5 Tdo 427/2015 — Nejvyšší soud

5 Tdo 427/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 4. 2015 Spisová značka:5 Tdo 427/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.427.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 21 odst. 1 tr. zákoníku § 240 odst. 1 tr. zákoníku § 240 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 10. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.11.2015II.ÚS 3287/15doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D.odmítnuto16.12.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 427/2015-37 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 4. 2015 o dovoláních, která podali obviněná J. R. , a obviněný Ing. M. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 6 To 337/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 1 T 60/2012, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se ohledně obviněné J. R. z r u š u j í rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 6 To 337/2014, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 20. 10. 2014, sp. zn. 1 T 60/2012. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části citovaných rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se p ř i k a z u j e Okresnímu soudu Plzeň-jih, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného Ing. M. B. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 20. 10. 2014, sp. zn. 1 T 60/2012, byla obviněná J. R. uznána vinnou pokusem zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 21 odst. 1 a § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“). Týmž rozsudkem byl obviněný Ing. M. B. uznán vinným organizátorstvím zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. a) a § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl obviněné J. R. uložen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 a 1/2 roku. Obviněný Ing. M. B. byl podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 7 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 a 1/2 roku. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění J. R. a Ing. M. B. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 6 To 337/2014. Odvolací soud z podnětu odvolání obou obviněných podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ve výrocích o uložených trestech a podle § 259 odst. 3 tr. řádu při nezměněném výroku o vině znovu rozhodl o trestech. Odvolací soud uložil obviněné J. R. podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců, a obviněnému Ing. M. B. podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 a 1/2 roku. Oba obvinění podali prostřednictvím svých obhájců proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni dovolání, která shodně opřeli o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný Ing. M. B. uplatnil i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Obviněná J. R. zpochybnila naplnění subjektivní stránky pokusu zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle 21 odst. 1 a § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Obviněná popřela, že by měla, byť i nepřímý úmysl vylákat pro obchodní společnost Optimal Solutions CZ, s. r. o., neoprávněnou výhodu na dani z přidané hodnoty. Jak dále zdůraznila, pachatel úmyslného trestného činu, jehož znakem je způsobení škodlivého následku, musí mít alespoň rámcovou představu o tom, že dojde k takovému následku, a buď ho chce způsobit, anebo je s ním alespoň srozuměn. Podle názoru obviněné ze skutkových zjištění soudu prvního stupně však nelze usuzovat na její srozumění se vznikem následku toho trestného činu, které je jí kladeno za vinu. Obviněná zopakovala svou obhajobu, podle níž všechny sporné daňové doklady včetně dobropisů vystavila na přímý pokyn spoluobviněného Ing. M. B., jenž fakticky jednal za obchodní společnost Optimal Solutions CZ, s. r. o. Poukázala na to, že v okamžiku podání daňového přiznání neměla tytéž informace, kterými ve vytýkacím řízení disponoval příslušný finanční úřad a později i soudy obou stupňů. Obviněná vyhotovila daňové dobropisy v návaznosti na jednostranný zápočet tzv. penalizačních faktur, ke kterému jí dal pokyn spoluobviněný Ing. M. B.. Obviněná konzultovala otázku započtení s právní kanceláří a dospěla k závěru, že v této věci protichůdné pohledávky splynuly ke dni 31. 3. 2011, kdy došlo k jejich jednostrannému započtení. Protože do termínu podání daňového přiznání k dani z přidané hodnoty, tedy do dne 25. 4. 2011, byly jednostranné zápočty řádně doručeny druhé straně, nezbývalo jí z účetního hlediska jiné řešení, než podat daňové přiznání v té podobě, v jaké je založeno v trestním spise. Vyjádření druhého účastníka zápočtu, který odmítl akceptovat jednostranný zápočet, je z května 2011, takže obviněná s ním nemohla být seznámena před podáním daňového přiznání. Pokud jde o neoprávněně vystavenou fakturu za provedené práce pro obchodní společnost Royal Energy, s. r. o., podle obviněné kontrola podnikání daňového subjektu byla mimo rámec její činnosti, přičemž nebylo v jejích silách a časových možnostech objíždět stavby. Jak dále obviněná připomněla, účetní není jakýmsi spolupodnikatelem klienta a nemůže nést odpovědnost za jeho protiprávní činnost. Obchodní společnost Optimal Solutions CZ, s. r. o., jí zaslala podklady k vystavení faktury a obviněné nezbylo nic jiného, než zpracovat tyto doklady podle pokynů klienta a zaúčtovat je způsobem souladným s právními předpisy. Obviněná zdůraznila, že neměla žádný logický motiv k úmyslnému vylákání výhody na dani. Navíc si byla s ohledem na své zkušenosti naprosto jistá tím, že s ohledem na výši nárokovaného nadměrného odpočetu daně z přidané hodnoty finanční úřad před vyměřením daně ve věci zahájí vytýkací řízení, což také učinil. Obviněná rovněž poukázala na skutečnost, že odsuzující rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih je v pořadí třetím meritorním rozhodnutím tohoto soudu. Nejdříve soud prvního stupně po provedeném hlavním líčení dne 23. 1. 2013 usnesením podle § 223 odst. 2 tr. řádu zastavil její trestní stíhání z důvodu uvedeného v § 172 odst. 2 písm. c) tr. řádu, neboť podle závěru soudu bylo dosaženo účelu trestního stíhání vzhledem k okolnostem případu a chování obviněné po činu. Toto rozhodnutí bylo ke stížnosti státního zástupce zrušeno a soud prvního stupně po vrácení věci k novému projednání rozhodl tak, že obviněnou rozsudkem ze dne 19. 2. 2014 podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostil obžaloby, protože podle soudu nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Jestliže tedy podle obviněné lze její jednání hodnotit za stejného skutkového stavu věci s takto diametrálně odlišnými výsledky, pak lze důvodně pochybovat o její vině. Obviněná J. R. závěrem svého dovolání navrhla Nejvyššímu soudu, aby zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a aby přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný Ing. M. B. s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítl, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou zatížena tzv. extrémním nesouladem mezi provedenými důkazy a právním posouzením. Podle názoru obviněného soudy nepostupovaly důsledně podle § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, nepřihlédly k poznatkům svědčícím v jeho prospěch a přiklonily se ke skutkové verzi pro něj nepříznivé, čímž měly porušit „zásadu in dubio pro reo“. Obviněný považuje za vadné zejména skutkové zjištění, že dal jasné pokyny spoluobviněné J. R., aby vydala a zaúčtovala sporné daňové doklady a neopráv