5 Tdo 361/2013 — Nejvyšší soud

5 Tdo 361/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 5. 2013 Spisová značka:5 Tdo 361/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.361.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Škoda Dotčené předpisy:§ 220 odst. 1 tr. zákoníku § 248 odst. 1 tr. zák. § 248 odst. 2 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 6. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 4.7.2013IV.ÚS 2072/13JUDr. Vladimír Sládečekodmítnuto15.10.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 361/2013-24 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. května 2013 o dovolání, které podal obviněný V. B.proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 5 To 61/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 3 T 51/2011, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. B. odmítá. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. 3 T 51/2011, byl obviněný V. B. v bodě 1) tohoto rozsudku uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinný od 1. 1. 2010, (dále jen „tr. zákoník“). V bodě 2) téhož rozsudku byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, účinný do 31. 12. 2009, (dále jen „tr. zákon“). Za to byl odsouzen podle § 248 odst. 2 a § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Dále byl obviněnému podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zákona uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo jeho člena ve všech typech obchodních společností a družstvech na dobu třiceti měsíců. Současně soud uložil obviněnému povinnost k náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 5 To 61/2012, tak, že je zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný V. B. dovoláním prostřednictvím svého obhájce Mgr. Radka Hladiny. Směřoval je proti zamítavému výroku odvolacího soudu a opřel o dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a), g), l) tr. ř., tedy, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, ačkoli rozsudek soudu prvního stupně byl zatížen citovanými vadami uvedenými v § 265b odst. 1 písm. a) a g) tr. ř. První z dovolacích důvodů byl podle obviněného naplněn tím, že ve věci rozhodl samosoudce Mgr. Dan Krátký, který byl jako soudce Krajského soudu v Brně podle zjištění obhajoby v období od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 dočasně přidělen k Okresnímu soudu v Blansku. Takový postup označil obviněný za „extrémně neobvyklý“ a dožadoval se jeho přezkoumání dovolacím soudem, konkrétně, zda byl tento soudce přidělen „řádně, v souladu se zákonem a důvodně“. Dovolatel odkázal na ustanovení § 68 odst. 1, 2 písm. c) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění účinném k 1. 7. 2011, podle něhož o dočasném přidělení soudce k okresnímu soudu v působnosti krajského soudu rozhoduje ministr spravedlnosti na návrh předsedy příslušného krajského soudu. Dále požadoval objasnění konkrétního přidělení trestní věci v den podání obžaloby k okresnímu soudu s tím, že případné pochybení pak bude naplňovat jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Pod druhý dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný nejprve zařadil výhrady proti výroku o náhradě škody. Ten označil za nepřezkoumatelný, a to jak v rozsudku nalézacího soudu, tak i v odvolacím rozhodnutí. Připomněl své výhrady týkající se možnosti započtení jeho mzdových pohledávek vůči případnému nároku bývalého zaměstnavatele. V další části pak obviněný V. B. odkazoval na rozhodování Ústavního soudu v otázkách výkladu dovolacích důvodů ve vztahu ke zjišťování skutkového stavu. Ke skutku bod bodem 1) výroku o vině odsuzujícího rozsudku odmítl, že by vůbec došlo ke škodě, protože nárok na slevu vyplýval ze snížení původně dohodnutého objemu prací, a soudy nevyužily možnost doplnění dokazování tak, aby mohla být tato zásadní otázka postavena najisto. Tím došlo i k nesprávnému právnímu posouzení věci. U skutku popsaného pod bodem 2) výroku o vině rozsudku okresního soudu postrádal obviněný náležité odůvodnění materiální podmínky trestnosti podle hledisek vyjmenovaných v § 3 odst. 4 tr. zákona a projevil názor, že v jeho případě s ohledem na právo započtení nebyla materiální stránka činu naplněna. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí i vadné řízení jemu předcházející, aniž by současně zmínil další postup. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný V. B. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§ 265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. dopadá na případy, kdy ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Obviněný užil druhou alternativu citovaného dovolacího důvodu, pod nějž podřadil výhradu ohledně zákonného oprávnění Mgr. Dana Krátkého rozhodovat v jeho trestní věci. Dovolatel totiž považuje za „extrémně neobvyklé“, aby soudce vyššího soudu byl dočasně k výkonu funkce u soudu nižšího stupně, když typický je případ opačný. Nejvyšší soud v první řadě nehodlá polemizovat s důvodností dočasného přidělení jmenovaného soudce a vychází z předpokladu, že k tomuto organizačnímu opatření bylo přistoupeno v zájmu řádného zajištění vyřizování agendy na trestním úseku Okresního soudu v Blansku v období druhé poloviny roku 2011. Takový důvod vyplývá z rozhodnutí předsedy Krajského soudu v Brně JUDr. Jaromíra Pořízka ze dne 4. 5. 2011. V souladu s ustanovením § 68 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále ve zkratce „zákona o soudech a soudcích“), byl Mgr. Dan Krátký, v té době soudce Krajského soudu v Brně, s jeho souhlasem a se souhlasem předsedkyně Okresního soudu v Blansku a vedením Krajského soudu v Brně dočasně přidělen na dobu od 1. 7. do 31. 12. 2011 k Okresnímu soudu v Blansku. Obviněný ve svém dovolání nesprávně citoval příslušnou část zákona o soudech a soudcích, neboť za podmínek souhlasu dotčeného soudce přiděleného k určitému soudu podle § 67 nebo přeloženého k jinému soudu podle § 71 a § 72 uvedeného zákona lze tohoto soudce dočasně přidělit nejdéle na dobu tří let k jinému soudu, a jde-li o dočasné přidělení soudce k jinému okresnímu soudu v obvodu krajského soudu, k němuž je soudce přidělen nebo přeložen, rozhodne o dočasném přidělení předseda tohoto krajského soudu, souhlasí-li s dočasným přidělením předseda soudu, k němuž má být soudce dočasně přidělen. Citované zákonné podmínky pro dočasnou změnu výkonu funkce soudce Krajského soudu v Brně Mgr. Dana Krátkého byly proto naplněny, neboť zákon o soudech a soudcích v daném případě nepožadoval pro jeho dočasné přidělení k Okresnímu soudu v Blansku rozhodnutí ministra spravedlnosti, jak tvrdil dovolatel. Dovolací soud nesdílí ani druhou pochybnost, již vyjádřil obviněný v dovolání ohledně přidělení projednávané trestní věci právě soudci Mgr. Danu Krátkému. Z kopie změny rozvrhu práce u Okresního soudu v Blansku na rok 2011 č. 5, kterou na žádost Nejvyššího soudu poskytla předsedkyně Okresního soudu v Blansku JUDr. Marie Prokopová, je zřejmé, že od 1. 7. 2011 došlo na trestním úseku k nástupu Mgr. Dana Krátkého, jemuž bylo zřízeno trestní oddělení 3 T a mj. mu bylo určeno rozhodování v rozsahu ½ nápadu oddělení T. Z důvodu této změny rozvrhu práce byla věc obviněného V. B. po podání obžaloby dne 6. 9. 2011 přidělena právě Mgr. Danu Krátkému jako jednomu