5 Tdo 567/2014 — Nejvyšší soud

5 Tdo 567/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 6. 2014 Spisová značka:5 Tdo 567/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.567.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 254 odst. 1 bod alinea druhá tr. zákoníku § 34 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 7. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 567/2014-28 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2014 o dovolání obviněného J. B. , proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 42 To 132/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 T 70/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í: Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. 10 T 70/2012, byl obviněný J. B. uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“), kterého se měl dopustit tím, že jako fyzická osoba podnikající podle živnostenského zákona pod jménem B. J. , DIČ: CZ7010044349, který měl do 31. 12. 2003 povinnost účtovat o příjmech a výdajích v soustavě jednoduchého účetnictví podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, aby bylo možno zjistit hospodářský výsledek a řádně vyměřit daň z příjmu fyzických osob, od 1. 1. 2004 měl povinnost vést daňovou evidenci podle § 7b odst. 1, 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, pro zjištění základu daně z příjmů, jako plátce daně z přidané hodnoty měl povinnost podle § 11 odst. 1, 2 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty vést daňovou evidenci pro sestavení daňového přiznání a správné stanovení této daňové povinnosti, od 1. 5. 2004 měl podle § 100 odst. 1, 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, povinnost vést evidenci pro účely stanovení této daně, za období roků 2002, 2003, 2004, 2005 a 2006 přijal a nechal externí účetní zaevidovat do soustavy jednoduchého účetnictví, resp. daňové evidence, a daňové evidence pro daň z přidané hodnoty své firmy účetní a zároveň daňové doklady, které měl převzít od D. A. , znějící na dodavatele: a) A. D. , se sídlem B. N. , Z. , DIČ: CZ5451220016, b) Techno 2000, s. r. o., se sídlem Koksární 7, Ostrava, DIČ: CZ63319560, c) INCO, spol. s r. o., se sídlem Potoky 16, Zlín, 760 01, DIČ: CZ49453505, a to následovně: za zdaňovací období roku 2002: přijal a nechal účetní zaevidovat do své účetní evidence 5 faktur znějících na dodavatele Techno 2000, s. r. o., v dokladech uváděna jako Techno, s. r. o., 14 faktur znějících na dodavatele INCO, spol. s r. o., vystavených na celkovou částku 12.952.563,60 Kč, za zdaňovací období roku 2003: přijal a nechal účetní zaevidovat do své účetní evidence 9 faktur znějících na dodavatele A. D. , 2 faktury znějící na dodavatele INCO, spol. s r. o., vystavených na celkovou částku 2.070.533,- Kč, za zdaňovací období roku 2004: přijal a nechal účetní zaevidovat do své účetní evidence 27 faktur znějících na dodavatele A. D. , vystavených na celkovou částku 9.086.706,30 Kč, za zdaňovací období roku 2005: přijal a nechal účetní zaevidovat do své účetní evidence 45 faktur znějících na dodavatele A. D. , vystavených na celkovou částku 13.979.688,60 Kč, za zdaňovací období roku 2006: přijal a nechal účetní zaevidovat do své účetní evidence 4 faktury znějící na dodavatele A. D. , 27 faktur znějících na dodavatele Techno 2000, s. r. o., vystavených na celkovou částku 8.288.963,50 Kč, ačkoliv věděl, že na těchto fakturách a pokladních dokladech jsou uvedeny nepravdivé informace vzhledem k tomu, že práce a materiál uvedený na fakturách dodali jiní dodavatelé, a že jsou v nich uvedeny hrubě zkreslené údaje, kdy z obsahu účetních záznamů nelze určit rozsah a místo stavebních prací, tak je nechal v rozporu s § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 13 a násl. zákona o účetnictví zaúčtovat do peněžního deníku, dalších daňových evidencí, knihy daňových dokladů, podkladů k dani z přidané hodnoty, přehledů přijatých zdanitelných plnění, knihy pohledávek a závazků a výstupy z peněžního