5 Tdo 166/2009 — Nejvyšší soud

5 Tdo 166/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 3. 2009 Spisová značka:5 Tdo 166/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:5.TDO.166.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 166/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 3. 2009 o dovolání obviněného J. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 55 To 170/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 247/2007, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. o d m í t á . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 3. 2008, sp. zn. 2 T 247/2007, byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že jako jediný jednatel obchodní společnosti T. G., s. r. o., se sídlem O., ul. Ž., od 1. 1. 1999 do 31. 12. 2006 nevedl ani nezajistil vedení účetních knih, zápisů a jiných dokladů sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku této společnosti nebo k jejich kontrole, kdy do 15. 2. 2005 jeho společnost zejména neprováděla inventarizaci majetku a závazků, včas nesestavovala účetní závěrky, nevedla účetní deník, nezúčtovala mzdové náklady, nevedla denní evidenci tržeb, vyhotovovala účetní doklady bez podpisů odpovědných osob a nevedla skladovou evidenci zásob, od 16. 2. 2005 pak nevedla účetnictví vůbec, ačkoliv mu povinnost řádného vedení účetnictví jako jednateli obchodní společnosti s ručením omezením vyplývala z ustanovení § 135 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v tehdy účinném znění, ve spojení s příslušnými ustanoveními zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v tehdy účinném znění, čímž více věřitelům značně ztížil možnost zjištění stavu majetku společnosti a ohrozil realizaci jejich majetkových práv. Za tento trestný čin byl obviněnému podle § 125 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, přičemž výkon tohoto trestu mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Výše uvedeným rozhodnutím byl obviněný taky podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 9. 11. 2007, sp. zn. 3 Zt 53/2007, z trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že jako jediný jednatel obchodní společnosti T. G., s. r. o., se sídlem O., ul. Ž., nesplnil svou zákonnou povinnost vyplývající z ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v tehdy účinném znění, a nepodal bez zbytečného odkladu návrh na prohlášení konkursu na majetek této společnosti, ačkoliv nejpozději při podání dodatečného přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2001 dne 30. 5. 2003 musel zjistit, že společnost není schopna po delší dobu plnit své splatné závazky a tyto závazky převýšily ke dni 31. 12. 2001 majetek společnosti o 353.954,29 Kč, tedy že společnost T. G., s. r. o., je v úpadku z důvodu insolvence i předlužení, a neučinil tak ani následně, přestože společnost pod jeho vedením v následujících účetních obdobích vykazovala pouze ztráty a nečinil žádná opatření k překonání úpadku. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného J. P., rozhodl usnesením ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 55 To 170/2008, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 55 To 170/2008, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 3. 2008, sp. zn. 2 T 247/2007, podal obviněný J. P. prostřednictvím obhájce JUDr. P. E. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V podrobnostech dovolatel uvedl, že jako jednatel společnosti pověřil vedením účetnictví kvalifikovanou osobu, a to daňovou poradkyni Ing. I. F., s níž byla na účetní práce uzavřena smlouva podle obchodního zákoníku. Dovolatel přiznal, že jako jednatel společnosti T. G., s. r. o., nezvládl situaci, kdy v důsledku okolností, které nebyl schopen ovlivnit, došlo k tomu, že účetnictví firmy nebylo řádně vedeno. V žádném případě se však nejednalo o úmyslné jednání, které by mělo směřovat k úmyslnému zkreslování účetnictví ve smyslu subjektivní stránky trestného činu podle § 125 odst. 1 tr. zák. Obviněný od počátku