5 Tdo 376/2024 — Nejvyšší soud

5 Tdo 376/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 5. 2024 Spisová značka:5 Tdo 376/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:5.TDO.376.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důkaz Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění Dotčené předpisy:§ 254 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 376/2024-1444USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 5. 2024 o dovolání, které podal obviněný MUDr. Dušan Hebort, trvale bytem Zdeňka Fibicha 2734/40, Most, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2023, sp. zn. 4 To 174/2023, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 1 T 140/2017, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2023, sp. zn. 4 To 174/2023. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 24. 4. 2023, sp. zn. 1 T 140/2017, byl obviněný MUDr. Dušan Hebort uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“). Za tento trestný čin mu podle § 227 tr. ř. nebyl uložen trest, neboť v trestním stíhání, které bylo zastaveno z důvodu uvedeného v § 172 odst. 2 písm. d) tr. ř., se pokračovalo jen proto, že obviněný na projednání věci trval (§ 172 odst. 4 tr. ř.). 2. Uvedeného trestného činu, jímž byl obviněný v tomto trestním řízení uznán vinným, se podle rozsudku soudu prvního stupně dopustil (zjednodušeně uvedeno) tak, že v účetním období roku 2014 jako jediný jednatel obchodní společnosti NeoGyn-Privat, s. r. o., IČ: 28716574, se sídlem Most, ulice Topolová 1374 (dále jen jako „NeoGyn-Privat“), nezajistil řádné a správné vedení účetnictví tak, aby došlo k řádnému a správnému zaúčtování všech účetních dokladů. Obviněný v uvedeném období do daňových výdajů nechal zahrnout výdaje ve výši 100 000 Kč na zálohovou platbu na renovaci gynekologické ordinace a výdaje ve výši 63 955 Kč na úhradu doplatku za provedené renovační práce, ačkoli věděl, že tyto výdaje byly vynaloženy na rekonstrukci soukromé chaty v jeho vlastnictví. Dále zahrnul výdaje na pořízení zahradní sekačky s příslušenstvím ve výši 20 934 Kč, která byla užívaná rovněž na jeho soukromé chatě. Tyto výdaje nijak nesouvisely s činností jeho obchodní společnosti, v důsledku čehož účetnictví, které bylo podkladem pro přiznání k dani z příjmů právnických osob za účetní období roku 2014, vykazovalo vyšší než skutečné výdaje a ve prospěch obchodní společnosti NeoGyn-Privat tak došlo ke snížení vykazované daňové povinnosti. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které podle § 256 tr. ř. Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl usnesením ze dne 18. 9. 2023, sp. zn. 4 To 174/2023. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný podal proti uvedenému usnesení soudu druhého stupně prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 5. Podle obviněného jsou rozhodnutí soudů nižších stupňů nesprávná, spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Znakem skutkové podstaty trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření podle § 254 tr. zákoníku je postup v rozporu se zákonem o účetnictví, zatímco znakem skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně podle § 240 tr. zákoníku je nedodržení zákona o dani z příjmu nebo zákona o jiné dani. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítl, že nebyl naplněn zákonný znak nevedení řádného účetnictví. Obviněný zaúčtoval skutečně vystavené faktury, nikoli fiktivní doklady. Cílem zákona o účetnictví podle jeho názoru je, aby finanční toky společnosti měly odraz v účetních dokladech, a to bylo podle závěrů soudu prvního stupně dodrženo. Tento soud měl za to, že faktury byly odběratelem uhrazeny, tudíž musely být zaevidovány do účetnictví. Obvyklým příkladem projednávané skutkové podstaty, jež mu byla kladena za vinu, je zaúčtování finančního výdaje, ke kterému ve skutečnosti nedošlo, to se však v projednávané věci podle soudu nestalo. 