5 Tdo 997/2022 — Nejvyšší soud

5 Tdo 997/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 11. 2022 Spisová značka:5 Tdo 997/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.997.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1, 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 2. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 997/2022-435 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 11. 2022 o dovolání, které podal obviněný V. P., nar. XY ve XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 9 To 400/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 2 T 14/2020, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje v celém rozsahu ohledně obviněného V. P. a za použití § 265k odst. 2 a § 261 tr. ř. ohledně obviněné právnické osoby P. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 9 To 400/2020. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Obviněný V. P. byl rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 2 T 14/2020, uznán vinným v bodě 1. přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 1 a alinea 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), a v bodě 2. přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 2 alinea 3 tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl obviněnému podle § 254 odst. 2 tr. zákoníku uložen za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1,5 roku. Dále byl obviněnému podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti v trvání 1,5 roku. Pro stejnou trestnou činnost byla tímto rozsudkem uznána vinnou i právnická osoba, a to obchodní společnost P., které byl uložen podle § 16 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „t.o.p.o.“), za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest zrušení právnické osoby. Poškozený R. H. byl s nárokem na náhradu škody odkázán podle § 229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání obviněný a státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vyškově. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 9 To 400/2020, kterým podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu uloženém právnické osobě P. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že podle § 20 odst. 1 t.o.p.o. a podle § 43 odst. 1 tr. zákoníku této obviněné právnické osobě uložil úhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců na dobu 2 let. Odvolání obviněného V. P. bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné. 3. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 5 Tdo 491/2021, tak, že podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu ohledně obviněného V. P. a za použití § 265k odst. 2 a § 261 tr. ř. i ohledně právnické osoby P. výše uvedený rozsudek odvolacího soudu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 4. Krajský soud v Brně poté rozsudkem ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 9 To 400/2020, znovu rozhodl o odvoláních obviněného V. P. a státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vyškově proti rozsudku soudu prvního stupně a podle § 258 odst. 1 písm. b) a d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám rozhodl tak, že obviněné V. P. a právnickou osobu P. uznal vinnými přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku. Obviněnému V. P. krajský soud uložil podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku. Dále byl obviněnému podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců na dobu 1 roku. Obviněné právnické osobě P. byl podle § 20 odst. 1 t.o.p.o. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců na dobu 1 roku. Poškozený R. H. byl podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku se obviněný V. P. podle rozsudku krajského soudu ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 9 To 400/2020, dopustil tím, že jako jediný jednatel obchodní společnosti P. ztratil za zdaňovací období roku 2015 a následně již vůbec nevedl za zdaňovací období od roku 2016 minimálně do doby zahájení jeho trestního stíhání dne 23. 9. 2019 účetní doklady sloužící k přehledu o stavu a pohybu majetku, závazků, nákladech a především o výsledku hospodaření, ačkoliv mu tuto povinnost ukládá ustanovení § 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“), s přihlédnutím k ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) a § 6 odst. 4 a § 18 tohoto zákona, za předmětná zdaňovací období nepodal daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob, k dani z přidané hodnoty, a to ani přes opakované výzvy správce daně, který vyměřil či doměřil daň na základě pomůcek platebními výměry u daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2015 ve výši 247 570 Kč, u daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2016 ve výši 3 610 Kč, u daně z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce srpna roku 2016 ve výši 11 834 Kč, za ostatní zdaňovací období, tedy za roky 2017 a 2018 u daně z příjmů právnických osob, za období od září 2016 do října 2017 u daně z přidané hodnoty správce daně předpokládal, že by daňový subjekt tvrdil daň ve výši 0 Kč. Prakticky pro shodný skutek byla uznána vinnou i obchodní společnost P. II. Dovolání obviněného 6. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný V. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť napadený rozsudek podle něj spočíval na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 7. Obviněný namítl, že byl shledán vinným ze spáchání skutku, který podle platného práva není trestným činem. Přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 1 je možné spáchat pouze úmyslně, přičemž napadený rozsudek shledává obviněného vinným z jednání, které je pouze nedbalostní. Podle výroku vině je totiž obviněnému kladena za vinu ztráta účetních dokladů sloužící k přehledu o stavu a pohybu majetku, závazků, nákladech a výsledcích hospodaření obchodní společnosti P., která představuje jednání nechtěné a nevědomé. V tomto směru tudíž podle obviněného došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. 8. Další výhradou obviněného je nesprávné vyhodnocení zásady subsidiarity trestní represe vzhledem k nevedení předmětných účetních dokladů za zdaňovací období let 2016 až 2018. Správce daně doměřil na základě pomůcek za zdaňovací období roku 2016 u daně z příjmu právnických osob daň ve výši 3 610 Kč, u daně z přidané hodnoty za období srpna 2016 daň ve výši 11 834 Kč a za ostatní zdaňovací období, tedy za roky 2017 a 2018 u daně z příjmu právnických osob a za období září 2016 až říjen 2017 u daně z přidané hodnoty správce daně předpokládal, že by daňový subjekt tvrdil nulovou výši daně. Jde o částky daně zcela bagatelní, jejichž neodvedení by nemělo mít trestněprávní relevanci. V této souvislosti obviněný poukázal na to, že u typově závažnějších trestných činů, zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku a neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby p