvinění podali společné dovolání prostřednictvím svého obhájce a opřeli je o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť mají za to, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 6. Dovolatelé prakticky výlučně polemizovali s názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v jeho předchozím kasačním usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2019, sp. zn. 5 Tdo 817/2018 (dále také jen „kasační rozhodnutí“). Předně vyjádřili nesouhlas s odůvodněním kasačního rozhodnutí obsaženým v bodě 83. ohledně posouzení předmětné transakce jako zahraničního obchodu s vojenským materiálem. Obvinění vyjádřili své přesvědčení, že v případě správné aplikace § 2 ZZO na skutkový stav by soudy nemohly dospět k závěru, že se jedná o zahraniční obchod s vojenským materiálem. Upozornili na to, že soud prvního stupně po zrušení a vrácení věci kasačním rozhodnutím v bodě 65. odůvodnění svého rozsudku nerozebral pojem zahraničního obchodu, ale mylně automaticky tuto transakci za zahraniční obchod předpokládal, nezkoumal ani předpoklady, za kterých lze obchod s vojenským materiálem považovat za zahraniční. Stejně tak odvolací soud podle těchto dovolatelů nesprávně dovodil roli A. T. jako zprostředkovatele, pominul posoudit, zda jde o zahraniční obchod, zaměřil se pouze na definici vojenského materiálu a mimo kontext pak dovodil, že se o něj jednalo (odst. 84 odůvodnění jeho usnesení). 7. Tito dovolatelé tedy brojili proti právnímu posouzení předmětné transakce jako zahraničního obchodu s vojenským materiálem. Vyjádřili své přesvědčení, že soudy pominuly základní aspekty uzavřených smluv, jejich obsah a povahu. Jednalo se o kupní smlouvy uzavřené mezi dvěma tuzemskými obchodními společnostmi P. a A. bez nutnosti existence jakéhokoliv mezinárodního (mezistátního) tranzitu zboží mezi těmito obchodními společnostmi. Transakce nebyla provedena za účelem zastření zahraničního obchodu, ale z důvodu, že jediný, kdo dokázal obchodní společnosti P. zajistit poptávané zboží napříč