6. Nemohl být naplněn ani znak ohrožení včasného a řádného vyměření daně, neboť správu daní a finanční kontrolu vykonávají pouze finanční úřady. Příslušný finanční úřad však v projednávané věci neprovedl kontrolu, ani nedoměřil daň, proto měl za to, že bez předchozí kontroly ze strany finančního úřadu by nebyla obžaloba před soudem projednána. Závěr o ohrožení včasného a řádného vyměření daně z příjmu podle něj neměla reálný základ, byla fiktivní a nesplňovala podmínku společenské škodlivosti podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku. 7. Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, byla založena na procesně nepoužitelných důkazech a nedůvodně nebyly provedeny některé důkazy, které zůstaly opomenuty. 8. Konkrétně z účetních dokladů nevyplývá, že by faktury za renovaci ordinace a nákup sekačky měly být zaneseny do účetnictví. Samotná existence faktury nedokládala, že by o ní odběratel jako účetní jednotka účtoval. Účetní společnosti svědkyně V. B. v hlavním líčení zaúčtování nepotvrdila, úřední záznam o jejím podání vysvětlení je procesně nepoužitelný. Na tento rozpor upozornil obviněný prostřednictvím svého obhájce při veřejném zasedání o odvolání, odvolací soud na jím uplatněnou námitku nijak nereagoval. Tvrzení, že obviněný nechal zahrnout výdaje za renovaci a za sekačku do účetnictví, nemělo odraz v provedeném dokazování a došlo tak ke zjevnému rozporu skutkových závěrů s obsahem provedených důkazů. Jím vedená obchodní společnost nebyla plátcem DPH, proto se na ni nevztahovala povinnost zahrnout každou došlou fakturu do účetnictví. 9. Obviněný dále zpochybnil postup soudů nižších stupňů, které vycházely z e-mailové komunikace předložené v listinných kopiích oznamovatelkou S. H., kterou obviněný označil za fiktivní, což podle něj potvrdil i znalecký posudek. Policejní komisaři T. S. a P. G. nijak neprověřili listinné kopie e-mailové komunikace ohledně pravosti obsahu a adresátů a soud prvního stupně nevzal v úvahu námitky obhajoby ohledně fiktivnosti e-mailové komunikace, což podpořil i závěr zmíněného znaleckého posudku. Rozsudek soudu prvního stupně je podle názoru obviněného nepřezkoumatelný i z důvodu tzv. opomenutých důkazů. Tento soud se totiž řádně nevypořádal s důkazy uvedenými v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně (bod 35.), zejména s výpověďmi policejních komisařů T. S. a P. G., ale především vůbec nehodnotil znalecký posudek. Odvolacímu soudu pak s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265 odst. 1 písm. m) tr. ř., vytkl, že se jeho dovolacími námitkami nezabýval a zcela je v napadeném rozhodnutí opomenul. Nevypořádal se ani s namítanými skutkovými zjištěními a právními závěry, které jsou podle jeho názoru ve zjevném vzájemném rozporu. Závěr odvolacího soudu o tom, že znalecký posudek nebyl proveden, byl totiž v rozporu s protokoly o konání hlavního líčení, neboť znalecký posudek byl jako důkaz proveden v hlavních líčení konaných ve dnech 7. 11. 2022 a 15. 3. 2023. Zmínka v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (bod 33.) o tom, že znalecký posudek nebyl proveden jako důkaz, tak byla chybná. Znalecký posudek byl založen také v trestním spise, avšak soudy nižších stupňů se opakovaně nevypořádaly se závěrem znalce, že oznamovatelkou předaná e-mailová komunikace byla fiktivní. Obviněný tak má za to, že v případě znaleckého posudku se jednalo o tzv. opomenutý důkaz. 10. Nebyl tak řádně zjištěn skutkový stav věci, minimálně ve vztahu k oznamovatelkou předložené e-mailové komunikaci v listinné podobě. V této souvislosti obviněný také vytkl, že zdrojová data pro vytvoření fiktivní e-mailové komunikace a fotodokumentace získala oznamovatelka bez jeho souhlasu a pouze za účelem podání trestního oznámení a jeho trestního stíhání. Oznamovatelka data získala z jeho počítače v jeho obydlí, neboť měli shodnou adresu, avšak nebydleli ve stejném bytě. Zdůraznil, že nebyl splněn požadavek přiměřenosti