poukazoval na to, že s výše uvedenou daňovou poradkyní uzavřel smlouvu o vedení účetnictví a spoléhal tudíž na to, že účetnictví bude vedeno řádně, když poradkyně bude za tuto službu pobírat od dovolatele jako objednatele sjednanou odměnu. Později v důsledku konfliktů s uvedenou účetní bylo poskytování jejích služeb ukončeno, avšak materiály tvořící účetnictví nebyly řádně společnosti T. G., s. r. o., předány, a společnost tak nemohla ve vedení účetnictví řádně pokračovat. Všechny zde uvedené okolnosti a marná snaha obviněného řádné vedení účetnictví zajistit byly v řízení provedenými důkazy prokázány. Pokud soud v napadených rozhodnutích uvedl, že obviněný potřebné podklady pro vedení účetnictví nedodával, pak se jedná o jednostranný pohled na celou problematiku. Ing. I. F. poskytovala své služby obviněnému jako podnikateli a její povinností bylo vést účetnictví plně v souladu s účetními a jinými právními předpisy a nikoli pouze pobírat odměnu bez jakékoli odpovědnosti za odvedenou práci. Obviněná zjevně nebyla schopná svůj smluvní závazek na úseku účetnictví řádně a v celém rozsahu splnit, zejména proto, že obdobným způsobem vedla účetnictví ještě pro značné množství dalších podnikatelů. Dovolatel považuje v této souvislosti za významné také to, že v řízení nebylo blíže zkoumáno, pro jaké konkrétní společnosti svědkyně účetnictví vedla, neboť v případě většího rozsahu činnosti těchto firem, většího rozsahu zpracovávaných dokladů a většího počtu zaměstnanců účtovaných firem by nebylo možno toto hodnotit jako „adekvátní“, což nakonec připouští v případech jednodušších účetnických činností. Rovněž také další soudem zmiňované zjištění, že obviněný či jeho společnost nepodali proti účetní nějakou žalobu na náhradu škody, je naprosto irelevantní, protože tato okolnost nevypovídá o tom, že by obviněný byl ve svém jednání vztahujícím se k účetnictví firmy, veden alespoň nepřímým úmyslem své povinnosti neplnit řádně, jak dovozuje soud. Okresní soud ve svém rozhodnutí také v neprospěch obviněného konstatuje, že z jeho výpovědi vyplynulo, že již v roce 2004 zjistil u jím nasmlouvané odborné účetní síly nějaké slabiny, avšak nic s tím neučinil. Obviněný v této souvislosti poukazuje na to, že soud nesprávně interpretoval jeho výpověď, neboť ve skutečnosti uvedl, že s Ing. I. F. měl neshody týkající se jejího partnera pana S., který měl s firmou spolupracovat. Tyto problémy nakonec vedly k tomu, že spolupráce s paní Ing. I. F. byla ukončena. Obviněný v žádném případě neměl informace o tom, že Ing. I. F. nevede účetnictví v souladu s účetními předpisy. Dovolatel dále namítl, že pro případ porušování povinností podnikatelů na úseku vedení účetnictví jsou zákonem stanoveny především správní sankce, trestněprávní postih připadá v úvahu pouze v závažných případech a navíc jen tehdy, pokud je naplněn zákonný znak ohrožení majetkových práv jiného. Soud se však s naplněním tohoto znaku skutkové podstaty prakticky nijak nevypořádal a jen automaticky dovodil, že když nebyly vedeny účetní knihy, ohrozil pachatel majetková práva jiného. Takový postup při prokazování trestné činnosti však nemůže obstát. Z jednání obviněného totiž jednoznačně plyne, že se snažil, byť neúspěšně, vedení účetnictví firmy zajistit, a proto nemohl být srozuměn s porušováním předmětných povinností a s následky, které mohly nesprávným vedením účetnictví nastat. V této souvislosti obviněný poukázal na judikát Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Tdo 704/2003. V další části dovolání obviněný připojil své prohlášení, ve kterém uvedl, že neuznává svou trestní odpovědnost za nesprávné vedení účetnictví firmy T. G., s. r. o. Za účelem vedení účetnictví si sjednal kvalifikovanou účetní, proběhla v pořádku i kontrola finančního úřadu a nebylo obviněnému vytýkáno žádné pochybení. Pokud tedy spoléhal na profesionalitu sjednané účetní, pak postupoval správně a nelze mu vytýkat, že není v oboru účetnictví dostatečně odborně vybaven. Sjednaná účet