6 Tdo 1091/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1091/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:6 Tdo 1091/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:6.TDO.1091.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Subjektivní stránka Subsidiarita trestní represe Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:26. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1091/2025- USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2026 o dovolání, které podal obviněný J. V. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 12. 2024, sp. zn. 5 To 226/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 73 T 139/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2024, č. j. 73 T 139/2023-474 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný J. V. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že: ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2018, č. j. 72 T 201/2007-1092, který nabyl právní moci dne 9. 5. 2018, uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, tedy do 9. 5. 2023, přesto 1. v období od 16. 12. 2020 do 28. 3. 2021 na různých místech v rámci České republiky, se záměrem neoprávněně se obohatit, po navázání úzkého osobního vztahu pod legendou společného soužití v Rakousku, vylákal od A. G., nyní J., celkem v devíti případech finanční prostředky v celkové výši 775 000 Kč s tím, že veškeré částky měly být půjčkou, avšak žádný doklad o předání jednotlivých částek sepsán nebyl, načež následně obviněný uhradil k rukám jmenované ve splátkách částku v celkové výši 144 383 Kč jako část celé půjčky a dne 10. 8. 2021 podepsal dohodu o uznání dluhu v celkové výši 909 715 Kč s měsíčními splátkami ve výši 30 300 Kč měsíčně splatné vždy k 10. dni v měsíci ode dne 10. 8. 2021 na bankovní účet č. XY, kdy poté v období od srpna 2021 do května 2022 uhradil v několika splátkách částku 100 900 Kč, čímž poškozené A. G., roz. Ch., nyní J., nar. XY, způsobil celkovou škodu ve výši 775 000 Kč, 2. v období od 25. 6. 2021 do 11. 10. 2021 na různých místech v rámci České republiky, se záměrem neoprávněně se obohatit, po navázání úzkého osobního vztahu pod legendou společného soužití v Rakousku, vylákal od M. N., celkem ve dvanácti případech finanční prostředky v celkové výši 260 000 Kč s tím, že veškeré zapůjčené částky měly být půjčkou, avšak žádný doklad o předání jednotlivých částek sepsán nebyl, načež následně obviněný podepsal dne 20. 12. 2021 uznání dluhu a dohodu o splátkách na částku v celkové výši 260 000 Kč s tím, že měsíční splátky ve výši 15 000 Kč budou hrazeny na bankovní účet č. XY ode dne 10. 1. 2022, a poté v období od ledna 2022 do května 2023 uhradil v několika splátkách částku 167 976 Kč, čímž poškozené M. N., nar. XY, způsobil celkovou škodu ve výši 260 000 Kč, 3. v období od 20. 9. 2021 do blíže nezjištěného data v měsíci říjnu 2021 na různých místech v rámci České republiky, se záměrem neoprávněně se obohatit, po navázání kontaktu s otcem M. N., pod legendou obstarání zaměstnání a bydlení v Rakousku a dalších záležitostí, vylákal od M. N., celkem v pěti případech finanční prostředky v celkové výši 49 650 Kč s tím, že veškeré zapůjčené částky měly být půjčkou, avšak žádný doklad o předání jednotlivých částek sepsán nebyl, načež následně obviněný podepsal dne 20. 12. 2021 uznání dluhu a dohodu o splátkách na částku v celkové výši 49 650 Kč s tím, že měsíční splátky ve výši 5 000 Kč budou hrazeny na bankovní účet č. XY jeho dcery M. N. ode dne 10. 1. 2022, kdy obviněný za období od ledna 2022 do dubna 2023 uhradil celou dlužnou částku, čímž poškozenému M. N., nar. XY, způsobil celkovou škodu ve výši 49 650 Kč. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené A. J. náhradu škody ve výši 529 717 Kč, a poškozené M. N. náhradu škody ve výši 92 024 Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla poškozená A. J. podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 12. 2024, sp. zn. 5 To 226/2024 (dále také jen „napadené usnesení“), podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím zvoleného obhájce Mgr. Jiřího Jokla dovolání opřené o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř. Namítl, že nejednal podvodně vůči poškozeným, čemuž odpovídají i provedené důkazy. Nebylo prokázáno, že by obviněný podával poškozeným nepravdivé a zkreslující informace, jelikož „oběma“ poškozeným přiznal svou finanční situaci. Je nesporné, že s poškozenými uzavřel soukromoprávní závazek o zápůjčce finančních prostředků za účelem zařízení bydlení v Rakousku a věcí s tím souvisejících. Soudy obou stupňů však neověřily existenci těchto plánů a místo toho vycházely pouze z výpovědí poškozených, „které evidentně chovaly k obviněnému city, a to jak ve smyslu pozitivním, tak ve smyslu negativním“. A to i přes to, že „svědek N.“ obviněného v jeho novém bytě v Rakousku navštívil. Proto i minimálně v případě poškozené M. N., potažmo jejího otce, nemohlo jít o záminku k vyvolání pocitu důvěry, jak uzavřely obecné soudy. Nebylo ani vzato v potaz, že „poškozené“ nedbaly ani v minimální míře ochrany svých majetkových zájmů, neboť si neověřily, zda proti obviněnému není vedena exekuce, či zda skutečně zařizuje společné bydlení. I kdyby šlo ze strany obviněného o nekorektní jednání, případné spory z rizikového obchodu je třeba řešit nástroji soukromého práva, nikoliv je nahrazovat trestním postihem obviněného. Soudy ostatně měly za prokázané, že obviněný pracuje a pobývá na území Rakouska a není proto jasné, jak došly k závěru, že si tamní život vymyslel. Dovolatel rovněž uznal svůj dluh vůči poškozeným a vyvíjel snahy o jeho zaplacení, což se mu částečně i podařilo. Nemohlo jít tedy z jeho strany o uvedení v omyl, jak jej definuje judikatura. Samotná skutečnost, že jsou na jeho osobu vedeny exekuce, neosvědčuje, že měl v úmyslu finanční prostředky nevrátit. Jeho jednání lze tak kvalifikovat nanejvýš jako nedbalost, přičemž bylo čistě rozhodnutím poškozených mu poskytnout půjčku. Pro tyto nedostatky má obviněný za to, že soud prvního stupně dospěl k nejasným a neúplným skutkovým zjištěním. Postup obou soudů nižších stupňů proto vykazuje prvky libovůle. 6. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a buďto sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. zprostil obviněného obžaloby ve smyslu § 226 tr. ř., nebo odvolacímu soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. 7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém písemném vyjádření konstatoval, že uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vznesené námitky neodpovídají. Obviněný toliko projevil nesouhlas s hodnocením provedených důkazů, aniž by konkrétně uvedl, proč je obsah důkazů v rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními. S jistou dávkou benevolence ta část dovolací argumentace, ve které brojil proti právnímu posouzení subjektivní stránky, formálně odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tato výhrada je ovšem neopodstatněná, protože obviněný výměnou za poskytnutí půjčky sliboval společné soužití v Rakousku a možnost zaměstnání v tomto státě, což neměl v úmyslu splnit. Pokud by poškození věděli, že účel zápůjček je smyšlený, žádné finanční prostředky by mu neposkytli. Tvrzení, že si poškození mohli ověřit pravdivost slibů obviněného, neobstojí pro absenci jiného dostupného zdroje, ze kterého by mohli čerpat. Nelze jim proto vytýkat, že by nedodrželi alespoň základní míru opatrnosti. V této souvislosti rovněž platí, že poškození nemají uloženou povinnost provádět zmíněné ověření, zvláště pak pokud jsou ovlivněni nep