5 Tdo 930/2022 — Nejvyšší soud

5 Tdo 930/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 10. 2022 Spisová značka:5 Tdo 930/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.930.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 2. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 930/2022-293 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2022 o dovolání, které podal obviněný L. O., nar. XY v XY, bytem XY č. XY, XY, okr. XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 6. 2022, sp. zn. 4 To 103/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 116/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. O. odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2022, sp. zn. 12 T 116/2021, byl obviněný L. O. uznán vinným pod body 1. a 2. výroku o vině přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), pod bodem 2. výroku o vině zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) a f) tr. zákoníku a přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl obviněnému uložen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 28 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 30 měsíců. Dále byl obviněnému podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen i trest propadnutí věci, a to revolveru zn. ATAK, model STREAMER, ráže 6 mm, ME Flobert Court, výr. č. XY, 7 nevystřelených nábojnic a 1 vystřelené nábojnice. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozenému I. Z. v částce 450 Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byl tento poškozený podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 6. 2022, sp. zn. 4 To 103/2022, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o vině pod bodem 2. rozsudku soudu prvního stupně i celý výrok o trestu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. uznal obviněného vinným dílčím útokem (ve vztahu ke skutku pod bodem 1. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, který nebyl tímto zrušovacím rozhodnutím dotčen) přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a dále přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněnému pak byl uložen podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku a 6 měsíců. Odvolací soud znovu uložil i trest propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jak jej vyslovil soud prvního stupně. Výrok o náhradě škody poškozenému I. Z. zůstal nezměněn. 3. Skutek, kterým byl obviněný uznán vinným pod bodem 1. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ve stručnosti spočívá v tom, že dne 17. 5. 2021 v době od 10:55 hod. do 11:05 hod. v XY ulici před domem č. XY v XY v přítomnosti nejméně tří osob obviněný přistoupil k levým předním dveřím stojícího motorového vozidla poškozeného I. Z., který čekal, až mu bude uvolněno jeho vyhrazené místo pro parkování, po hlasité slovní rozepři týkající se požadavku obviněného na uvolnění průjezdu ulicí obviněný uchopil vycházkovou dřevěnou hůl, s jejíž pomocí se poškozený (jako osoba s omezenou pohyblivostí) snažil vystoupit ze svého vozidla, takto poškozeného násilím vytáhl z jeho vozidla, až poškozený upadl na zem do louže, přitom došlo ke zlomení této hole a způsobení škody ve výši 450 Kč. Skutek pod bodem 2. výroku o vině, kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem odvolacího soudu, pak bezprostředně navazoval na výše popsané jednání, a spočívá v tom, že bezprostředně poté obviněný nasedl do svého motorového vozidla, a když k jeho otevřeným levým předním dveřím přispěchal K. H., který mu chtěl zabránit v odjezdu před příjezdem hlídky Policie České republiky, přivolané s ohledem na předchozí jednání obviněného vůči I. Z., obviněný v rozporu s ustanovením § 15 odst. 5 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů, uchopil do pravé ruky volně prodejný devítiranný revolver zn. ATAK, model STREAMER, ráže 6 mm, namířil jej s prstem na spoušti proti trupu K. H., který v reakci na toto chování obviněného v sebeobraně skočil do vozidla, uchopil zbraň za hlaveň, snažil se ji obviněnému vytrhnout z ruky, přitom došlo k výstřelu, kterým bylo poškozenému K. H. způsobeno středně těžké zranění, a to zástřel v oblasti 4. prstu pravé ruky se střelným kanálem 2 cm a dobou léčení 8 až 10 dnů, během níž byl poškozený omezen bolestivostí a nutností nezatěžovat zraněnou končetinu. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný L. O. podal proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Podle názoru obviněného skutky, kterými byl uznán vinným, nevykazují zákonné znaky přečinů, jimiž byl uznán vinným. Vytkl odvolacímu soudu, že v tomto směru pouze odkázal na závěry soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil, a nereagoval na jeho obhajobu uplatněnou v podaném odvolání. Ve vztahu k požadavku na posouzení skutků z hlediska zásady subsidiarity trestní represe přitom odvolací soud pouze poukázal na emotivní reakci svědků, která však nemůže být určující pro trestněprávní kvalifikaci. Ohledně skutku pod bodem 2. výroku o vině obviněný zopakoval svoji dosavadní obhajobu, že se pouze bránil, když byl ve svém vozidle napaden poškozeným K. H., a opět popřel, že by v době jeho příchodu k vozidlu obviněného měl již zbraň v ruce a mířil na poškozeného. Pokud jde o důkaz kamerovým záznamem, podle obviněného je nekvalitní a nemůže obstát jako důkaz o jeho vině, přičemž soudy nižších stupňů odmítly důkazní návrh obviněného na provedení vyšetřovacího pokusu. Jak dále obviněný zdůraznil, měl důvodné obavy z poškozeného, snažil se pouze bránit vzhledem k intenzitě jeho násilného jednání a na podkladě těchto skutečností obviněný dovodil nesprávné hmotněprávní posouzení skutků a vadné hodnocení důkazů. 6. Obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a vrátil věc tomuto soudu s tím, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Vyjádření k dovolání 7. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru je dovolání obviněného pouhým opakováním jeho dosavadní obhajoby před soudy nižších stupňů, které se přesvědčivě a věcně správně vypořádaly s těmito námitkami, z nichž navíc většinu ani nelze podřadit pod uplatněné dovolací důvody. Výhrady obviněného jsou vystavěny na jiných skutkových závěrech, než jaké učinily soudy nižších stupňů, a tvrzení o nesprávném právním posouzení skutků vychází z popírání vlastního protiprávního jednání obviněného. 8. Pokud se obviněný dovolával zásady subsidiarity trestní represe, pak podle státního zástupce v zásadě ani nezpochybnil, že došlo k určitému závadnému jednání obviněného vůči poškozenému I. Z., přitom s ohledem na intenzitu tohoto jednání i další okolnosti zmíněné soudy nižších stupňů v jejich rozsudcích není pochyb o zjevné neopodstatněnosti této námitky. 9. Za neopodstatněné označil státní zástupce i námitky o neprovedení důkazů podstatných pro rozhodnutí, neboť důkazní řízení bylo podle něj řádné a vyčerpávající a žádný významný důkaz nebyl pominut. Pokud soudy nižších stupňů odmítly důkazní návrhy obviněného pro nadbytečnost, řádně zdůvodnily toto své rozhodnutí a s jejich závěry se státní zástupce ztotožnil. S poukazem na zjištění učiněná z výpovědí jednotlivých svědků i na další provedené důkazy nemá státní zástupce žádné pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně ani odvolacího soudu. Pokud jde o druhý skutek, poškozený K. H. se sice slovně vymezoval vůči násilnému jednání obviněného proti I. Z., nijak však fyzicky nenapadl obviněného ani neměl tento záměr. Podle názoru státního zástupce tedy obviněný mířil zbraní na poškozeného K. H., aniž by ho poškozený jakkoli napadal. Státní zástupce neshledal žádný zjevný (extrémní) rozpor mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými