5 Tdo 1540/2014 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1540/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 3. 2015 Spisová značka:5 Tdo 1540/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.1540.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Subjektivní stránka Škoda Dotčené předpisy:§ 234 odst. 1 tr. zákoníku § 234 odst. 3 tr. zákoníku § 209 odst. 1 tr. zákoníku § 209 odst. 3 tr. zákoníku § 206 odst. 1 tr. zákoníku § 206 odst. 3 tr. zákoníku § 206 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 5. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1540/2014-28 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. března 2015 o dovolání, které podala obviněná S. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 5 To 254/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Brutále pod sp. zn. 2 T 16/2014, t a k t o : Z podnětu dovolání obviněné S. H. se podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu ohledně této obviněné a s přiměřeným použitím § 261 tr. řádu také ohledně obviněného J. H. z r u š u j í rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 5 To 254/2014, a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 2 T 16/2014. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu v Bruntálu p ř i k a z u j e , aby věc obviněných S. H. a J. H. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 2 T 16/2014, byli obviněná S. H. ve spolupachatelství se spoluobviněným J. H. uznáni vinnými zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku (bod 1. výroku o vině), dále obviněná S. H. zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3, 4 písm. b) tr. zákoníku a spoluobviněný J. H. pomocí ke zločinu zpronevěry podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 206 odst. 1, 3, 4 písm. b) tr. zákoníku /bod 2. písm. e) výroku o vině/. Oba obvinění byli za tyto trestné činy odsouzeni podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku soud výkon těchto trestů podmíněně odložil, a to obviněné S. H. na zkušební dobu v trvání čtyř roků a obviněnému J. H. na zkušební dobu tří roků a šesti měsíců. Poškozený D. N. byl podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněná a obhájce obviněného J. H., proti němuž je konáno řízení proti uprchlému, JUDr. Ludvík Suchánek. Krajský soud v Ostravě z podnětu obou odvolání rozhodl rozsudkem ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 5 To 254/2014, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněné S. H. a J. H. uznal vinnými jednak trestným činem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1, 3 tr. zákoníku a trestným činem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchanými ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (bod 1. výroku o vině). Této trestné činnosti se oba obvinění dopustili ve stručnosti tím, že v období od 31. 8. 2010 do 10. 8. 2011 v K., poté, co matka obviněné S. H. M. N. utrpěla při dopravní nehodě dne 31. 8. 2010 nevratné poškození centrální nervové soustavy, nebyla schopna udělit relevantní souhlas k nakládání se svým majetkem či jinak komunikovat s okolním světem, využili znalosti přístupových údajů k její bankovní kartě a přihlašovacích údajů do internetového bankovnictví Československé obchodní banky a.s. k jejímu bankovnímu účtu, a takto jménem M. N. provedli bankovní operace specifikované pod body 1. a) – g) výroku o vině, tedy platební příkazy k převodu peněžních prostředků, a to právě prostřednictvím internetového bankovnictví z jejího účtu v celkovém objemu 67.777,90 Kč, přičemž všechny platební příkazy byly podle zadání řádně provedeny, a způsobili poškozené M. N. škodu v uvedené výši. Dále byla obviněná S. H. uznána vinnou zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3, 4 písm. b) tr. zákoníku (bod 2. výroku o vině), a obviněný J. H. pomocí ke zločinu zpronevěry podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 206 odst. 1, 3, 4 písm. b) tr. zákoníku, /bod 2. e) výroku o vině/, jichž se dopustili tím, že od 10. 8. 2011 do 5. 6. 2012 v K., poté co byla obviněná S. H. na základě usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. 6. 2011, sp. zn. 0 Nc 1282/2010, které nabylo právní moci dne 10. 8. 2011, ustanovena opatrovnicí své matky M. N., neplnila beze zbytku své zákonné povinnosti, nevedla řádně účetnictví vztahující se k majetku M. N. a bez svolení opatrovnického soudu z bankovních účtů M. N. provedla výběry hotovosti, platby platební kartou a převody peněžních prostředků v objemu 391.202,90 Kč, obviněný J. H. poté, co mu spoluobviněná nechala v 17 případech v období od 24. 1. 2011 do 24. 1. 2012 převést z účtu M. N. částku 141.500,- Kč na jeho dva osobní účty, tyto vždy vybral a předal obviněné S. H., ačkoli věděl, že se jedná o finanční prostředky M. N. a že nebudou použity v její prospěch /bod 2. e) výroku o vině/, čímž M. N. způsobili škodu ve výši 391.202,90 Kč, resp. obviněný J. H. v částce 141.500,- Kč. Za uvedenou trestnou činnost byli obvinění S. H. a J. H. odsouzeni podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku oba shodně k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon soud podmíněně odložil podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený D. N. znovu odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadla pouze obviněná S. H. v zákonné lhůtě dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce Mgr. Mariana Przybyly. Mimořádný opravný prostředek obviněná podala v rozsahu celého výroku o vině, tím i o trestu, a uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Úvodem svého podání dovolatelka sice vyjádřila znalost omezeného přezkumu skutkových zjištění v dovolacím řízení, nicméně zdůraznila potřebu vytýkat částečně i skutkové vady rozhodnutí soudů obou stupňů, které se promítly do nedostatků v existenci znaků objektivní stránky trestných činů, jimiž byla uznána vinnou. Ve vztahu ke skutku kvalifikovanému jako trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku se podle názoru obviněné nepodařilo soudům obou stupňů shromáždit dostatek důkazů pro naplnění znaku úmyslu. Obviněná má za to, že soudy rezignovaly na řádné objasnění všech skutkových okolností nezbytných pro existenci této formy subjektivní stránky činu a nevypořádaly se ani s důkazy obsaženými v trestním spise. Zdravotní stav její matky ji vystavil mimořádně složité osobní situaci, a to včetně schopností a možností hradit nutné výdaje na údržbu nemovitosti, kterou do doby dopravní nehody M. N. užívali všichni společně. Matka obviněné se ze svého starobního důchodu podílela na nákladech spojených s bydlením a za tímto účelem také svolila se zavedením internetového bankovnictví, aby z jejího účtu mohl vnuk, tj. obviněný J. H., provádět nutné platby. Obviněná v důsledku zranění poškozené a výpadku příjmů z její strany musela hradit náklady na její zdravotní péči ze svých vlastních, omezených finančních zdrojů. Takto byla prokazatelně použita konkrétně částka 21.000,- Kč na úhradu za hospitalizaci poškozené M. N., tedy v její prospěch, a nelze ji považovat za škodu způsobenou M. N. Odečtením těchto výdajů od částky 67.777,90 Kč, kterou soudy obou stupňů označily za škodu způsobenou přečinem podvodu, by se tak jednalo o částku 46.777,90 Kč, jež by nedosáhla hranice tzv. větší škody nutné pro přísnější kvalifikaci přečinu podvodu podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku. Zároveň obviněná nesouhlasila s posouzením skutku pod bodem 1. výroku o vině jako trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1, 3 tr. zákoníku, když jednala v negativním právním omylu podle § 18 odst. 1 tr. zákoníku. Neměla totiž vůbec žádnou představu o tom, že by se realizací bankovních příkazů k platbám z účtu M. N. mohla dopouštět protiprávního jednání. Aplikaci rozhodnutí Nejvyšší