deníku a dalších daňových evidencí nechal promítnout do daňových přiznání, a to tak, že těmito fakturami za období 2002 – 2006 navýšil výdaje související s příjmy podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/92 Sb., o daních z příjmů, o částku základu daně ve výši 46.378.455,- Kč a dále z uvedených faktur uplatnil odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 6.575.139,- Kč, čímž eliminoval absenci účetních dokladů od skutečných zhotovitelů práce a dodavatelů materiálu, kdy Finanční úřad v Jihlavě provedl u obviněného daňovou kontrolu a konstatoval, že nebyly prokázány skutkové okolnosti umožňující daňovému subjektu uplatnit výdaje podle uvedených dokladů pro daň z příjmu fyzických osob a skutkové okolnosti nároku na odpočet daně z přidané hodnoty, v důsledku čehož Finanční úřad v Jihlavě musel doměřit příslušné daně. Za tento přečin byl odsouzen podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě, který jako soud odvolací projednal odvolání obviněného J. B. , rozhodl usnesením ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 42 To 132/2013, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 42 To 132/2013, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. 10 T 70/2012, podal obviněný J. B. prostřednictvím obhájce JUDr. Ludmily Krátké dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Dovolatel konkrétně namítal, že obžaloba byla podána pro jiný skutek, než pro který bylo zahájeno trestní stíhání a že rozsudek prvostupňového soudu porušuje i ustanovení § 176 odst. 2 tr. ř. Podle obvinění již došlo ke zkrácení obou daní, kdežto v obžalobě ze dne 6. 12. 2012 měl skutek spočívat v přijetí a zaevidování daňových dokladů hrubě zkreslených, čímž měl dovolatel eliminovat doklady od skutečných zhotovitelů prací a dokladů o skutečně dodaném materiálu, tedy měl uvést nepravdivé a hrubě zkreslené údaje a tím měl ohrozit včasné a řádné vyměření daně. Zatímco usnesení o zahájení trestního stíhání popisují skutek poruchový, obžaloba obsahuje jednání, které pouze ohrožuje řádné a včasné vybrání daně a bylo by možné spatřovat v tomto jednání přípravu k zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2003, sp. zn. 5 Tdo 362/2003, je trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku deliktem ohrožovacím a ve vztahu k řádnému a včasnému vyměření daně je zde postihováno v podstatě jednání přípravného charakteru, které může směřovat ke zkrácení daně ve smyslu § 240 odst. 1 tr. zákoníku. Dojde-li pak skutečně ke zkrácení daně, skutek se posuzuje jen jako poruchový trestný čin podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku a nikoliv jako ohrožovací trestný čin. Podle názoru soudu, ale i správce daně došlo již k poruše spočívajícím ve zkrácení daně. Soud prvého stupně a následně i soud odvolací zastávají ve svých rozhodnutích právní názor, že za situace, kdy již došlo ke zkrácení daně, dopadá na popsaný skutek skutková podstata trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Jak však vyložil ve výše uvedeném usnesení Nejvyšší soud, dopadá skutková podstata § 254 odst. 1 tr. zákoníku pouze na jednání přípravné, pokud nedošlo ke zkrácení daně. Dovolatel namítal již v přípravném řízení, že orgány činné v trestním řízení nesprávně posoudily jím vznesenou námitku promlčení ve vztahu k trestnímu stíhání pro přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku. Uváděl, že pokud by skutkové zjištění nasvědčovalo tomu, že daň již byla zkrácena, bylo by možné toto jednání stíhat pouze jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, ale ne jako zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odstavec 1 tr. zákoníku. Postup vyšetřovatele podle ustanovení § 160 odst. 6 tr. ř. je v daném případě nesprávný, kromě toho v trestním stíhání osoby dovolatele pro trestný čin podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku nelze pokračovat po pouhé překvalifikaci v rámci již dříve vedeného řízení pro trestný čin zkrácení daně. Podle dov