5 Tdo 204/2011 — Nejvyšší soud

5 Tdo 204/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1l Datum rozhodnutí:23. 3. 2011 Spisová značka:5 Tdo 204/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:5.TDO.204.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 255 odst. 1 tr. zák. § 4 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 7. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 204/2011 - 35 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 3. 2011 o dovolání obviněné J. Ch. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 12 To 232/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 2 T 28/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. Ch. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 2 T 28/2009, byla obviněná J. Ch. uznána vinnou přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů - dále jen „tr. zákoník“), který spáchala tím, že v období od 16. 12. 2007 do 18. 6. 2008 v K., N. Z., v provozovně C. C., patřící D. J. K., se sídlem K., nám. S. P., jako hmotně odpovědná vedoucí prodejny, v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími z pracovní smlouvy a smlouvy o hmotné odpovědnosti, nevystavovala zákazníkům faktury za odebrané zboží a dávala jim tzv. „na dluh“, inventurou pokladny ke dni 18. 6. 2008 zjištěný schodek na zboží činil 279.593,80 Kč a schodek na vykázané finanční hotovosti činil celkem 655.119,50 Kč, přičemž v úmyslu alespoň částečně fiktivně snížit zůstatek finanční hotovosti na pokladně provozovny zanesla nepravdivé údaje do knihy tržeb, a to tím, že do kolonky odevzdaných tržeb uvedla nepravdivý údaj o tom, že dne 5. 5. 2008 předala S. K., zaměstnanci D. J. K., hotovost ve výši 186.000,- Kč, přičemž zfalšovala podpis S. K. potvrzující převzetí hotovosti, a dále k částce ve výši 200.900,- Kč ze dne 9. 5. 2008 připsala částku 115.860,- Kč, přestože si byla vědoma, že uvedené částky S. K. ve skutečnosti nepředala, a byla si vědoma skutečnosti, že jak finanční hotovost, tak zboží na provozovně, jsou majetkem poškozeného D. J. K., kterému tak způsobila škodu v celkové výši 934.713,30 Kč. Za tento přečin byla obviněná J. Ch. odsouzena podle § 220 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce či zaměstnání spojeného s hmotnou odpovědností na dobu 2 (dvou) roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné J. Ch. uložena povinnost zaplatit poškozené organizaci – D. J. K., se sídlem nám. S. P., náhradu škody ve výši 934.713,30 Kč. Krajský soud v Praze, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněné J. Ch., rozhodl rozsudkem ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 12 To 232/2010, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 2 T 28/2009, v celém rozsahu a za podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou J. Ch. uznal vinnou ze spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen „tr. zák.“), kterého se dopustila tím, že v období od 16. 12. 2007 do 18. 6. 2008 v K., N. Z., v provozovně C. C., patřící D. J. K., se sídlem K., náměstí S. P., jako hmotně odpovědná vedoucí prodejny, v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími z pracovní smlouvy a smlouvy o hmotné odpovědnosti, nevystavovala zákazníkům faktury za odebrané zboží a dávala jim tzv. „na dluh“, inventurou pokladny ke dni 18. 6. 2008 zjištěný schodek na zboží činil 279.593,80 Kč a schodek na vykázané finanční hotovosti činil celkem 655.119,50 Kč, přičemž v úmyslu alespoň částečně fiktivně snížit zůstatek finanční hotovosti na pokladně provozovny zanesla nepravdivé údaje do knihy tržeb tím, že do kolonky odevzdaných tržeb uvedla nepravdivý údaj, že dne 5. 5. 2008 předala S. K., zaměstnanci D. J. K., hotovost ve výši 186.000,- Kč, přičemž zfalšovala podpis S. K. převzetí hotovosti potvrzující, a dále k částce ve výši 200.900,- Kč ze dne 9. 5. 2008 připsala částku 115.860,- Kč, přestože si byla vědoma, že uvedené částky S. K. ve skutečnosti nepředala, a byla si vědoma skutečnosti, že finanční hotovost i zboží na provozovně jsou majetkem poškozeného D. J. K., kterému tak způsobila škodu v celkové výši 934.713,30 Kč. Za tento trestný čin byla obviněná J. Ch. odsouzena podle § 255 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, jehož výkon jí byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) roků. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce či zaměstnání spojeného s hmotnou odpovědností na dobu 2 (dvou) let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti D. J. K., se sídlem nám. S. P., náhradu škody ve výši 934.713,30 Kč. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 12 To 232/2010, podala obviněná J. Ch. prostřednictvím obhájce JUDr. Vladimíra Veverky dovolání, kterým napadla výroky o vině, trestu a o povinnosti k náhradě škody z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť je přesvědčena, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a dále, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). V podrobnostech dovolatelka uvedla, že jde o případ extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a právním posouzením skutku. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že odsouzená ve své pozici vedoucího pracovníka prodejny nepostupovala vždy zcela v souladu se svými povinnostmi, avšak pokud z toho soudy učinily závěry, že svým jednáním se dopustila trestného činu podle § 255 odst. 1 tr. zák. a způsobila zaměstnavateli škodu, nemá toto rozhodnutí oporu v provedeném dokazování. Podle dovolatelky neexistuje mezi jejími pochybeními a vznikem škody žádná příčinná souvislost. Bylo zjištěno, že obviněná dávala tzv. „na dluh“ a že nechala na pokladně vyšší zůstatek hotovosti, než bylo doporučeno nadřízenými, avšak z těchto zjištění nelze dovodit, že obviněná způsobila zaměstnavateli škodu. Bylo zjištěno, že odsouzená dávala tzv. na dluh nápoje a zejména pivo panu S., ale jednalo se vždy o zboží v hodnotě maximálně několika desítek tisíc korun a vždy bylo nakonec zaplaceno. Z výroku o vině není naprosto zřejmé, jaká je příčinná souvislost mezi popsanými pochybeními obviněné a vznikem schodků na zboží i hotovosti. Jelikož skutečnosti, které by způsobily vznik škody, nejsou uvedeny ve skutkové větě ve výroku o vině, došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Nebylo prokázáno, že by se obviněná, a to ať už úmyslně či z hrubé nedbalosti, dopustila jednání, kterým by způsobila zaměstnavateli škodu. D. J. K. mělo být se svým nárokem odkázáno na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť z provedeného dokazování není jasné, jak velká škoda mu byla způsobena právě jednáním obviněné. Takto byla obviněné uložena povinnost k úhradě celého schodku na zboží i hotovosti, který byl zjištěn při poslední provedené inventuře, přestože vznik škody nebyl zahrnut jejím zaviněním. Obviněná také vytkla soudům nižších stupňů, že se nijak nevypořádaly s jejím návrhem na provedení důkazu, a to znaleckým posudkem z oboru účetnictví, když podle obviněné tak vysoké schodky jsou pouze výsledkem účetní chyby. Odvolacím soudem byla tato námitka obviněné opomenuta a sám soud se jí nezabýval. Postupem soudů obou stupňů bylo porušeno právo obviněné na spravedlivý proces. K dovolacímu důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dovolatelka poukázala na to, že i když její odvolání nebylo zamítnuto, její námitky uplatněné v odvolání nebyly shledány důvodnými, resp. odvolací soud se k námitce nepřezkoumatelnosti rozsudku vůbec nevyjádřil. I když byl rozsudek k odvolání obviněné zrušen v její prospěch, je třeba použít analogie a pok