5 Tdo 544/2021 — Nejvyšší soud

5 Tdo 544/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 2. 2022 Spisová značka:5 Tdo 544/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.544.2021.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pokus trestného činu Poškození finančních zájmů Evropské unie Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku § 240 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 6. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 544/2021-3769 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 2. 2022 o dovolání obviněného M. P., nar. XY, trvale bytem XY, které podal proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 3 To 38/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 7/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. P. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Obviněný M. P. byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 12. 2019, sp. zn. 53 T 7/2019, uznán vinným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku (správně mělo být označeno znění tr. zákoníku účinné do 30. 11. 2019), a zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku (body 1., 2. a 3. výroku o vině) spáchanými v jednočinném souběhu, dále zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (bod 4. výroku o vině) a zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku (bod 5. výroku o vině). Za tyto zločiny byl obviněný odsouzen podle § 212 odst. 6 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 roků a 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Krajský soud uložil obviněnému podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo prokuristy v obchodních korporacích a družstvech (správně jen v obchodních korporacích) včetně zákazu jejich zastupování na základě plné moci, mandátní smlouvy, smlouvy komisionářské, smlouvy o obchodním zastoupení nebo jiné smlouvy umožňující jednat jménem nebo na účet obchodní korporace či družstva v trvání 5 roků. Stejným rozsudkem rozhodl Krajský soud v Brně také o vině a trestech spoluobviněných M. Š. a právnické osoby SVT STAV, s. r. o. V adhezním řízení krajský soud uložil obviněnému M. P. podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému Finančnímu úřadu pro Kraj Vysočina částku 5 101 485,80 Kč a poškozené České republice zastoupené Ministerstvem průmyslu a obchodu částku 51 057 746 Kč. 2. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal odvolání pouze obviněný M. P. a směřoval je proti všem výrokům. Vrchní soud v Olomouci o tomto odvolání rozhodl rozsudkem ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 3 To 38/2020, tak, že napadený rozsudek zrušil ohledně obviněného M. P. ve všech výrocích a sám znovu rozhodl tak, že jej v bodech 1. až 3. výroku o vině uznal vinným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 11. 2019) a v bodě 4. pokusem zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 21 odst. 1 a § 240 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění zákona č. 330/2020 Sb., (dále jen „tr. zákoník“). Za to vrchní soud uložil obviněnému podle § 240 odst. 3 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku soud dále uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu nebo prokuristy v obchodních korporacích a družstvech (správně jen v obchodních korporacích) včetně zákazu jejich zastupování na základě plné moci, mandátní smlouvy, smlouvy komisionářské, smlouvy o obchodním zastoupení nebo jiné smlouvy umožňující jednat jménem nebo na účet obchodní korporace či družstva v předmětu podnikání údržba kulturně-historických památek – realizace nových výtvarných návrhů, truhlářství, specializovaný maloobchod a maloobchod se smíšeným zbožím, zprostředkování obchodu a služeb, projektová činnost ve výstavbě, inženýrská činnost v investiční výstavbě, provádění staveb, jejich změn a odstraňování, truhlářství, podlahářství, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a zednictví v trvání pěti roků. V adhezním řízení rozhodl Vrchní soud v Olomouci znovu tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému M. P. povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené České republice zastoupené Finančním úřadem pro Kraj Vysočina částku 5 101 485,80 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Česká republika zastoupená Ministerstvem průmyslu a obchodu odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Vrchní soud v Olomouci dále rozhodl tak, že podle § 257 odst. 1 písm. c) a § 223 odst. 2 tr. ř. z důvodů uvedených v § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastavil trestní stíhání pro skutek popsaný v bodě 5. napadeného rozsudku, jímž měl obviněný spáchat zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku. 3. Vzhledem k tomu, že skutkový stav, který se stal podkladem odsuzujícího rozsudku Vrchního soudu v Olomouci je stranám trestního řízení dostatečně znám, Nejvyšší soud jen ve stručnosti připomene, že zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 11. 2019) obviněný M. P. spáchal podle zjištění soudů obou stupňů podrobně popsaných pod body 1. až 3. výroku o vině tím, že nejprve od října roku 2012 do konce roku 2013 jako jednatel obchodní společnosti J., (dále též ve zkratce „J.“) udílel pokyny zaměstnancům k vypracování podkladů a k následné registrační, později tzv. plné žádosti o poskytnutí dotace s názvem projektu „CENTRUM“, se znalostí závazků této obchodní společnosti nepravdivě prohlásil, že má vypořádány všechny splatné závazky vůči orgánům státní správy, tj. čestně prohlásil bezdlužnost žadatele, která byla jednou z podmínek poskytnutí dotace ze strany Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky (dále též jen „MPO“), ačkoli J. v rozhodné době dlužila označeným orgánům částku převyšující 3 miliony Kč, přičemž dne 21. 11. 2013 poskytovatel rozhodl o přidělení dotačních prostředků v maximální výši 40 799 000 Kč, které byly následně čerpány jen ze strukturálních fondů Evropské unie, poté došlo ze strany MPO k proplacení celkem 36 115 232 Kč. V období od července roku 2014 do října téhož roku obviněný rovněž jako jednatel J. udílel pokyny zaměstnancům k vypracování podkladů a následně k registrační i tzv. plné žádosti o poskytnutí dotace s názvem projektu „ROZVOJ“, opět postupoval shodně jako v předchozím projektu, nepravdivě, tedy v rozporu s faktickým stavem prohlásil bezdlužnost této obchodní společnosti a dosáhl tak rozhodnutí o poskytnutí dotační podpory ze strukturálních fondů Evropské unie ve výši 15 050 000 Kč, z čehož byla proplacena částka 14 942 514 Kč. Pod bodem 3. výroku o vině jsou popsány okolnosti doprovázející klamání poskytovatele dotačních prostředků prostřednictvím průběžného předkládání nepravdivých dokladů, faktur a skladových listů pro účely čerpání podpory v obou shora uvedených projektech, které měly osvědčit nákup strojů, zařízení a technologií, k jejichž pořízení buď vůbec nedošlo, nebo za nižší než deklarovanou cenu a mimo povinnou veřejnou soutěž, a to prostřednictvím řetězce různých obchodních společností, v nichž měla výsadní postavení dodavatele obchodní společnost D., kterou obviněný M. P. fakticky řídil a ovládal, a činil tak za přispění spoluobviněného M. Š., který měl rozhodující vliv v subjektech, jež tvořily součást obchodního řetězce, na jehož konci vždy byla J. jako kupující, konkrétní obchodní případy jsou popsány ve výroku o vině pod bodem 3. Skutkem popsaným pod bodem 4. výroku o vině odsuzujícího rozsudku vrchního soudu obviněný M. P. spáchal pokus zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 21 odst. 1 a § 240 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění zákona č. 333/2020 Sb., tím, že v období od října roku 2014 do konce roku 201