6 Tdo 946/2024 — Nejvyšší soud

6 Tdo 946/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 11. 2024 Spisová značka:6 Tdo 946/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:6.TDO.946.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Trest Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 946/2024-274 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 11. 2024 o dovolání, které podal obviněný S. A. proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 27. 6. 2024, č. j. 6 To 132/2024-245, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 8 T 134/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 29. 4. 2024, č. j. 8 T 134/2023-197, byl obviněný S. A. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že dne 11. 10. 2023 v době kolem 11:00 hodin v Bratislavě ve Slovenské republice u hlavního vlakového nádraží po předchozí domluvě s další neztotožněnou osobou za slíbenou úplatu 250 USD za každou převezenou osobu, za účelem nelegálního převozu do České republiky a následně do Spolkové republiky Německa, naložil do osobního motorového vozidla značky Ford S-Max, registrační značky XY, 5 občanů Syrské arabské republiky bez cestovních dokladů a povolení k pobytu na území České republiky, tyto osoby dle instrukcí od neznámé osoby vozidlem převezl ze Slovenské republiky do České republiky přes hraniční přechod XY, okres XY, Česká republika, přičemž byl v obci XY dne 11. 10. 2023 v době kolem 13:20 hodin zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR. 2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle § 340 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20 měsíců. Dále mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to věcí specifikovaných ve výroku rozsudku. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 27. 6. 2024, č. j. 6 To 132/2024-245, jímž ho podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Veroniky Plickové Dvořákové dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Své dovolání zaměřil proti výroku o trestu. Podle jeho mínění soudy prvního a druhého stupně nesprávně postupovaly při ukládání trestu, konkrétně nedostatečně hodnotily následky uloženého trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem, neboť soudem stanovená zkušební lhůta zasahuje do okamžiku, kdy budou příslušné správní orgány posuzovat nárok na prodloužení jeho zaměstnanecké karty. Připomenul, že jeho rodina je závislá na jeho výdělcích a bez jeho příjmu nebude schopna nadále v České republice fungovat. 6. Podle § 46e odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále též „zákon o pobytu cizinců“), ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) tohoto zákona, je pravomocné odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu důvodem pro zrušení zaměstnanecké karty. V případě zrušení oprávnění k pobytu podle § 37 odst. 1 písm. a) tohoto zákona přitom není stanovena Ministerstvu vnitra povinnost zabývat se dopady tohoto rozhodnutí do rodinného a soukromého života cizince, jako je tomu v případě zrušení pobytového oprávnění z důvodu uvedených v § 37 odst. 2 tohoto zákona. Má za to, že trest by měl být co nejvíce individualizovaný, tedy měl by být uložen přiměřeně osobě pachatele, jeho rodinným a majetkovým poměrům. Byl mu však uložen trest, který mu fakticky znemožní vykonávat legální práci na území České republiky. Zákon přitom umožňuje uložení peněžitého trestu, což soudy neučinily a tento svůj postup neodůvodnily. 7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 27. 6. 2024, č. j. 6 To 132/2024-245, v celém rozsahu a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na něj obsahově navazující. 8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který připomenul, že určité námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit v rámci důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., a to, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. To však není nyní posuzovaný případ, neboť obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání desíti měsíců (jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu), tedy přípustný druh trestu a v rámci předvídané trestní sazby podle § 340 odst. 2 tr. zákoníku, která v horní hranici dosahuje až pěti let. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. zákoníku ani výslovně neuplatnil obviněný v tomto mimořádném opravném prostředku. 9. Obviněný deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nicméně je třeba konstatovat, že jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 37 až § 39 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Na uvedené se upozorňuje v souvislosti s námitkou obviněného, jíž se domáhal adekvátnějšího zohlednění kritérií definujících jeho rodinné, případně osobní a majetkové poměry, a to ve spojení s jeho dočasným pobytem v České republice z důvodů zájmu na pokračování v pracovní aktivitě, jakož i naznačoval vhodnost alternativní délky zkušební doby podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. 10. Zásah Nejvyššího soudu by mohl být výjimečně možný, pokud by uložený trest vykazoval výrazné ústavněprávní nedostatky, tj. byl-li by extrémně přísný, exemplární, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený. Naznačené pochybení však ve věci obviněného nelze dovodit. Ohledně v dovolání nyní avizovaných dopadů trestu odnětí svobody ve vztahu k rodině obviněného je možné doplnit, že jde o negativní důsledky, které tvoří nerozlučnou součást tohoto druhu sankcionování, aniž by šlo o zvýšeně specifické okolnosti na straně obviněného, které by musely být přezkoumány k vyloučení možnosti uložení tohoto trestu a jeho výměry soudem. Nejlepší zájem dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte nevylučuje absolutně uložení dokonce nepodmíněného trestu odnětí svobody jeho rodiči. 11. Jestliže obviněný dále vytýkal soudům nižších stupňů, že pochybily, pokud mu neuložily peněžitý trest, potom je nutné zdůraznit, že námitky proti neuložení peněžitého trestu nelze též podřadit pod žádný z dovolacích důvodů. V posuzované věci nebyl peněžitý trest uložen jako alternativní sankce, neboť obviněný sám v hlavním líčení uváděl, že aktuálně nedisponuje finančními prostředky, z nichž by mohl být tento trest uhrazen. Uložení peněžitého trestu tak bránila překážka jeho nedobytnosti. Současně je třeba přihlížet k povaze a závažnosti trestné činnosti obviněného z oblasti nelegálního převaděčství, za kterou by peněžitý trest nebyl zcela odpovídající sankcí, což zmiňuje také odvolací soud. 12. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Přípustnost dovolání 13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou