6 Tdo 63/2023 — Nejvyšší soud

6 Tdo 63/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 2. 2023 Spisová značka:6 Tdo 63/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.63.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Těžká újma na zdraví Znásilnění Dotčené předpisy:§ 185 odst. 1,2 písm. a,3 písm.a,c) tr. zákoníku § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:27. 5. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 63/2023-487 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2023 o dovolání, které podal obviněný F. V., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2022, č. j. 10 To 59/2022-409, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 4/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. V. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2022, č. j. 47 T 4/2022-356, byl obviněný F. V. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 1, 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, za který a za sbíhající se zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. c) tr. zákoníku a zvlášť závažný zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. 56 T 11/2018, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 2 To 18/2019, byl odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu zaměstnání nebo povolání, jehož součástí je práce s dětmi včetně jejich vzdělávání, výchovy a péče o ně na dobu deseti roků. Podle § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení sexuologické v ústavní formě. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. 56 T 11/2018, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 2 To 18/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené AAAAA (pseudonym) nemajetkovou újmu v penězích ve výši 500.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 6. 5. 2022 do zaplacení. 2. O odvolání obviněného a státní zástupkyně proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 9. 2022, č. j. 10 To 59/2022-409. Podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr. ř. z podnětu obou odvolání napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a), písm. b), odst. 4 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným, že po dobu dvou let v období od 2013 do 2015 s různou četností do měsíce, především o víkendech, v přesně nezjištěném počtu případů opakovaně v pokoji rodinného domu na adrese XY, XY, který obýval společně se svými rodiči, a kde jej poškozená, tehdy nezl. AAAAA, nar. XY, navštěvovala ať již sama, nebo se svým bratrem, tehdy nezl. BBBBB (pseudonym), nar. XY, neboť byl rodinným přítelem, poté, co ji večer uložil do své postele, poškozenou opakovaně vysvlékl donaha a za účelem svého sexuálního vzrušení a uspokojení ji opakovaně osahával na nahém těle, zejména na přirození, dráždil ji penisem na pohlavních orgánech a análním otvoru a požadoval po ní, aby mu masturbovala jeho penis, když před ní i sám masturboval až do vyvrcholení, dále žádal, aby mu prováděla felaci, přičemž při felaci ejakuloval do jejích úst, když uvedenému jednání se poškozená podvolovala, neboť jí obviněný vyhrožoval, že pokud tak neučiní, bude jí dělat i „věci“, které nechce, a to zasouvat prsty a penis do pochvy, což opakovaně učinil do oblasti okraje pochvy, na což poškozená reagovala pláčem, což obviněný využil k zastrašení takovou praktikou pro případ jejího nevyhovění ostatním sexuálním projevům obviněného vůči ní, stejně jako jí v některých případech přidržoval svou rukou její ruce nad hlavou, když ležela na posteli, ačkoli jako rodinný přítel věděl, že nezletilá dosud nedovršila věku patnácti let, což bylo zřejmé i z její fyziognomie, přičemž v důsledku uvedeného jednání obviněného došlo u poškozené k narušení vývoje a postupně k rozvinutí posttraumatické stresové poruchy, tedy k vážné poruše zdraví, která se u poškozené projevovala flashbacky, výkyvy nálad, panickými atakami, poruchami spánku, narušeným pocitem bezpečí, nedůvěrou, později i obavou z partnerského vztahu a vyhýbavým chováním ve vztahu k vyšetřované události, přičemž tato trvala nejméně do prosince 2021. 3. Uvedené jednání odvolací soud kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. c) tr. zákoníku a za tento zvlášť závažný zločin a za sbíhající se zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. c) tr. zákoníku a zvlášť závažný zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. 56 T 11/2018, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 2 To 18/2019, obviněného odsoudil podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu zaměstnání nebo povolání, jehož součástí je práce s dětmi včetně jejich vzdělávání, výchovy a péče o ně na dobu deseti roků. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. 56 T 11/2018, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 2 To 18/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost nahradit poškozené AAAAA nemajetkovou újmu v penězích ve výši 426.671 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 6. 5. 2022 do zaplacení. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) tr. ř. 5. Obviněný shledal dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve všech třech jeho alternativách, když namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, resp. jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, a současně ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované, podle obhajoby podstatné, důkazy. 6. Dovolatel poukázal zejména na skutečnost, že podle jeho názoru obecné soudy téměř rezignovaly na zjišťování skutečného průběhu jeho jednání vůči poškozené. Připustil, že se vůči poškozené dopustil jednání rozporného s trestním právem, ale obsahově i intenzitou odlišného, přičemž soudy vzaly v úvahu pouze jediný důkaz, a to výpověď poškozené. Ta je ovšem z procesních důvodů jako nezákonný důkaz nepřípustná. V té souvislosti odkázal na své podání ze dne 10. 9. 2021 z přípravného řízení, v němž vznesl námitky k výslechu poškozené, provedenému dne 7. 9. 2021. Ze strany policejního orgánu jí totiž byly pokládány nepřípustné kapciózní (návodné) otázky. K tomu označil zejména časový úsek od cca 9:27:50 hod. do cca 9:32:50 hod. a od 9:50 hod. do 9:51 hod. Poukázal na skutečnost, že obecné soudy nijak nespecifikovaly, které konkrétní otázky považovaly za návodné, a jaké konkrétní informace získané z takto položených dotazů, mohou být považovány případně za získané v rozporu se zákonem. Dále vytkl, že vyslýchající poškozené položila otázku, zda na ni mělo chování obviněného nějaký psychický vliv, ačkoli ta měla být